Přestože by se dalo čekat, že měl herectví pod kůží již odmalička, Jan Polívka si fakt, že pochází ze slavné rodiny, nijak neužíval. Naopak, jeho příjmení mu dost ztrpčovalo dětství. „Zažil jsem velkou šikanu. Ještě jsem byl malý a tlustý. Nechápal jsem, co se děje. Děcka jsou zlá a krutá. Psychicky i fyzicky mě týrali,“ svěřil se pro Aktuálně.cz se svou bolestivou zkušeností. Spolužáci ho ponižovali, křičeli na něj hlášky z otcových filmů, dokonce ho i napadali.
V této těžké době mu pomohl basketball. „Měl jsem štěstí, že jsem začal dělat sport velmi brzy a našel jsem si svou partu v basketu, což je pro kluka důležité. Tloušťka zmizela, výška se přidala, takže se to začalo měnit. Ten sociální stav, už si na mě netroufli,“ vzpomíná mladík, co po otci podědil sice výraznou podobu, ne však touhu stanout na prknech, která znamenají svět.
Festival ve Varech je u konce: TOP momenty ze zakončení! »Kleopatra« Ramba a slzy hrdinky Bartoškové
O tom, že by i on měl někdy následovat vzor svého otce, bratrů i sestry, co se našli před kamerou, vlastně Jan nechtěl ani slyšet. „K herectví jsem si vytvořil takovou nenávist, nebo spíš distanc. Tu lásku k divadlu, ve které jsem vyrůstal, to ale nezlomilo, protože bych teď nedělal to, co dělám. Ale chtěl jsem si dokázat, že dokážu dělat něco jiného. Asi to bylo moje ego,“ popsal svůj vnitřní boj.
Po skončení střední školy u něj nastal velký a notně nepříjemný zlom: vysněná basketbalová kariéra se totiž nenaplnila a on byl bezradný. „Byl jsem úplně v prdeli, měl jsem takový rok ztracena. Obíhal jsem vysoké školy na dny otevřených dveří, pokukoval jsem po kondičním trenérovi, filozofii, jazyky...“ popsal náročné období.
Bolek Polívka přivezl v roce 2022 na KVIFF celou rodinku: Synové ho přerostli, dcera zraje do krásy! Markéta Reinischová, Jan Jedlička
Až poslední zastávka – divadelní škola – mu pomohla objevit, kde je jeho skutečné místo. „K herectví jsem dozrál. Je to definice toho, jak se to opravdu stalo. Snažím se to vnímat, že je to moje cesta, moje láska, kterou mi nikdo nevštěpí, nikdo mě to nenaučí.
Vždycky bude někdo, kdo si bude myslet, že mám protekci. Ale já to chci dělat do té doby, kdy budu cítit, že tam ta láska je,“ říká s odhodláním dnes tento talentovaný student JAMU. Skončil tak nakonec shodou okolností na stejné škole, kterou kdysi vystudoval i jeho táta. Kromě toho se renesančně založený Jan zdárně věnuje i malování a svá díla zdárně vystavuje na vernisážích...
