Je podvečer všedního červencového dne, Upírova Lucie je ještě v práci, a tak rozhovor startujeme zatím jen ve dvou.
Proč jste se rozhodli pro tajnou svatbu?
„Nevěděli jsme, jak svatbu udělat, aniž bychom někoho neurazili, když bychom ho náhodou nepozvali. Nakonec jsme se rozhodli udělat ji jen v nejužším rodinném kruhu, a tak nějak neohlášeně. Bohužel se ale stejně hodně lidí urazilo a naštvalo. Doufáme, že to všichni vydýchají a snad rádi přijdou na říjnovou oslavu, kde zapijeme jak svatbu, tak moji sedmdesátku.“
Brali jste se na hradě Zvíkově, nicméně s několikahodinovým zpožděním, co se stalo?
„Naši svatbu jsme prošvihli, proč to nepřiznat. Já jsem jel v jednom autě z chaty, Lucinka s dcerou a jejím přítelem z Prahy, protože děvčata byla ještě u holiče. A tak nějak jsme si mysleli, že je to ve čtvrt na dvě, i když byl obřad objednaný o hodinu dřív. Nikdo teď už neví, jak to vzniklo. Asi mou chybou. V každém případě oddávající mezi tím musela odjet na jinou svatbu, tak jsme pak na ni dvě hodiny čekali. Ale stálo to za to.“
Měli jste družičky?
„Měli, i když jsme si žádné neobjednali. Když jsme konečně dorazili na nádvoří, vidíme 12 krásných družiček. A ony, že na nás čekají. Já na to, že jsme si žádné neobjednali, ale řekly nám, že měly svatbu předtím a dohodly se, že tam zůstanou i na další. A to byla ta naše, jen se o dvě tři hodiny zpozdila…“
A pak už jste si řekli ANO?
„Ano… Oddávající byla úžasná noblesní dáma, měla na sobě historické oblečení a mluvila se znalostí věci, protože toho o hradu věděla opravdu hodně. A pak to přišlo a zeptala se mě: ‚Berete si, Václave, tady přítomnou paní Lucinku?‘ A já nahlas: ‚Ano, na sto procent!‘ Následoval smích. A pak se zeptala: ‚Lucinko, berete si tady přítomného pana Václava?‘ A ona: ‚Ano, na 200 procent!‘ Všichni se chechtali, vůbec to nešlo zastavit. Za svědky nám šly dospělé děti Lucinky, samy nám to nabídly.“
Požádal jste staromódně o ruku nevěsty i její maminku?
„Požádal. Než to celé vypuklo, Lucinka se zeptala, zda to máme říct její mámě. A já staromilec jsem neváhal, a u lesa natrhal ohromnou kytici, nádherný puget lučních květin. A jeli jsme k její mámě Mileně, která je jen o tři roky starší než já. Požádal jsem o ruku její dcery a dodal, že když řekne ne, stejně si ji vezmu! A ona se rozbrečela. Já vás vítám do rodiny, řekla. Ona, takový nemluvný introvert...“
Jak si teď jako manželé říkáte?
„Ona mi říká Upírku, nebo medvídku a já jí Lucinko nebo také Halucinko, někdy mám totiž pocit, že se mi jen zdá, že je to jen krásný sen!“
To není sen, vaše Halucinka právě dorazila, vítejte paní Krejčí!
LUCIE: „Dobrý den, co vám už Upírek prozradil?“ Jen nějaké drobnosti ze svatby, pojďme se vrátit ale na začátek vašeho vztahu, jak to celé vzniklo?
UPÍR: „Já začnu i teď, aby měla Lucinka na co navázat. Ten úplný začátek je těžké přesně vystopovat. My jsme se někde viděli, a najednou jsem spatřil její svatozář, jak to kolem ní zářilo, velice mě zaujala. Když to zjednoduším, tak jsem ji pozval na schůzku do kavárny Slavie. Mimochodem, od té doby jsme tam nebyli…“
LUCIE: „Ano, kavárna Slavia, stoleček úplně v rohu. Setkání ve Slavii bylo pro mě naprosto klíčové. Najednou se to tam rozsvítilo a bylo to. Tak je to jednoduché. Já jsem ho znala, ale vůbec jsem ho neregistrovala v jeho současné podobě, jako prošedivělého pána. Měla jsem ho pořád za toho černovlasého, vousatého mima z televize. A teď jsem si říkala: Je to vůbec on, nebo ne? Nebyla jsem jeho fanynka a ani jako muž mě v televizi nijak zvlášť nepřitahoval. Na tom setkání se to ale všechno změnilo.“
Co vás na něm tak zaujalo?
LUCIE: „Jak mluvil a zapůsobilo na mě vší silou jeho úžasné charisma. Bylo to úplně super. Jen mě na začátku trochu zaskočilo, když mi řekl: Aha, na fotkách máte větší oči!“
UPÍR: (směje se) „Fakt jsem to takhle řekl? To jsem asi nebyl úplně při smyslech!“
LUCIE: „Také jsme tehdy oba byli ve spěchu, já jsem šla na koncert do Malostranské besedy a Upírek měl schůzku s právníkem. A oba jsme ty naše původní záměry trochu prokaučovali, protože jsme si docela dlouho povídali a pak přišli pozdě.“
UPÍR: „Nemohli jsme se od toho rozhovoru odtrhnout, tak to bylo… Pak byly ještě nějaké komplikace, cesta nebyla úplně přímá, ale už jsem věděl, že to je ta pravá. Pak mi jednoho dne naznačila, jestli spolu nebudeme trávit Silvestra. A ten silvestrovský večer, poslední den roku 2022, byl gejzírem všeho, co spolu mohou muž se ženou, co se do sebe tak hluboce zakoukají, mít. Nejdřív jsme si povídali a poslouchali písničky, které jsme si navolili v jedné vinárně z juboxu. Jako bychom si shrnuli naše dosavadní životy do jednoho večera. Od té chvíle jsme spolu.“
Věřil jste, že ještě po strastiplném rozvodu můžete s prominutím jako penzista potkat takovou lásku?
UPÍR: „Ne, vůbec. Lucinka je pro mě poklad a vysněný přání všeho, co si člověk jen může vymyslet, jak by to mělo vypadat se ženskou.“
Jak jste to vnímala vy?
LUCIE: „Jsem rozvedená, ale samotný rozvod nebyly žádné velké emoce, nejhorší bylo to před tím. Měli jsme spíš takovou tichou domácnost. Po rozvodu jsem si žila jako svobodná žena, ale že bych se ještě jednou vdávala, to by mě nikdy nenapadlo. A že bych našla někoho, s kým si budu rozumět, to už jsem si taky nemyslela. A my s Upírkem máme takovou symbiózu a pohodu. Máme svoje rituály, třeba s kafíčkem a »s tím předtím«, i »s tím po tom«… Když mám někdy chmury, Upírek mě z toho vždycky dostane. Podporujeme se navzájem, a to jsem si také nemyslela, že se někdy stane.“
Video
Video se připravuje ...
Upír Krejčí o nekonečné tahanici s exmanželkou: Oběma nám jde o život! Hana Höschlová, Daniel Kristl
To jsou silná vyznání! Upír ale zmínil i nějaké komplikace po té první schůzce...
UPÍR: „Měli jsme takovou pauzičku, ještě to úplně nevypadalo…“
Nebylo to třeba tak, že jste byli oba v té době tak trochu zadaní, nebo alespoň jeden z vás?
LUCIE: „Bylo to tak. Nadbíhal mi tehdy jeden člověk. Po smrti táty jsem v práci dostala dva týdny volno a odjela jsem s ním na 14 dní do zahraničí. On říkal: Všechno tady nech, peněženku a tak, vezmi si jen lyže a jedeme.“
UPÍR: „Ty lyže ti už pak nevrátil…“
Hezky se snažíte to vše zlehčit a odvést pozornost!
LUCIE: (usmívá se) „On mi je chtěl vrátit, ale já už ho nechtěla vidět. Ale to není podstatné… Ten muž podle mě byl hodný, ale cosi mi pořád říkalo, že něco je špatně. Upírek o něm věděl a říkal mi, že by byl strašně rád, abych se rozhodla pro něho, ale nechává to na mně. A když jsem se pak vrátila z té dovolené, měla jsem naprosto jasno. Toho muže jsem nemilovala, a rozešla se s ním.“
UPÍR: „Také jsem Lucince dobře napověděl…“
LUCIE: „Upírek to hezky zlehčuje… Ostatně, on to měl v tomto směru složitější, trochu horší, protože měl tehdy mladou přítelkyni, a ta nám pak dělala, na rozdíl od zmíněného muže, problémy. Dokonce mu telefonovala, když jsme byli na první dovolené, to už věděla, že někoho má. A říkala, že jí to nevadí. A aby za ní jezdil jednou týdně...“
Jejda, nabídka na polyamorii?
LUCIE: „Asi, já jsem ale stará škola, nic pro mě, takovéhle modely soužití.“
UPÍR: „Vy z toho děláte úplně hodně (ne)romantický příběh!“
Tohle jste nicméně oba překonali… Jak vnímáte, sportovní terminologií řečeno Upírovo nasazení ve vašem vztahu?
LUCIE: „Bylo neuvěřitelné, že Upírek po tom, co zažil s bývalou ženou, do toho šel se mnou na tisíc procent. Nic opatrného, naprosto úžasný byl…“
Jak už to bývá, nebylo vše jen sluncem prozářené.
LUCIE: „Hned od začátku jsme si prošli velkými problémy, a to náš vztah prověřilo, proto jsme se pak i vzali. A komplikované společné bydlení nebylo rozhodně tou největší prověrkou. Upírek byl třikrát v nemocnici. Teď měl těžkou operaci břicha, předtím operaci mandlí a kýly. Takže jsme si toho zažili dost. A jsem přesvědčená, že jsme se našli. V listopadu 2022 mi zemřel táta, v prosinci jsem se seznámila s Upírkem. A bylo to strašně zvláštní – když jsme si povídali, najednou se mi z některých jeho slovních spojení a poznámek vybavil táta, vím, zní to divně. Ale cítila jsem jasně, že tenhle člověk, Upírek, to se mou myslí naprosto stejně dobře jako táta. Moc mě mrzelo, že se nikdy nepotkali...“
Lucie zmínila vaše hospitalizace, v tom posledním případě jste se prý potýkal s rakovinou, je to pravda?
UPÍR: „Měl jsem na břiše rakovinu kůže. Patnáct centimetrů na šířku, pět na délku a sedm centimetrů do hloubky prorostlý velký nádor, který mi vyoperovali. Teď chodím každý tři měsíce na důkladné kontroly, snad to bude OK. Jsem přesvědčený, že to ve mně nastartovaly stresy spojené s rozvodem. A také jsem byl velmi zklamaný, že mě v nemocnici nikdo z rodiny nenavštívil, ještě že mám Lucinku, bez ní by už bylo po mně!“
Když spolu chcete mít soukromí, jedete na chatu, kterou jste si nedávno pořídili?
UPÍR: „Máme malou, ale moc hezkou chatu u Vltavy, je to náš první společný domov. Těšíme se tam, protože to je naše. A jak jen to je možný, jedeme tam.“
Je pravda, že nejdřív jste si pořídili karavan?
LUCIE: „Ano, umístili jsme ho u Vltavy na našem pozemku, kde už stojí chatka, kam jezdí maminka, a kde také nemůžeme být všichni tři. A pak jednou přišla sousedka, co má chatku pod námi a řekla nám, že ji prodává a že nám to říká ze známosti jako první. A hned jsem jí řekla, že chatu rádi koupíme. Měla jsem v té době totiž peníze za byt v Modřanech, který mi zůstal po rozvodu, a už jsem se v něm necítila dobře. Tak jsem ho prodala a koupili jsme chatu, takže teď máme všechno krásně na jednom místě – mamčinu chatu, tu moji s Upírkem, a ještě karavan…“
A když chcete spolu být v Praze?
UPÍR: „Tak jsme buď u Lucčiny maminky, což je sice v pohodě, ale zázemí pro všechny tři, už dosti dospělé lidi, tam není komfortní.“
LUCIE: „Maminka je nemocná a Upírek se v noci chodí často… (usmívá se) jde projít, prostě není to pro tři lidi ideální.“
UPÍR: „Anebo jsme u mě v kanceláři, což se Lucince moc nelíbí…“
LUCIE: „Nejde mi o to, že to je kancelář, ale necítím se dobře v domě, kde se otevře okno, a tam je bývalá žena, to asi chápete… Udělali jsme si u kanceláře provizorní kuchyňku, ale na toaletu se musí dolů po schodech, kde se netopí, což je v zimě dost nepříjemné.“
Vaše bývalá žena bydlí v tom samém domě?
UPÍR: „Ne, jsou to takové tři baráky, nalepené na sobě, a já mám tu kancelář v jednom z nich.“
Je to ono někdy v médiích zmiňované »soudomí« v odhadované ceně kolem 30 milionů korun, na jehož vypořádání se stále nemůžete s bývalou manželkou domluvit?
UPÍR: „Je to tak, ale tohle už bych nechtěl v médiích rozpitvávat, ať rozhodne soud. Snad bych jen dodal, že jsem přece jen starší pán, a kdybych se toho vyrovnání nedožil, dočká se alespoň moje manželka Lucinka…“
LUCIE: „K tomu se nechci vyjadřovat, jen bych si moc přála, aby se tyhle spory už nepodepisovaly na Upírkově zdraví.“
Prozradíte nám, čemu se věnujete?
LUCIE: „Dělám manažerku prodeje, zastupuji pro Prahu a severní Čechy jednu známou českou likérku. A protože se snažíme s vedením rozhýbat firmu, vymýšlet nové věci, tak je moje práce velice pestrá a pořád se děje něco nového. Když pojedete někdy k nám do jižních Čech, kde firma vyrábí, tak si u nás pod komínem můžete nechat načepovat nějakou dobrou lihovinu do přinesené nádoby, což je teď velký hit!“
Zatímco vy jste zaměstnaná, Upír už bere důchod…
UPÍR: „Ano, jsem penzista, mám to dokonce přesně spočítané, v důchodu jsem už 63 měsíců. Vydělával jsem dřív hodně, a díky tomu, že jsem měl dobrého daňaře a účetního, který mě nutil platit si docela velké pojištění, dostávám teď celkem slušný důchod přes 21 tisíc. Což je dost oproti mnoha mým kolegům z branže. A dál pracuju jako divadelní herec, hraju třeba v představení Krasavci s Mirkem Šimůnkem a Jarkou Stránskou, Braňo Polákem, atd. Mám také hodně představení pro děti, pro ty dělám moc rád, i když někdy to není zrovna snadné. Před pár dny jsem takhle hrál pro děti v Českém Krumlově, najednou průtrž, napršelo do aparatury, takže nešel mikrofon. Jak jsem musel skoro křičet, aby mě slyšeli, druhý den jsem nemohl ani mluvit. Mám toho docela dost. A také teď píšu dvě divadelní hry.“
Školí i politiky
Absolvent Ježkovy konzervatoře, obor pantomima, výrazové divadlo a herectví Václav Upír Krejčí se už desítky let úspěšně živí jako bavič, divadelní herec, zpěvák, scenárista, režisér a spisovatel. Vystupoval v mnoha televizních pořadech (Možná přijde i kouzelník, Dva z jednoho města, Život na zámku, silvestrovské show). V současnosti vystupuje v několika divadelních představeních, hraje pro děti, a věnuje se také školicí činnosti. „Školím i politiky, případně budoucí politiky. A vždycky jim v první řadě říkám, že pokud chtějí jít do politiky, musejí mít srovnané vše z minulosti. Ptám se: Neexistují nějaké vaše kompromitující fotografie a záznamy? Pokud ano, určitě to na vás jednou vytáhnou,“ říká Upír Krejčí.
Co startuje rakovinu…
„Bojoval jsem s rakovinou a jsem přesvědčen, že tyhle neřády se něčím startují. Podle mě to bylo stresy z rozvodu. Vzpomínám si, že před lety měl nehodu Karel Černoch, při které se zabil zpěvák Patrik Stoklasa, který seděl v autě na sedačce spolujezdce. A Karel letěl po nárazu asi 60 m vzduchem. Díky tomu přežil, ale ten šok se na něm podepsal. A když jsem za ním byl v nemocnici, řekl mi: ‚Něco se mi nastartovalo v těle…‘ A byla to rakovina, on to cítil,“ prozrazuje herec.
