Vidím, že máte na hlavě kapuci. Schováváte se?

"Když jdu se psem, mám kapuci, mám kšiltovku, jsem schovanej, nepotřebuju na sebe poutat pozornost a dělat: Hele, to jsem já, podívejte se všichni! Jsem rád, když v tu chvíli pro lidi vlastně nejsem."

Jak tedy nakupujete?
(směje se) "Nechodím často nakupovat, a když ano, nakoupím jednou za čas spoustu věcí, a pak zase dlouho nejdu. Počítám s tím, že mě lidi budou oslovovat, otáčet se, prostě úplnej zásek, koukají... Jseš to ty, nejseš to ty? Ale to k tomu patří, to mi vůbec nevadí. Tím mi lidi dávají najevo, že mě mají rádi, a bez nich bych nebyl tam, kde jsem."

Ale tramvají asi nejezdíte?
"Ne, to nejezdím. I kvůli bezpečí, nikdy nevíte, kdy vám může někdo něco udělat. Mně se teď minimálně dvakrát staly dost hrozný věci. Nejdřív ta holka v parku, dva kluci ji chtěli okrást, a tak jsem tam vletěl, začal jsem nadávat, první mi dal pěstí, druhý mi podkopl nohy, a tak jsem měl zlomenej nos. Samozřejmě, na držku jsem dostat nechtěl, ale bylo by hrozný jít a dělat, že to neslyšíte. Byl jsem rád, že holka zdrhla. A pak to, co se mi stalo teď na diskotéce v Děčíně, to bylo hodně nepříjemné."

Proč jste na tu diskotéku vlastně chodil?
"Ale vždyť já jsem tam jezdil každý rok! Každý rok o Vánocích si jezdím odpočinout za rodinou, mám tam spoustu kamarádů, a nikdy bych nečekal, že zrovna v rodném městě, když se jdu pobavit... Ale udělal jsem chybu, měl jsem si dávat větší pozor, jako si dávám v Praze. Jenže znám tam tak padesát procent lidí, říkal jsem si, že mi nikdo ublížit nemůže. Potom najednou se probudím v nemocnici, svázané ruce i nohy, a že prý jsem byl agresivní. Koupili jsme jednu flašku asi v sedmi lidech, a najednou, asi po třetí skleničce, si nepamatuju nic, jenom tu nemocnici. Došlo mi, že mi někdo do toho pití musel něco stoprocentně dát."

Opravdu drogy neberete?
"Kdybych bral drogy, nikdy bych nemohl fungovat tak, jak funguju. Navíc jedna kamarádka měla strašně velký problémy s drogami, úplně ji to zničilo, a i pro mě to bylo hrozný. Viděl jsem to, když jsem byl mladší a ještě jsem bydlel v Děčíně. Viděl jsem, jak drogy dokážou zničit život, takže bych se do toho nezapletl."

Nikdy jste žádnou nezkusil?
"Občas si zahulím trávu. To je opravdu jediný, že s kamarády někde v pohodičce... Myslím, že můj obraz je zbytečně zkreslený: Že přijdu na večírek, vychlastám tam, co se dá, a jdu domů. To není pravda. Pořádně jsem se opil jen jednou, když jsem slavil osmnáctiny."

Kromě mejdanů k vaší image patří i to, že často střídáte slečny. Prožil jste i nešťastnou lásku?
"Taky, to je jasný (směje se), kdo ji nezažil. Je to pro nás zpěváky hrozně velká inspirace, díky tomu jsem složil dvě nebo tři písničky. Snažím se zlo předělat v dobro. Bylo to z mé strany víc, než z její, ještě teď to rozdejchávám. Vídali jsme se, ale do ničeho vážného se nehrnula. Tak ale ježíšmarjá, je mi třiadvacet."

Jinak jste to vždycky vy, kdo ukončuje vztahy?
"S Andreou Divišovou to bylo o tom, že měla nabídku práce na Kajmanských ostrovech, a řekla: Hele, buď tady s tebou zůstanu, ale nastěhuju se k tobě, nebo jedu pracovat, protože chci něco dokázat. Řekl jsem: Mám tě rád, ale ani jeden na to nejsme připraveni. Takže mi utekla, teď bydlí na Kajmanských ostrovech, má krásné dítě a manžela. Vztah s Agátou jsem ukončil já, to bylo zbytečně moc psycho na mě (směje se), mám rád pohodu."

Vídáte se?
"Dlouho jsem ji neviděl, ale teď na březen mám naplánovanou zajímavou mediální akci za úžasný honorář, a ona tam má být v rámci módní přehlídky. Je mi to jedno. Agáta není zlá, jen ještě neví, co se sebou. A na mě si nic nedovolí, ke mně má respekt. Ať jsme si, co jsme si, měli jsme se fakt hodně rádi."

Mluví se o vás i v souvislosti s Michaelou Ochotskou.
(směje se) "Pane jo! Vídali jsme se často. Chytrá holka, cílevědomá. Říkal jsem si: Budeme kamarádi, nebo zkusíme něco víc? Jsme kamarádi, máme skvělý vztah."

Ujfalušiho jste se nebál?
"Myslím, že Ujfaluši má v každé zemi jednu, ale to je čistě můj názor. Vystupoval jsem mu na různých charitativních akcích, za výtěžek se pak koupily počítače do škol pro africké děti, a tak doufám, že je pan Ujfaluši s naší spoluprácí spokojený."

Hned po SuperStar z vás byla velká hvězda, teď hrajete hlavně v klubech. Nejste trochu zklamaný?
"Nejtěžší období prošlo v roce 2005, teď už je to jenom lepší a lepší. Lidi mě začínají opravdu vnímat, a to nejenom jako celebritu, ale i jako hudebníka. Za hodinový koncert jsem měl po SuperStar o polovinu míň než teď. Částku neřeknu, protože je to individuální, ale zas na druhou stranu z toho platím tým tanečníků, jezdíme na kšeft v pěti lidech. Nemůžu si stěžovat."