Novinář, textař, producent, který vydává nové čistě ženské album Ohrožený druh. Díky penězům z prodeje Fortuny si splnil mnohé sny. Který to bude teď?

Myslíte si, že ženám rozumíte?
"Chlapům, kteří tvrdí, že ženským rozumějí, nevěřím."

Tak něco jste za ta léta určitě vypozoroval?
"Všiml jsem si, že nemají rády chlapy, kteří se klátí jako třtiny ve větru. Ženský chtějí vědět, že se s nimi dá počítat. U chlapů to tak není..."

A jak tedy?
"Nejednou vyhledávají poddajnější ženy... Kdo je silný, tak tohle nepotřebuje. Ten snese silnou ženu, protože je dobrý partner."

Jakou ženu máte vedle sebe vy?
"Strašně silnou... Ono se to snadno říká, když štěstěna přeje. Teprve když nepřeje, tak se síla i slabost pozná."

Vy jste se na štěstěnu něco načekali...
"Právě. Moje žena se se mnou seznámila ve chvíli, kdy jsem vyšel z vězení, byl jsem vyhozený z vysoké a měl jsem před sebou kariéru umývače černého nádobí v restauraci Alfa. To z její strany nevypadalo jako extra slibná investice..."

Čím jste ji tehdy tak zaujal?
"Buď na hmotnou stránku tolik nedala, anebo má nějaký věštecký vlohy." (směje se)

Určitě vám řekla, co se jí na vás zalíbilo?
"Ne, tohle se ani nepojmenovává. O lásce se nedá mluvit jako o programu."

Jste spolu 33 let. To je dlouhá doba. Čeho si na ní nejvíce ceníte?
"Ona je silná ve vytrvalosti své práce. Je jako voda: kape, kape, furt jako by nic, ale nakonec zdolá i kámen. A vypiplat děti, to chce velkou odvahu, které si cením."

Trochu jste jí pomáhal, ne?
"Trochu... Spíš jsem byl sobeckej chlap, jemuž hodně záleží na vlastních projektech. Uznávám to s určitou lítostí..."

Máte pocit, že jste sám sebe o něco ochudil?
"Třeba doba, kdy jsou děti malé, se už nikdy vrátit nedá."

Vyčítala vám to někdy?
"Možná, jsme normální lidi, každou chvíli si něco vyčítáme, ale nic tak zásadního."

Složil jste pro ni někdy nějakou písničku?
"Rozeznávám. Napsal jsem ji, když jsem byl v roce 84 tři čtvrtě roku v Americe. Vlastně to byl takový vzkaz."

Jak na něho reagovala?
"Dodnes nic neříká, tak ji to asi těší."

Které ženy jsou pro vás ve vašem životě důležité?
"Různé. Moje máma, ale třeba i Hana Hegerová. Když jsem byl naprosto neznámý člověk, jehož existence se odehrávala někde v sázkách v Chuchli a na kartách, neprotestovala proti tomu, že napíšu všechny texty na její album. Neznámý člověk!"

Z nuly na vrchol. To byl skok...
"Dala mi šanci, ale bylo to vzájemné. Chtěla zpívat dobré věci, já je napsal. A album Potměšilý host je završením její kariéry."

Sám teď dáváte šanci neznámým zpěvačkám. Mimo jiné i Nadě Válové, která neuspěla v SuperStar. Čím vás tak zaujala?
"Tahle holka nás při konkurzu SuperStar dojala! Přitom se nedostala ani do finále. Je moc smutná, ale strašně zajímavá. Jsem rád, že je na desce. I ostatní zpěvačky dostaly šanci, ale zase to nebyla dobročinnost."

Podle čeho jste si je ve studiu vybíral?
"Jak to na mě působilo. Některé písničky nazpívalo i šest ženských, výběr byl těžký."

Bojujete s tím, když musíte někomu říct, že s ním nepočítáte?
"Je to těžký, ale patnáct let jsem vedl Fortunu a musel jsem se naučit říkat Ne! Ten samotný fakt není tak podstatný, jako to, abyste při tom člověka nezranila."

Který ženský hlas vás nejvíce dojímá?
"Chci, aby všechny písničky byly dojemný, jinak by to nemělo smysl. Tohle není učebnice matematiky. Mám k dispozici jen třikrát osm řádek textu a tam se to všechno musí odehrát. Nejdůležitější je samozřejmě nápad."

A zároveň asi nejtěžší...
"Nápad není výrobek z fabriky. Nedá se získat usilovnou prací ani vyprosit. Slyšel jsem třeba někde v tramvaji, jak nějaká holka říká druhé: Já vlastně chci, aby se vůbec něco změnilo! Což mě zaujalo. Nejdříve chceme, aby přišla dobrá zpráva, ale občas se člověk dostane do stavu, kdy si myslí, že nikoho nezajímá, takže je mu dobrá jakákoliv zpráva. Proto je na desce písnička Zpráva, která všechno změní."

Trápil jste se pocitem, že nikoho nezajímáte?
"Když jste v podmínce, bez pasu, bez ukončeného vzdělání, mejete nádobí, je vám třiadvacet a nemáte nic, tak nemáte dojem, že o vás svět extra stojí."

Míval jste z toho deprese?
"Vůbec. Já nejsem nikdy ani smutný. Ale co deprese obnáší, vím. Můj táta trpěl maniodepresivní psychózou. Míval pocit, že absolutně nic nemá smysl. To je hrůza."

Muselo to být pro vás těžké období...
"To vám povím. Otec se zbláznil v osmašedesátém, přesně 21. srpna ráno, když jako komunista pochopil, že uvěřil v úplnou blbost. Šel žádat o azyl na jugoslávské vyslanectví, odkud ho rovnou převezli do Bohnic. Už se z toho nikdy nevymotal..."

Všechno jste překonal, dnes je z vás velmi bohatý člověk, který si díky penězům mohl splnit řadu svých snů. Na co se chystáte nyní?
"Mám dva velký projekty - musím napsat disertační práci a současně dokončit přípravu své divadelní hry ve verších. Jmenuje se Kudykam. Šestnáct set veršů! Dal jsem dohromady tým nejtalentovanějších lidí a všichni pracujeme tak, aby premiéra ve Státní opeře byla událostí. Což se stane 22. října příštího roku. "

Jak dlouho na hře už pracujete?
"No, napřed jsem žil osmaosmdesát dní nepřetržitě jen o kávě a cigaretách a psal těch 1600 veršů. Pak heftoval Hapku, aby začal skládat... Abych to zkrátil, Hapka skládal. Napsal nádherný věci. Kudykam bude završením naší umělecké kariéry."

Opravdu vás Hapka stál tak velké úsilí?
"Hmm... Hapka je línej! Ale strašně nadanej, takže mi to věčný burcování stojí za to."

Jste textař, novinář, producent, podnikatel... Někteří by si vás dokázali představit i jako prezidenta! Lichotí vám to?
"Je to hezký, ale... prezidentem může být kdekdo. Když už, tak už: Král! Takový nabídce se bránit nebudu, protože z takovýho místa už se dá burcovat celej národ. Ale než přijde, musím toho ještě hodně udělat."

---

Horáčkova tajemství...

* Peníze
Když v roce 2004 prodal spolu s ostatními spoluvlastníky sázkovou kancelář Fortuna, kterou krátce po převratu 89 zakládal, údajně vyinkasovali 2, 5 miliardy korun. Horáček ale uměl vydělat peníze mnohem dříve před tím. Sázením na dostizích. V sedmdesátých letech se tento neobyčejný student žurnalistiky pyšnil barevnou televizí nebo fiatem sporťákem! Peníze uměl vydělat, užívat i rozmnožovat. A i když se tento inteligentní džentlmen obklopuje luxusem, nejvíce utrácí za knihy a cestování!

* Sázky
Díky sázení zbohatl. V sedmdesátých letech se dostal do společnosti mocného světa sázení a stal se bookmakerem na dostizích v Chuchli. Bylo mu pouhých dvacet, když se dočkal první velké výhry. "Myslel jsem, jaký jsem pašák. Choval jsem se nesnesitelně," přiznal v pětadevadesátém v rozhovoru pro Reflex. Potřeboval čas, aby se vzpamatoval. Dnes je vůči penězům i touze sázení imunní. Přesto se šušká, že se Chuchli pro jistotu vyhýbá, aby ho zbytečně nesvrběla ruka...

* Táta
Na jedné straně velmi inteligentní člověk, který ovládal 12 světových jazyků. Na druhé zničený člověk, který trpěl těžkou maniodepresivní psychózou. Není divu, že si Horáček s otcem příliš nerozuměl. "Náš vztah byl složitý. Otec byl nemocný, nemohl jsem se na něho spolehnout," přiznává s lítostí Horáček.

* Vězení
Psal se rok 1973. Horáček se rozhodl, že odjede do Ameriky. Jenže, hranice byly zavřené a Horáček nebyl členem SSM. Neměl žádnou šanci, tak si tehdy žádost o povolení orazítkoval sám. Dědečkovým razítkem entomologické společnosti. Nikdo si ničeho nevšil a on mohl vycestovat. Za dva měsíce, kdy se vracel domů, už na něho čekali policisté. Okamžitě ho zatkli, vyslýchali. Dostal podmínku. Do té doby musel vydržet šedesát dní v base... A co prožíval, když se dostal ven? "Myslel jsem na to, že venku moc nejsem. Byl jsem v okupované zemi obehnané ostnatými dráty. Musel jsem tu svobodu hledat v sobě."