Na otázky Blesku ale i přes svůj hluboký smutek odpověděla.
V tisku proběhlo, že si vaše rodina přeje smrt Dary Rolins. Podle zásady oko za oko, smrt za smrt…
„Prosím vás, to ne. Dcera, která to řekla, byla rozrušená, máme den před pohřbem, pochopte to. Myslela to tak, že až se v její rodině stane také taková tragédie, pozná, jaké to je. Chtěla, aby Dara jednou také pocítila takovou bolest, jakou máme nyní my.“ Vše o bouracče Dary Rolins čtěte zde>>
Víte něco o tom, jak se Dara Rolins zachovala po té srážce?
„Ne, to musí vědět ona sama. Manžel už mluvit nemůže a já tam nebyla. Vím ale, že můj muž jezdil vždycky bezpečně a že tu cestu dobře znal. I když se vyhýbal díře v silnici, tak tam pořád bylo místo na projetí, pořád.“
Kolikrát tudy váš manžel jel?
„Vždycky, když měl volno, a to je patnáct dnů v měsíci.“
Byla to jeho cesta na ryby?
„Ano, jezdil do Suchdola. Právě v ten den chytil svého prvního letošního kapra a vezl ho domů. Kdyby nechytil nic, byl by u vody déle a k ničemu by nedošlo. Ale on mi volal plný radosti, že ho má a že jede domů.“
Spojili se s vámi policisté vyšetřující nehodu?
„Volali mi. Zatím tu nikdo z nich nebyl a na nic se neptal.“
Jak očekáváte, že se ten případ bude vyvíjet dál?
„Nevím, Já se jen snažím, aby pravda vyšla najevo, aby se ukázala.“
V čem ta pravda podle vás spočívá?
„Třeba v tom, že na místě nehody není brzdná dráha, já bych ji chtěla vidět. Je to přehledné místo, i kdyby muž jel v protisměru, musela by ho vidět. Já jsem se tam byla podívat, je to rovné místo. Viděla jsem rýhy, kde spadla manželova babeta, i díru v silnici – byly za ní, a to znamená, že ji už přejel. A také ležel jinde než babeta.“
Kdy jste na tom místě byla vy?
„Ten samý den k večeru.“
Zpěvačka Rolins poslala vaší rodině dopis. Jak se na něj díváte, co si o něm myslíte?
„S jeho obsahem jsem srozuměná.“
Oceňujete nějak její slova o tom, že je jí líto, co se stalo, a že ji to bolí?
„Já věřím, že ji to bolí, ale bolí to i nás. Je to sice oboustranné, ale naše bolest je nesouměřitelná s její.“
Jak budete žít teď? Jaké máte plány a co hodláte dělat v nejbližších dnech?
„Nevím . Nejsem schopná na nic se soustředit, nemůžu jí do práce, a měla bych, mám před důchodem, jsem účetní. Ale nemůžu nic.“
Manžela v pátek pohřbíte. Kde?
„O tom mluvit nebudu. Nechci to zveřejnit. Aby tam přišli nějaké fanynky Rolins? Chci manžela v klidu pohřbít.“
Vy si myslíte, že by pohřeb mohl někdo narušit?
„Ano, vždyť stačí si přečíst diskuzi na internetu o celé té věci. Prý že ten dědek byl opilý… Žádný alkohol samozřejmě neměl, v životě na rybách nepil, nikdy neměl nehodu, ale ti lidé, kteří ho vůbec neznají, ho podezírají snad ze všeho.“
Řekněte ještě – vy sama jste místo nehody někdy projela?
„Ano, často jsem s manželem tudy jezdila na ryby a řídila jsem naše auto. Řidičský průkaz mám už třicet let.“
Jak se tedy na místo nehody jako řidička díváte?
„I když je to úzká cesta, dvě auta se tam vejdou. Mně by se to nikdy nemohlo stát, jsem opatrná a vím, že tam je čtyřicítka.“
Jak si tedy nehodu vysvětlujete?
„I když jsem tam nebyla, muselo to být tak, že se ta zpěvačka nevěnovala řízení. Jinak by ten moped, i když je malý, musela před sebou uvidět. A ne že vjede na jeho půlku silnice.“
Mimo záznam jste mi řekla, že váš manžel měl v životě ještě velké plány. Jaké?
„Víte, manžel byl v důchodu pouhé dva měsíce, ale našel si k němu ještě práci. Plánovali jsme, že budeme šetřit a že si postupně postavíme baráček. Nejdřív základy a pak to ostatní, že v něm jednou budeme bydlet. Měli jsme na ten náš sen už hotový i projekt. Jenomže to už se nikdy nestane, nikdy…“
