Od doby, kdy jsme spolu mluvili naposledy, jste se fyzicky proměnila. Dost jste shodila…
„Ano, je to tak. Necítím se fantasticky, ale možná líp, než vypadám. Tehdy jsme řešili, že jsem byla víc hnědá, teďka jsem trošku víc hubená, ale myslím si, že kdybych necítila dobrou energii a chuť do života, tak tady prostě vůbec nesedím.“
Tím tady myslíte na křtu klipu TY.
„Za to jsem vděčná. I když to tělo si v těžších chvílích bere úplně všechno, je super, že mě pouští dál, že pořád můžu dělat, co mě baví a naplňuje – s lidmi, které miluju. Že můžu být součástí velkého videoklipu, projektu s kolegy, trávit čas s dcerou. Fakt si toho vážím, cítím se dobře.“
Vrátila jste se zpátky na pódia, i když jste si musela dát pauzičku, věnovat se sobě a trošku zabojovat s tou mrchou. Jaké jsou vyhlídky? Co máte v plánu?
„Vyhlídky jsou naprosto krásné! Možná ještě občas budu mít měsíc nebo dva výpadek, protože léčba je někdy náročná, ale nic mě netlačí, nic mě netíží. Nemám žádné povinnosti. Když chci, koncertuju, když nechci, tak nekoncertuju. Když chci, natáčím, když ne… Takže nádhera, že i v nemoci může člověk pořád svobodně pracovat a lidi na něj počkají. A moje vyhlídky? Po dotočení klipu jsme s partnerem a s dcerkou odletěli na Santorini, protože jsme našli ještě pět dní volna.“
Při našem posledním rozhovoru ve studiu Blesku jste byla velmi otevřená. Zaznamenala jste pak odezvu?
„Já myslím, že jo, protože v dnešní době bavit se otevřeně – o čemkoliv, jakkoliv – není samozřejmost. Nebylo úplně namístě, že jsem zažívala různé hejty a podobné věci. Říkám, když jsem já v pohodě, už mi dneska nemůžou ublížit, a i kdybych byla zelená, hlavní je, že jsem šťastná, že žiju, a je mi jedno, v jaké verzi! Jsem šťastná a vděčná a ten život mě baví.“
To je fajn slyšet.
„Myslím si, že rozhovor měl dopad, měl rezonanci a ještě asi mít bude. Ten příběh už vždycky bude na dvě roviny – jednou vypadat takhle, pak zas můžu být oteklá… Ale jsem ráda, že už si lidi zvykli a už si třeba řeknou: Aha, není hubená kvůli anorexii, ale protože právě prochází větší zátěží pro tělo. Takže už jsem otevřeně řekla, že nejsem úplně zdravý člověk, a lidi to pochopili. Už je to v pohodě, není to v nějakých vulgaritách a podobných věcech.“
Moc vám to spolu sluší, ale ve společnosti se moc neukazujete. Jak se Markétě povedlo dneska vás vytáhnout sem mezi novináře?
René: „Jsem jako ryba ve vodě.“ (se smíchem)
Markéta: „Renda je zlaťák. Teď mě doprovází, protože nás čeká spousta promo akcí k novému videoklipu a taky jdeme spolu do jednoho pořadu. Těším se, že se tam možná skoro po dvanácti společných letech dozvíme něco, co o sobě ještě nevíme.“
A propos – dvanáct let společného života. Proč ještě nemáte společné prstýnky?
René: „Já to vždycky říkám, že na dobré věci se musí čekat.“
Ale vy už jste přece poklekl, že?
Markéta: „Poklekl, poklekl…Právě v době covidu, kdy jsem pak ale byla těhotná, takže nešlo dělat všechno najednou. Nejdřív jsem odrodila, pak jsme řešili domeček, no a pak z toho nějak sešlo…“
René: „My to máme tak trochu opačně. Jdeme od konce a na to dobré se čeká.“
Změnil jste kvůli rodině práci, už nelítáte tolik jako dřív a Markéta z toho má obrovskou radost. Co se ještě změnilo?
René: „Určitě zkušenosti. Ale myslím si, že jsme hlavně perfektní kamarádi. Nejen partneři. A možná proto nám to drží, že jsme si lidsky sedli. To je hrozně důležité.“
Markéta: „Komunikace je podle mě základ. Ale fakt mě pořád v něčem překvapuje, to se musí nechat.“
Markéta Konvičková, Monika Bagárová, Jan Bendig David Turek, Dana Ottopalová
Prošli jste roky, kdy Markéta potají bojovala s vážnou nemocí. Když pak přišla vlna nenávistných, odsuzujících komentářů internetových siláků, kvůli nimž se rozhodla o všem promluvit. Jaké to bylo pro vás, Rendo? Jako pro chlapa, který chce svoji holku chránit a nemá protivníka, jehož by chytil pod krkem?
René: „Já vlastně ani nevím, jak bych to popsal. Je to těžká situace i pro mě. Úplně mi z toho stojí chlupy na těle. Nechci komentovat výlevy těch hlupáků. Ti si musejí sami sáhnout do svědomí. Ale co můžu říct, je, že Markéta je neskutečný bojovník. Ne každý by vydržel, co ona musí snést.“
Po nějaké době se ukázala na veřejnosti výrazně pohublá, což souvisí s léčbou. Co byste vzkázal lidem, kteří se hned chystají otevřít si ústa a komentovat to?
René: „Aby si zametli před svým prahem. Aby se hlavně nadechli a přemýšleli, než začnou něco psát. Jsme lidské bytosti, ne stroje. A i když je Markéta trochu známější, přece to není důvod, aby do ní někdo měl právo takhle kopat!“
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Přineslo to celé něco dobrého i vám?
Markéta: „Když člověk projde takovou zkouškou zdraví, buďto to partnerství udrží, nebo ztroskotá. Renda i celá moje rodina by si zasloužili metál! Kolikrát si říkám, že to je vlastně horší pro blízké než pro samotného nemocného. Nás to ba naopak hodně spojilo a troufám si říct, že už asi nemůže přijít nic horšího…“
Nerouhejte se!
Markéta: „Nerouhám. (usměje se) Ale abych to otočila v to hezké… Hodně žijeme. Užíváme si každého momentu. Teď nás čeká Havaj. Snažíme se žít naplno. Jak se říká, není důležité, jak dlouho člověk žije, ale jakým způsobem. Věřím, že já už mám ve svém mladistvém věku zažito za tři životy. A doufám, že jich ještě deset zažiju, plnohodnotně a krásně po boku nejbližších.“
To jsou slova, ze kterých mrazí. Přeji vám všechno nejlepší. A Rendo, aby vám neutekla, rychle tu svatbu dokončete!
René: „Hele, hozená rukavice v placu samozřejmě je. Babička mi říkala: Jestli si ji nevezmeš, tak už se domů nevracej! Takže...
Markéta: „...takže musí!“
A co vaše malá? Je teď u babičky?
Markéta: „Ano. Právě jsme oslavili její krásné páté narozeniny, měla tematickou oslavu, miluje berušku. Ona je zlatá. Nám se, blbě řečeno, i dobře odjíždí, protože vždycky řekne: ‚Maminko, tak si běž zazpívat a zase přijeď. Tatínku, tak jo, běž si zalítat a přijeď.‘ Doufám, že na nás bude pyšná, tak jako já jsem pyšná na své rodiče.“
Naučila vás být nemoc i trochu »sobečtější« a více si užívat společný čas?
René: „Je to tak. Dřív jsem (jako pilot privátních letadel – pozn. red.) nikdy nevěděl, kam poletím, kdy a na jak dlouho. Teď (jako dopravní pilot - pozn. red.) mám pracovní plán na rok dopředu, takže přesně víme, kdy budu doma a kdy ne.“
Markéta: „Mnohem lépe se nám vše plánuje. Určitě jsme víc zaměření na ten čas, kterého si vážíme, když jsme všichni tři spolu. Děláme jenom to, co nás baví a naplňuje.“
6 let boje s nádory
Nekonečných šest let se zpěvačka Markéta Konvičková (31) statečně pere se vzácným onkologickým onemocněním. Jde o ohraničený nádor, tzv. karcinoid, který naštěstí není zhoubný, ale »cestuje« po celém těle.
Zpěvačka, která na sebe poprvé upozornila v roce 2009 díky účasti v pěvecké soutěži Česko Slovenská SuperStar, podstupuje náročnou léčbu v podobě hormonálních injekcí a dalších metod, jež jí umožňují víceméně normálně fungovat. Přesto musí ale čelit i nepříjemným vedlejším účinkům. Mezi ně patří vypadávání vlasů, tmavnutí kůže, natékání i váhové výkyvy.
