Jen pár dnů před finále totiž Luciina tehdejšího přítele Václava Krejcárka (†34) zastřelila jeho exmanželka, která hned poté spáchala sebevraždu. Na smutné okolnosti tohoto ročníku soutěže ve své knize 20 let s Miss aneb Říkali mi prezidente vzpomíná i bývalý prezident Miss ČR Miloš Zapletal.

V roce 2004 se finále konalo v karlovarském Grandhotelu Pupp a já vyjel už kolem poledního. Zapípal telefon, přes zákaz v dopravních předpisech jsem jej vzal a strnul jsem! Jeden z mých spolupracovníků mi právě volal, jaká tragédie se předchozí den odehrála. Bývalá manželka přítele jedné z našich finalistek zavraždila nejprve svého exmanžela a jeho oblíbeného psa, pak obrátila zbraň sama proti sobě a spáchala sebevraždu.

V první chvíli jsem byl téměř neschopen slova... "O kterou z finalistek jde?" zeptal jsem se téměř šeptem. "Čtyřka," odpověděl můj spolupracovník. "To je... já to hned najdu..." Věděl jsem, která z finalistek má číslo čtyři, právě proto, že se jednalo o jednu z favoritek...

Pokoušel jsem se Lucii Králové dovolat, ale marně... Nevím, jestli to trvalo pět minut nebo půl hodiny, ale v okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že pojedu dál, mi zavolala Lucie sama. V tu chvíli už neplakala, mluvila jen velmi tiše.

"Věděla jsem, že se něco stane," řekla mi na úvod. Bývalou ženu svého přítele potkala Lucie Králová pouhý den před tragédií... Když se setkaly, Lucie znejistěla... Lucie prosila Václava, aby za manželkou nejezdil, aspoň ne ten den, ale Václav jenom mávl rukou. Co by se asi tak mohlo stát? "Já jsem měla předtuchu, když odjel, byla jsem si stoprocentně jistá, že už ho nikdy neuvidím," řekla mi Lucie. "Věřte mi," dodala po chvilce ticha naléhavě, i když jsem ani stínem nedal najevo, že bych měl pocit, že nemluví pravdu. "Volala jsem Davidovi, to je můj bratranec, ať se za Václavem ještě zastaví, že ho prosím, aby se vrátil, já se mu nemůžu dovolat..."

Lucie se Václavovi už nedovolala nikdy. Když se Václav neozýval, mluvila telefonicky alespoň s jeho otcem. Ten se pak v sedm hodin ráno šel podívat do synovy teplické kanceláře a tam našel oba bývalé manžele ležet v tratolišti krve.

"Volám vám," řekla Lucie do telefonu, "že nevím, co mám dělat. "Samozřejmě teď těžko můžu jet do Varů na finále... ale nechci vám tím způsobit nějaké problémy..."

"Lucie... Lucie, poslouchejte mě," přerušil jsem ji tehdy okamžitě. "Na nějakou Miss a na problémy, které nám uděláte, zapomeňte, ano?"

"Děkuju," řekla stejně tiše, jako mluvila během celého rozhovoru a položila telefon. Lucii Králové bylo dvaadvacet let, když se jí obrátil svět vzhůru nohama. Je jen těžko možné představit si pocity člověka, který se ráno probudí a zjistí, že nevyšlo slunce.