Když se před vámi otevřou vrata jejich dílny v pražských Hlubočepích, ocitnete se rázem ve středověku...
Už deset let kousek od Barrandova prosperuje nenápadný filmový ateliér Three Brothers tří bratrů Krištofových, který využívají nejen čeští, ale i zahraniční filmaři. Tady se přesvědčíte, že zlaté české ruce nejsou jen fikce. „Točí se tu především historické dokumenty pro německé partnery, ale podíleli jsme se i na amerických filmech, jako byl Příběh rytíře nebo Letopisy Narnie,“ vypráví náš průvodce Boris Krištof a dodává, že tu stavěli už například i ponorku, která se pak potápěla na Vltavě, vyzbrojovali celá vojska, nebo si »hráli« se složitým mechanismem tajných zbraní.
Dneska by to nešlo
Boris Krištof , prostřední z bratrů, má množství námětů a částečně se podílí i na tvorbě scénářů. Má dva velké sny – natočit film Lovci mamutů a středověký příběh kata. Už kvůli tomu schraňuje mučicí nástroje a jiné předměty tematicky související, které tu také vyrábějí. Dokonalá je například železná panna, která je dokonce funkční. Platnéřská, kovářská, truhlářská dílna tady pracují se všemi detaily, takže nic není ošizené nebo jen stylizované. Když brnění – tak poctivé z plátů železa!
Vlastně všechno vzniklo z toho, že Boris s mladším bratrem Igorem dělali dlouho před revolucí historický šerm. „Bavili jsme se tím. Vytvořili špičkovou skupinu Kadeti, s ní projeli celou Evropu a pracovali i jako kaskadéři. Po návratu jsme s nejstarším bratrem Vladimírem začali pořádat historické vánoční trhy na největších náměstích v Praze včetně Staroměstského a Václavského. Usazovali jsme tenkrát vánoční strom vrtulníkem, což by nám už dneska nepovolili. V životě nebyl Staromák tak čistý, jako když tam posazovali ten strom. Vrtulník rozehnal veškerou špínu do bočních ulic!“ směje se Boris Krištof.
Náhodou pak objevili tvrz ze 14. století v pražských Hlubočepích a koupili ji od restituenta. Postupně se začaly objevovat zakázky na historické dokumenty a nakonec i na hrané filmy. Dnes jsou schopni vyzbrojit meči, brněním, drátěnými košilemi a dalšími historickými zbraněmi stohlavé vojsko.
Kostým pro Ledgera
Sám Boris Krištof kdysi šermoval v železné košili, která měla 24 kilo a kterou si sám vyrobil. Lepší fitko si prý neumíme představit. Ve zbrojírně najdete i fantasy koutek, věci, které se například dělaly pro Letopisy Narnie. Přilby pro trpaslíky se vyráběly přímo na hlavy konkrétních herců, podle odlitků z plastu, ale jinak si většinu rekvizit dovezli filmaři z Nového Zélandu.
Ve skladech této filmové produkce se nacházejí neskutečné věci. Pochodně, křivule, svícny, staré knihy, lustry z různých období. Obzvlášť když se vejde do zasedací místnosti firmy, kterou obklopují ze všech stran brnění. Některá jsou hodně slavná. „V jednom z těchto brnění se proháněl dnes už zemřelý australský herec Heath Ledger ve filmu Příběh rytíře. Byl velice příjemný,“ vzpomíná Boris Krištof. Brnění pro Ledgera bylo jedním z nejdražších kousků. Vyšlo v přepočtu na 300 tisíc korun.
„Problém jsme ale měli s Rufusem Sewellem, který hrál toho zlého. Dělali jsme pro něj brnění a filmaři na něm chtěli jakýsi železný límec. Namítali jsme, že to herci nebude příjemné a že v tom nebude chtít hrát. Ovšem Američani vždycky všechno vědí nejlíp, tak nás přesvědčili. Samozřejmě herec přišel, že v tom nebude hrát. Jenže to je týden práce!“ vypráví Boris. Pro tenhle film se vlastně vyrábělo dvojí brnění. V dílnách v Praze vznikalo železné – v tom hráli herci a v Londýně se z něho dělaly plastové kopie a ty pak používali kaskadéři.
Kříž vydržel všechno
Pracovníci firmy ještě žijí seriálem, který se bude vysílat příští rok v České televizi. Dokončují se díly, které budou doplňovat film Ať žijí rytíři právě běžící v kinech. Námět a scénář vznikal deset let. Jedním z hlavních hrdinů je Pavel Kříž. Brnění, v němž si zahrál, je samozřejmě z dílny Three Brothers. Při jednom natáčení v lese přišla bouřka. První, co se zachraňovalo, byly kamery, a tak Pavel Kříž musel zůstat na koni v lese. „Trochu si postěžoval, že jsme na něj zapomněli, ale jinak to nesl hrdinně. A to ještě ke všemu měl na sobě těžké železné brnění. Všechno vydržel. Je to prostě profík… O tom se může divák sám přesvědčit.“ směje se Boris Krištof.
