Konečná tajila nemoc: 20 let s roztroušenou sklerózou! „Mám ji a žiju s ní“
Přes 20 let tajila Kateřina Konečná (44) před světem tajemství, o němž věděli jen ti nejbližší. Šéfka KSČM se totiž potýká s roztroušenou sklerózou, onemocněním, které jí ztrpčuje život například při dlouhých televizních debatách. O tom, ale jak se s chorobou naučila žít, se teď Konečná rozhodla promluvit pro Rytmus života.
Proč tohle onemocnění před světem skrývala? Nechtěla prý, aby to někdo bral jako výmluvu, omluvu či berličku. „Ale když už o tom mluvíme a ví se to už v politických kuloárech, žiju dvacet let s roztroušenou sklerózou. Nikdy jsem to veřejně neřešila. Ale mám ji a žiju s ní,“ řekla magazínu. V něm přiblížila, jak se o nemoci dozvěděla. Měla prý obrovské štěstí, že jí to lékař podal lidskou formou.
Vztah i kariéra na začátku
„Když mi to (lékař) oznamoval, byla jsem vyděšená. Byla jsem čerstvě zvolená do Sněmovny, chodila jsem tři měsíce se svým manželem, život se právě rozjížděl. – A najednou mi někdo říká: „Možná nebudete mít děti. Možná skončíte na vozíku.“ Vyprávěla dále. „Tehdy mi pan doktor řekl větu, kterou si nesu celých těch 20 let: „Vykašlete se na to, co si o tom přečtete. Berte to tak, že můžete dělat úplně všechno - jen nikdy ne úplně sama. Vždycky musíte mít někoho, kdo vám kryje záda. A tím se řídím, lyžuju, sportuju, mám za sebou manžela a dnes i syna,“ dodala Konečná.
Lodičky jako výmluva
Jsou podle ní specifické situace, kde ji choroba obzvláště omezuje. „Dlouho třeba nevydržím stát. Například při dvouhodinové televizní debatě je to pro mě vážně problém, mívám křeče do nohy. Proto si pokaždé říkám o židličku a všichni se smějí, že jsem jediná, kdo u toho musí sedět. Já to ale vždy svádím na své lodičky, že se v nich nedá dlouho stát,“ připouští.
Mají dohodu
Přesto podle Konečné lze mluvit o obrovském štěstí – její roztroušená skleróza je totiž stabilizovaná. Co si pod tím představit? „Naučila jsem se s ní žít. Máme spolu takovou zvláštní vnitřní dohodu. Občas se ozve, třeba se mi stáhne ruka, začne brnět noha, zhorší se mi vidění. A já si řeknu: „Dobře. Dám si hodinku, lehnu si. Ale až vstanu, chci, aby ses zase zklidnila. Mám práci.“ Takhle to mezi námi nějak funguje…,“ uzavřela politička.
Že by proto, že Pekárka by se svou stranou byla dávno v háji, ale nevadilo jí se přlepit k té větší straně za každou cenu...nemluvě o jejich hloupých a jednoduchých komentářích...... a že Heřmánek zplodil synáčka, který se po jeho smrti raději zdekoval mimo česko, aby tady nemusel nic řešit...a také, že starý Heřmánek dojil stát o dotace s tím, že jeho tytátr nepřežije.
Konečná si celou dobu stojí za svým, přestože její strana byla na úpadku, ale přesto jí dokázala téměř vrátit do hry, přestože je většinou obyvatel opovrhována a mnozí žádají o její zrušení. Tohle ukazuje na její sílu osobnosti a to, že ona jen tak nezdrhá, když se nedaří. Že její politické přesvědčení je na hraně je věc druhá, jako osobnost je na tom rozhodně lépe než Pekárka nebo Heřmánek.