Na úvod se zeptám – vy už jste si svůj sen postavila?

Moje sny jsem dávno odevzdala boží vůli… (smích) Život ví vždy lépe, co je pro vás nejlepší. To, o čem člověk sní, je většinou jen část toho, co mu opravdu prospěje.

Takže pokud jde o bydlení, jste nenáročná, nebo bydlíte tak, že není potřeba nic měnit? Nepřemýšlíte ani o nějakých menších úpravách?

Bydlím ve velkém domě a tam je samozřejmě vždy co upravovat a předělávat. Pokud jde o změny, rádi bychom se v horizontu dvou let pustili do větší rekonstrukce našeho domu.

Tak vidíte. A jak to bude probíhat? Jste sama sobě designérem, nebo si v tom, jak bude vypadat váš domov, necháte raději poradit?

Rádi si to s partnerem zařizujeme sami, ale názor odborníka je pro nás také velmi důležitý. Takže taková kombinace obou přístupů.

A jak se k takovým „akcím“ – přestavbám, proměnám, stěhování, stavíte? Nevadí vám ta spousta zařizování a obvykle i komplikací, nepořádku a chaosu? Ve vašem pořadu to vypadá jednoduše – lidé odejdou a vrátí se do hotového, v běžném životě je to o dost složitější a náročnější…

Nevadí mi celý ten stres a chaos ani u stěhování, ani u rekonstrukce. Naopak si většinou užívám to rozechvění z nové energie, která je s konkrétní nastávající změnou spojená.

Ještě ale k tomu bydlení… Jste díky pořadu Jak se staví sen v úzkém kontaktu s profesionály, vidíte, jak se běžné domovy mění pod jejich rukama k nepoznání, nesvádí to trochu k tomu uvědomovat si více a častěji, jaké nedostatky má váš vlastní domov? Sedačku by to chtělo novou, lépe vyřešit úložné prostory a tak dále?

Tak to víte, že si občas řeknu, že taková nebo taková vychytávka by se mi domů taky hodila, ale pak přijdu domů a jsem ráda, že tam mám to, na co jsem zvyklá. Zvyk je železná košile. (smích) Nicméně občas mám i období, kdy dokážu být naopak velmi nekompromisní a snažím se zbavit všeho nefunkčního a nepotřebného a nahradit to něčím lepším.

To jen tak někdo nedokáže. A které věci taková vaše období bez diskuze přežijí? Staré? Spojené se vzpomínkami? Drahé?

Věcí, které mají pro člověka tak silnou hodnotu, není nikdy moc. Mám ráda, když věci mají energii a historii, ty jsou pro mne vždycky mnohem hodnotnější než věci třeba krásné, drahé, ale energeticky prázdné. Nemám problém loučit se s věcmi, jsou to stále jen věci.

A jaké věci máte na svém domově nejraději? Nebo jinak – jaké byste si odnesla, kdyby to bylo nutné?

Nelpím ani na nábytku, ani na spotřebičích a elektronice. Z hmotných věcí jsou pro mě nedůležitější různé sošky a předměty z míst po světě, která jsem navštívila a byla tam úžasně silná energie. Tak ty bych si určitě odnesla.

Jsou vám design či architektura obecně blízké? Nebo to byla náhoda, že vás oslovili k moderování pořadu, který se kolem designu a architektury točí?

Na to, proč se rozhodli mě oslovit na moderování tohoto pořadu, se budete muset zeptat jinde. Obecně je mi velmi blízké hlavně dělat lidem radost, takže se v této roli cítím moc dobře… (smích)

Každý v životě vyzkoušíme několik domovů – který je pro vás ten nejdůležitější a co k němu neodmyslitelně patří? Myslíte, že jeho podoba – nábytek, vybavení, barvy, jsou opravdu tak důležité?

Nejdůležitější je pro mne domov současný. Je to dům, kde vyrůstají naše děti a který má krásnou energii a historii. A myslím, že prostředí, kterým se člověk obklopuje, je vždy velmi důležité. Má velký vliv na psychiku a každodenní rutinu. Je to stejné jako s lidmi. Je nesmírně důležité, kým se v životě dobrovolně obklopujete. Někdy se stačí podívat kolem sebe, na své přátele, abyste se o sobě něco dozvěděli…

Emoce z jednotlivých příběhů pořadu Jak se staví sen opravdu stříkají, dojemné příběhy šťastných lidí se musí nutně dotknout i tvrďáků… Zadržujete i vy občas slzy? Jak si s takovými emočními návaly dokážete poradit?

I mne samozřejmě občas přepadne dojetí, ale upřímně s tím nijak zásadně nebojuji. Jsem zastánce pravdivosti a opravdovosti a ta je nejvíc! Myslím si, že to je to, co činí náš pořad tak úspěšným. Snažím se být při kontaktu s našimi aktéry vždy co nejpřirozenější. Jakékoliv emoce jsou v našem pořadu v pořádku.

A můžete vypíchnout jeden příběh, který vás nejvíce zasáhl, ať již odvysílaný, či nikoli?

To bohužel nemohu. Když se mi vybaví jeden den, okamžitě se mi jich vybaví desítky dalších. Příběhy a osudy našich aktérů jsou nesrovnatelné. V každé rodině zažíváme silné, až osudové chvíle plné lidské síly, která dokáže zázraky.

Jednotlivé příběhy ale ve vás musejí nutně zanechat nějaké stopy…

Častokrát si připomínám, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné a že v životě se může stát kdykoliv cokoliv. Nic není samozřejmost.

V závěru ještě k vám osobně, k věcem, které s tím, jak se staví sny z cihel, nesouvisí: nedávno jste se zmínila, že chystáte cédéčko se svými písničkami – už prozradíte něco bližšího?

Ještě úplně ne. Ale mohu vám prozradit, že mám naprosto úžasného producenta, se kterým v současné době v tichosti a v klidu pracujeme na mém repertoáru. On skládá muziku a já píšu texty. Na jaře se chystáme do studia a ráda bych o tom všem začala mluvit konkrétněji, až bude mít moje debutové album konkrétní podobu. Teď potřebujeme čas a klid na práci.

Kromě zpívání – co ještě stíháte? Péči o rodinu, dvě dcery, moderování…?

Stíhám všechno a dělá mi radost, že to stíhám. (smích)

Máte i nějaké své vlastní sny (nejen z cihel) do budoucnosti – blízké i vzdálené?

Moje sny jsou ve hvězdách a začínají se plnit, protože jsem se přestala bát mít občas hlavu v oblacích. Nechci nic zakřiknout, tak až nějaký ten sen padne na zem, řeknu vám. (smích)