Ta mu asistovala i při jeho novém světovém rekordu. A to, když Jakub v amazonském pralese chytil 130 kg těžkou arapaimu gigas o délce 2,40 metru (poslední jeho rekord z roku 2007 byla arapaima o váze 106 kg).
O dobrodružné zážitky neměli nouzi. Přepadla je tlupa opic, ale ještě horší bylo setkání s jaguárem, který je celý den sledoval a celou noc se nehnul od jejich stanu.
O rybolovech, o setkání s indiány, kteří poprvé viděli bílou ženu a muže, o soužití s nimi a o skrytých civilizacích bude i kniha, na které Jakub a Štěpánka po návratu z Amazonie začali pracovat. Slavný hudebník Karel Vágner (66) září radostí a je na svého syna patřičně pyšný.
Jakub Vágner opět v Amazonii
Jakub Vágner se opět vydal do Jižní Ameriky. Tentokrát ovšem ne zcela tradičně pouze za rybařením. Jeho cílem se sice stala největší sladkovodní ryba arapaima gigas, ale i objevování skrytých lagun, které právě skátají tyto gigantické ryby. Jedná se o rybu, která dýchá také atmosférický kyslík. Pravidelně se zhruba po hodinových intervalech vynořuje. Právě v tento moment je potřeba nahodit návnadu přesně do místa vynoření a už jen čekat. Máte tedy v podstatě zhruba asi tři sekundy na to, aby jste pohotově zareagovali. Podle místních indiánských kmenů, může tato ryba dosahovat až okolo tuny. Její ulovení je hotové vodní safari.
Byl zvědavý na svou Štěpánku
S Jakubem cestovala jeho přítelkyně, novinářka Štěpánka Decastelo. Společně připravují knihu o místních indiánech, o naprosto skrytých civilizacích a o mýtech a legendách, které po Amozonce putují. O prvním setkání některých kmenů s bílou ženou a o soužití s nimi. Právě to bylo Jakubovým počátečním impulzem vrátit se znovu do Amazonie. "Byl jsem zvědavý, jak tak těžkou expedici zvládne žena a na reakci některých indiánů. Musím říct, že pro některé kmeny to byl zcela nezapomenutelný zážitek," přiznává Jakub.
Náročný měsíc se neobešel bez dramatu. Asi v polovině expedice, při hledání jedné z lagun, je napadlo hejno opic. Bylo jich okolo deseti a jako první se vrhly na nalezeného psa, který je doprovázel oddaně celý měsíc. "Musely cítit, že je slabý a vyhladovělý. Jedna z nich se na něj okamžitě vrhla. Ostatní nás obstoupily. Popadl jsem klacek a snažil se je odehnat. Štěpánka křičela na celý prales, což se kupodivu ukázalo později jako dobrý nápad," popisuje Jakub. Celý incident trval několik minut. Pisklavý křik a bouchání klackem je zahnalo.
A přišel jaguár...
Dalším nezapomenutelným zážitkem se stalo stopování obrovského jaguára. "Několik hodin jsme hledali jednu lagunu. Měla tam žít několika set kilová arapaima, kterou nikdo nikdy neviděl, ale její nadechnutí bylo prý slyšet daleko stovky metrů. Indiáni k této rybě mají veliký respekt, proto se jí vydávají hledat jen výjimečně," vysvětluje rybář Vágner.
"Po neúspěchu s lovem arapaimy jsme se vraceli už za tmy do tábora. Ten byl vzdálen několik kilometrů a protože hustě pršelo, cesta pralesem nám trvala skoro dvě hodiny. Najednou nad sebou ve větvích slyšíme šílený hřmot. Podíval jsem se prudce nahoru a viděl jen dvě oči. Posvítili jsme na to místo rychle baterkou a jen sekundu jsme zahlédli černého jaguára.
Když jsme se druhý den ráno opět vydali do laguny, našli jsme kolem celého tábora stopy větší než lidská ruka. Jaguár nás musel celou cestu stopovat a v noci neváhal přijít na vzdálenost až jednoho metru. Bylo třeba zvážit, co dál. Mohlo to být jen varování, že jsme vstoupili na jeho území, nebo jen zvědavost. Každopádně jsem to nemohl brát na lehkou váhu. Už jen proto, že jsem měl zodpovědnost i za někoho jiného. Nezbylo nám tedy nic jiného než se sebrat a vyrazit dále."
Rozhodně toho, ale nemuseli litovat. O dva dny později chytil Jakub arapaimu gigas o váze 130 kg a délce 2,40 m. Boj s ní trval necelou hodinu a ryba málem při tom rozpůlila malou přenosnou kanoi.
"V jeden moment se totiž rozhodla, že nám nic nedá zadarmo a s otevřenou tlamou se na nás vrhla. Naštěstí minula a tak se jen trochu zakousla do lodi. Pohled to byl ale neuvěřitelný!"
Jakub tímto úlovkem opět pokořil světový rekord a jeho otec Karel Vágner už smířlivě říká: "Chtěl jsem z něho mít muzikanta, ale utekl mi z konzervatoře. Myslel jsem, že ho vydědím... Teď jsem na syna hrdý. Den co den mám o něho ale strach," netají hudebník.
