23°C
Exkluzivní rozhovor se konal jen pár dní před tím, než snímek Strom života s Bradem Pittem v hlavní roli získal na festivalu v Cannes hlavní cenu. Setkání s hvězdou se domlouvalo hodně dlouho, komplikovaně a probíhalo podle přísného protokolu. Jediný, kdo si onen protokol dovolil narušit, byl Brad Pitt, který zmizel...
A tak jsme čekali na Pitta. Pak konečně přišel, celý v bílém, tenisky, ležérní plátěné kalhoty, kašmírový svetr, prošedivělé vousy, tvář schovaná za brýlemi s kouřovými skly, koncentrovaná nedbalá elegance. Pak podal ruku a věnoval široký úsměv redaktorce Reflexu.
„Vy jste z Prahy? Tam to znám, naposledy jsem si tam zajel na motorce jen tak na otočku, když jsem v Berlíně točil Hanebný pancharty,“ řekl na úvod.
Ve vašem posledním filmu Strom života hrajete velmi přísného otce, který své syny sice miluje, ale vychovává je dost tvrdě...
Je to vlastně strašně smutný muž, jenž zahořkl a neví, jak jít dál, a to se odráží na jeho vztahu k dětem. Neustále se ohlíží na to, jak bude on vypadat před svou rodinou, jak bude vypadat jeho rodina před okolím. Žije v začarovaném kruhu, cítí, že by to měl změnit, ale neví, jak na to. To má pak velký dopad na vývoj jeho dětí. Je to logické, nemůžete někoho přinutit, aby vás měl rád, musíte mu poskytnout důvod, aby vás mohl milovat.
V příběhu hraje roli i víra v Boha. Vy sám máte šest dětí. Jak je vám tohle téma blízké?
Vyrostl jsem v křesťanské komunitě, v rodině, jež se v některých ohledech podobala té filmové. Pozitivní na tom pro mě bylo, že jsem se alespoň jednou týdně, v neděli, musel zajímat o skutečné problémy. Jenomže negativní zase byla skutečnost, že způsob argumentace křesťanů byl zaslepený. Pro mě je křesťanství spojeno s příkazy a zákazy bez argumentace: To nesmíš, to musíš. Proč? Prostě proto. Je to nesmírně frustrující a snažím se toho své děti uchránit. Jsem přesvědčen, že z nich můžeme vychovat slušné lidi, aniž bychom je svazovali křesťanskými dogmaty. Chci, aby byly svobodné, volné a chovaly se přirozeně.
Podle čeho si vybíráte role, je pro vás podstatnější scénář, nebo režisér?
Pro mě je nejpodstatnější, abych se za filmy, které točím, nemusel stydět před svými dětmi.
Vaše děti se přece na vaše filmy nedívají ...
To opravdu ne, ale jednou třeba budou, vyrostou a budou se zajímat, co dělá jejich otec. No a já bych si moc přál, aby se za mě a za to, co dělám, nemusely stydět. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby na mě byly pyšné, ale to je jen mé zbožné přání.
Zdá se, že vás otcovství hodně ovlivnilo.
Absolutně! Fakt, že jsem otcem, změnil nejen můj přístup k práci, změnil naprosto všechno, převrátil mi žebříček hodnot. Léta jsem žil jako egoista, jenž se soustředí jen sám na sebe a na své problémy. Ale od té doby, co se můžu starat i o někoho jiného, se mi svým způsobem strašně ulevilo. Samozřejmě že se neustále o děti bojím, ale je to takový ten zdravý, přirozený strach.
Co ve vašem podání znamená „nechat dětem volnost?
Chci, aby moje děti žily život tak, jak chtějí, aby je život naplňoval, aby byly spokojené. A jestli je něco chci doopravdy naučit, pak to, jak je důležité být sám sebou.
Prý se snažíte děti brát všude s sebou. Je to pravda?
Jasně, snažíme se být stále pohromadě, jsou s námi tady, v Cannes, byly i na natáčení Stromu života. Projezdili jsme Texas na koních, dost jsme si to užili. Jedna z investic, kterou jim můžeme dát, je to, že mohou cestovat, poznávat místa, lidi, kultury. Ale co se týká samotného natáčení, tak na plac je nebereme. Pro ně je to tak, že táta nebo máma jde do práce.
Když jsou vaše děti pohromadě, to je skoro menší třída v mateřské škole. Jak to zvlá dáte?
Máme s Angie dohromady jen čtyři ruce, což nestačí. Někdy bych byl rád chobotnicí. Ale už to máme nacvičené, pobereme spoustu kufrů, spoustu dětí, každé dítě svůj batoh ... Občas ho někde zapomenou. Snažíme se cestovat hlavně na noc, kdy děti nemají tolik energie, abychom to všichni nějak přežili.
Jak vypadá váš běžný otcovský den, když nepracujete?
Vstávám brzy, většinou mě probudí některé z dětí, jež mi strčí prst do oka nebo do ucha, v noci většinou přelezou k nám do postele. Pak udělám snídani, oblíknu děti, vyčistím jim zuby a vezu je do školy. S Angie se střídáme podle toho, kdo zrovna pracuje.
Jak je těžké ochránit děti před pozorností médií, aby nemusely mít pocit, že vyrůstají ve zlaté kleci?
Proto jsme se také usadili ve Francii, trávíme tu hodně času, zdejší život má svou kvalitu, je tu skvělý systém zdravotní péče, kvalitní školství. A klid. Škola s námi skvěle spolupracuje i když jsme s dětmi na cestách. Snažíme se, aby děti měly pocit domova, kde se žije docela normální život, jdeme nakoupit, uděláme si večeři ... Ve Francii nás nikdo neobtěžuje, všichni tu můžeme žít daleko normálněji. Navíc nechceme, aby z dětí byly kosmopolitní bytosti bez kořenů, máme projekty v každé ze zemí, odkud pocházejí, a každé se učí i svůj mateřský jazyk (tři ze šesti dětí Angeliny Jolie a Brada Pitta jsou adoptované, pozn. red.). To jim vlastně závidím, protože já umím jen anglicky. Přál bych si, abych na to jako kluk býval nekašlal. Dneska mě to frustruje, učím se francouzsky, fakt makám, ale jde to hrozně pomalu. Moje mozkové buňky hynou před očima. Děti, učte se jazyky, dokud vám to myslí, pak nebudete muset trpět jako já.
Matka vašich dětí si na to troufla, letos natočila svůj režijní debut ...
Angie je nesmírně silná žena a já ji za to velmi obdivuji. Měla jasnou vizi, silné téma, přesně věděla, co chce, dala do toho filmu spoustu energie. Mně víc vyhovuje pozice člověka v pozadí. Jako producent se cítím svobodný, mám možnost rozhodovat, ale nenesu tu tíhu tvůrčí zodpovědnosti. Baví mě sledovat celý proces vzniku filmu od práce na scénáři přes výběr herců a získávání finančních prostředků, když víte, že ten film třeba nebude zrovna komerční trhák.
