Na skauty nastražili past a pak je postříleli! „Soudruhu, už neprasečte, potřebujem nějaký živý taky!“
V červenci 1949 přepadly jednotky SNB tábořiště sedmi skautů v Jizerských horách. Dobový tisk z nich udělal „diverzanty“ vyzbrojené proti státu, ve skutečnosti šlo o vykonstruovanou akci, při níž dva mladíci zemřeli a další skončili na dlouhá léta ve vězení. Paměť národa s přeživším Radomilem Rajou připomíná jejich příběh.
Na mýtině u Jizerky v létě 1949 spala skupina sedmi skautů plánujících útěk přes hranice. Ještě než se rozednilo, obklíčilo tábořiště zhruba 70 příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Akce byla pečlivě připravená Státní bezpečností, která do skupiny nasadila provokatéra Jiřího Hilgera, vydávajícího se za agenta americké CIC. Ve skutečnosti šlo o past, jejímž cílem bylo skauty zlomit a veřejně z nich udělat nepřátele státu.
Dobový tisk popsal zásah jinak, než jaká byla realita: „Na základě upozornění slovenského lesního dělníka byla ve spolupráci frýdlantské a liberecké služebny SNB zahájena akce ‚Jizerka‘ směřující proti zrádcům a rozvratníkům, kteří se zde opevnili v několika bunkrech a chystali se pomocí pancéřových pěstí a dalších zbraní – a pod vedením agenta CIA – podpořit připravovaný protivládní převrat,“ hlásila propaganda.
Realita však byla mnohem drsnější. „Ráno naše tábořiště obstoupili, dostali rozkaz, aby zahájili palbu, až se bude rozednívat, a aby to tam vystříleli,“ popsal pro Paměť národa přeživší pamětník Radomil Raja.
Tomáš Hübner a Jiří Haba zemřeli na místě. Raja byl střelen do nohy a ramene. Zbylé skauty vytáhli ze stanů, položili obličejem na zem a začali do nich střílet. „Soudruhu, už neprasečte, potřebujem nějaký živý taky,“ zaslechl při výměně zásobníku.
Média tehdy tvrdila, že skauti zahájili palbu a jejich vůdce Jiří Haba jednoho ze vzdávajících se záškodníků Tomáše Hübnera zezadu zastřelil a potom sám spáchal sebevraždu.
Zraněné nejprve převezli do nemocnice v Tanvaldu a poté do pankrácké věznice. Proces měl posloužit jako exemplární trest. Raja byl v době masakru nezletilý, proto dostal „jen“ dva a půl roku vězení. Jiří Majer a Josef Veselý dostali deset let, Jindřich Kokoška osm let a Robert Hofrichter dvacet let.
Podrobnosti o masakru přináší projekt Paměť národa. Ten shromažďuje a zveřejňuje vzpomínky pamětníků klíčových událostí 20. století. Spravuje jej nezisková organizace Post Bellum ve spolupráci s Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů.
Nabízí také pomoc pamětníkům prostřednictvím Centra pomoci. Poskytuje lékařské, právní či psychologické služby. Její činnost můžete podpořit finančním darem nebo dobrovolnickou prací, aby příběhy lidí, již prožili zlomové okamžiky našich dějin, nebyly nikdy zapomenuty.
Jsem zvědav co budou za pár let psát o Dozimetru a mrtvých kolem něho.