Helena byla přijata na vyšší zdravotní školu, obor zubní technik, která sídlila na Alšově nábřeží. Tuhle školu si vybrala sama, protože byla už jako holka hodně praktická a říkala si, že zuby budou dělat lidem problémy pořád, a tak nehrozí, že by někdy tahle profese přestala být žádaná. Počítala s tím, že se po maturitě přihlásí na divadelní fakultu, ale chtěla mít nějaká zadní kolečka pro případ, že by se jí jako herečce nedařilo. Jenomže na DAMU ji nevzali. Podle přijímací komise měla »nedomykavost hlasivek a šavlovité nohy«.

Líbila se jí šavle

Do školy ji sice nepřijali, zato potkala na přijímacích zkouškách mladého muže jménem Jiří Růžička, studenta třetího ročníku herectví. Jelikož právě trénoval šerm, byl patřičně oděn a v ruce svíral šavli. To se Heleně líbilo a později říkala, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jí se líbila Jirkova šavle a jemu nevadily její šavlovité nohy.

Jirka se do ní zamiloval na první pohled, ona do něho ale ne. Připadal jí trochu jako Číňan, nicméně začali se spolu scházet a on si ji získal svým humorem a klidem. Byl její pravý opak a ona instinktivně vytušila, že budou tvořit harmonický pár.

Fotogalerie
1 fotografie

V Boleslavi choreografkou

Vzali se, měli malého Jirku a manžel Jirka dostal angažmá jako herec v divadle v Mladé Boleslavi, zatímco ona pracovala jako zubní laborantka a zároveň byla ve stejném divadle choreografkou.

Vyrážela tam každý den vlakem po práci. Jako choreografka na sebe velmi brzy upozornila. Spolupracovala s tehdy velmi slavnou gymnastkou Evou Bosákovou, která jí do jedné hry půjčila svůj gymnastický oddíl. Ale její ctižádost cestou choreografie nekráčela, chtěla hrát a bylo to na ní vidět. Často pozorovala herce při zkouškách a někdy se neudržela a šla to některému nechápavému herci či herečce předvést.

Režisérovi to neušlo, a tak jí jednoho dne nabídl menší roli. Pak přišla další a další a z choreografky se stala herečka.

Skvělá osvětlovačka

Rok nato začala jezdit do divadla v Příbrami, kam šel manžel do dalšího angažmá. Jelikož pro ni ani tady nebylo herecké místo, stala se tam osvětlovačkou. Dlužno říct, že velmi dobrou osvětlovačkou. A situace se opakovala. Zase se dostala na jeviště a netrvalo to příliš dlouho, kdy se o ní začalo mluvit výhradně jako o herečce.

Jako dvacetiletá hrála ve filmu K. M. Walló Nevěra, o rok později dostala roli ve filmu Jaroslava Balíka Bomba, kde se objevil v roli plačícího miminka i její několikaměsíční syn. A rolí přibývalo. V roce 1961 hrála ve dvou filmech, v komedii Zdeňka Podskalského Spadla z měsíce a ve snímku Oldřicha Lipského Muž z prvního století. Pak už šel jeden film za druhým – ročně jich zvládla klidně šest. O jejích výkonech v Činoherním klubu tehdy psaly i anglické noviny…

HELENA RŮŽIČKOVÁ (†68)

Ve filmu se objevila už ve svých čtyřech letech. Od roku 1956 je obsazována každoročně až do šesti filmů. Objevila se tak ve filmech Tři chlapi v chalupě, Bílá paní, Dáma na kolejích, Všichni dobří rodáci, Světáci, Hogo Fogo Homolka a samozřejmě v slavné trilogii Slunce, seno… Její úplně poslední rolí byla zelinářka v Troškově komedii Kameňák 2 v roce 2003. Zdeněk Troška byl jejím dvorním režisérem, skvělá byla jako čarodějnice v jeho pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.