Po nedávném rozchodu s přítelem jste opustila hezký slunný byt v centru Prahy. Proč jste nezůstala a kde tedy teď žijete?

Řekli jsme si, že v bytě, kde jsme bydleli společně, nechceme zůstávat ani jeden, že ho pustíme, a oba jsme se odstěhovali. Já jsem si vybírala místo mimo rušnou část města. Bydleli jsme v centru, a ačkoli jsme měli byt v horním patře domu, chtěla jsem do zeleně, kde bych měla klid, dál od davů. Dělám práci, kde mám kolem sebe pořád strašně moc lidí. Chtěla jsem, abych mohla přijet domů a vydechnout. Hledala jsem ale zároveň bydlení, které by nebylo Praze zas tolik vzdálené…

Kam až vás to zaválo?

Nakonec jsem našla krásný byt v Radotíně, takže bydlím vlastně ještě v Praze. Když vyrazím vlakem, jsem za sedm minut na Smíchovském nádraží, to je opravdu kousíček. Bydlím ve vilové čtvrti, v kopci, z bytu mám vstup přímo na zahradu, je to moc příjemné.

A šla jste znovu do podnájmu, nebo jste zvolila cestu vlastního bydlení a s tím nejspíš i hypotéky?

Šla jsem do podnájmu, protože většinou, když se člověk stěhuje takhle narychlo, není na hledání moc času. Stejné to bylo v mém případě.

A budete hledat?

Do budoucna uvidím, zatím si myslím, že v dnešní situaci jsou hypotéky a byty tak strašně drahé, že mi to přijde až zvrhlé. A bojím se, že to lepší nebude. Vůbec si nedovedu představit třeba mladé lidi, kteří začínají a jsou sami… I to řeším – jestli si vůbec člověk chce sám na sebe vzít takový úvazek. Navíc je pro získání hypotéky nutné složit 30 procent ceny. Tak třeba byt 2+kk v Praze – když to není úplná ruina, stojí pět milionů. Člověk po škole má asi jen těžko našetřeno jeden a půl milionu korun… Je to absurdní.

Co je pro vás na bytě nejdůležitější?

Musí mě něčím zaujmout. Když jsem přišla do tohoto bytu, ještě tu byl cítit takový ten typický smrádeček po stavařích, navíc zahrada kolem nebyla ještě hotová, ale na mě to nějak dýchlo. A jsou tu jen čtyři byty, takže tu máme i příjemné soukromí. Navíc do ložnice i do obýváku jde strašně moc světla. Já tomu říkám letní byt – je to taková sluncem zalitá oáza klidu. (smích)

Které místo ve svém novém domově máte nejraději?

Moc ráda trávím čas v kuchyni, protože ráda vařím, když mám pro koho. Teď aktuálně nemám pro koho… Tady mám navíc kuchyňku maličkou, v téhle situaci mi tak úplně stačí. Ale mám ráda i ložnici a obývák. Celý byt jsem si udělala k obrazu svému. Nechtěla jsem, aby to bylo přeplácané, ale zároveň jsem se snažila, aby to tu bylo útulné. Jsem tu ráda i proto, že po celkem náročné životní situaci jsem si to tu vybudovala úplně sama. Náklonnost k takovému prostoru pak vzniká nějak přirozeně…

Do koupě bytu se tedy hrnout nebudete – kdyby se ale objevil někdo, s kým byste zase chtěla sdílet společnou domácnost, je tento byteček dostatečný pro dva?

Určitě pro dva postačí, a případně do budoucna asi i pro tři. Ale zatím nic neplánuju, jsem tu sama a jsem šťastná, že jsem si to v hlavě zvládla přehodit tak, že bude jenom líp.

Kolik vlastně času při vašem povolání strávíte doma?

Vlastně jen večery. Právě začíná nová muzikálová sezóna, na Broadway se vrací Muž se železnou maskou a Kvítek mandragory. Divadlo Broadway momentálně beru jako svou domovskou scénu. Ale chystáme také Tarzana v Hybernii nebo Evitu v Jihočeském divadle k příležitosti stoletého výročí narození Evity. Toho času tedy doma opravdu moc netrávím, protože naskakuji na zkoušku obvykle už před devátou ráno a končívám v šest. Před premiérami se to většinou ještě protahuje, takže i déle. Do toho mám další – svoje věci. Někdy se tak dostanu domů až třeba v devět hodin a ráno před osmou už zase vyrážím. Mám prostě takové krásné soukromé domácí večery… (smích) Ale tím, že toho moc nenaspím, si byt užiju dostatečně.

Není vám takhle po večerech smutno?

Mám ráda, že večer přijdu, rozložím si svoje kanapíčko, dám si tam noty, scénáře a tak se zabavím, u toho třeba i žehlím nebo peru. Nemám moc času na to, aby mi bylo smutno a abych přemýšlela nad tím, jestli jsem sama, nebo nejsem. Takže vlastně díky bohu za tu práci, kterou mám. (smích)

A co dalšího tedy chystáte, jaké jsou ty „vaše“ věci?

Připravuju vlastní projekt. Mělo by to být něco víc, než pouhý koncert, kdy přijdeme, zazpíváme a odejdeme. Chtěla bych si s lidmi povídat, protože oni jsou náš hnací motor, dělat s nimi takové besedy. A s mou dlouholetou kapelou KlasiX koncertujeme už delší dobu. Jezdíme i s Mariánem Vojtkem nebo Pepou Vágnerem a ráda bych přibrala i další hosty. Mám zkrátka hodně práce, ale zvládla bych i víc. (smích)