Expertka o „epidemii“ týraných a zneužívaných: Ohrožené děti nejsou prioritou politiků
Stoupá počet dětských sebevražd, násilí i vražd páchaných dětmi. Statistika OSPOD i policie varuje: počet týraných a zneužívaných dětí je nejvyšší za posledních 20 let. Proč a jak je to možné — a proč politici selhávají? V Epicentru to popsala psycholožka Petra Wünschová, zakladatelka a ředitelka Centra Locika, které pomáhá obětem.
„Každá nestabilita, kolektivní trauma, velké změny – to všechno nese riziko nárůstu násilí, pokud není prevence. A my dětem nedáváme dost opory, necháváme je v tom samotné,“ řekla v pořadu Epicentrum Wünschová. Podle ní většinu případů násilí na dětech páchají jejich nejbližší – rodiče, prarodiče, někdy vedoucí oddílu, vychovatelé.
Problém je, že systém reaguje pozdě. „Děti se k nám dostávají, až když je násilí závažné. Kdybychom se k nim dostali dřív, pomohli bychom s menšími následky,“ vysvětlila.
Zdůraznila i riziko tělesného trestání. „Tělesné tresty jsou nejrozšířenější forma násilí na dětech. Dvě třetiny případů, které končí policejním vyšetřováním, začínají jednou fackou,“ vysvětlila Wünschová.
Nejhůř se podle ní pracuje s psychickým a sexualizovaným násilím. „Psychické týrání zasahuje přímo integritu dítěte, je hůř uchopitelné. A sexualizované násilí na dětech? To je obrovské téma, kterému se tady pořád vyhýbáme,“ podtrhla psycholožka.
Podle Wünschové děti často trpí potichu – navenek to skrývají agresí, sebepoškozováním nebo úplným stažením se. „Profil školních střelců? Často nenápadné děti, odpojené od radostných pocitů. Pak stačí poslední kapka,“ varovala.
Děti nemůžou volit
Situaci prý ale podle Wünschové komplikuje i stát. „Máme pilotní programy, víme, co funguje, ale není politická vůle a nejsou peníze,“ uvedla.
„Politici sice ohrožené děti občas zmíní v programech, ale v realitě pro ně nejsou prioritou. Děti nevolí – a tak jsou na chvostu zájmu. Týká se to prevence, duševního zdraví i ústavní péče,“ pozastavila se psycholožka.
Systém je dle ní neefektivní i v péči o děti s problémovým chováním. „Když máte na 30 náročných dětí dva vychovatele bez psychologa, je jasné, že to nefunguje,“ nadnesla.
Poučit bychom se měli podle ní u sousedů. „Přitom víme, jak to dělat. V zahraničí mají na čtyři děti šestnáct odborníků. U nás? Chybí lidé, chybí peníze, chybí politický leadership,“ shrnula terapeutka.
Wünschová přesto věří, že změna je možná. „V Centru Locika to pilotujeme – funguje mezioborová spolupráce, psycholog, terapeut, sociální pracovník. Ne všechno musí řešit psychiatři. Ale systém potřebuje restart. Dětem dlužíme hodně,“ završila.
Za mého mládí to zajímalo tzv. péči o mládež. A věřte, že ani tehdy takové věci neprocházely. Jsem toho příkladem, ale bohužel takové trauma je na celý život! Ale ani soudružce kádrovačce a jejímu druhovi to neprošlo, byla jsem jí soudně odebraná a dána do výchovy babičce, což tedy byl zázrak. Už nežije, ale jen jí mohu děkovat za pěkné dětství. 🙂 Nejhorší bylo, když jsem se v rámci profese setkala s takovými případy, rozhodně jsem byla nekompromisní, násilí a zneužívání dětí je největší hnus, co se zrodil v lidských hlavách! 👎