Týno, kdy jste s herectvím začala?
„Jako dítě jsem dělala jen drobné věci. Moje maminka – než jsem se narodila – pracovala na Barrandově jako skriptka. Točila s pány Kachyňou či Podskalským, byla dlouho u filmu, ale pak odešla, aby se o mě mohla starat. A já jsem byla legrační miminko, narodila jsem se se spoustou černých vlasů, vypadalo to, že mám paruku.“
Opravdu?
„Ano. Lidi v ulici si prý mysleli, že mi je maminka nasazuje. Ona si z toho dělala legraci, takže mi vlasy ještě vyčesávala, já měla na hlavě obrovské ‚afro‘, lidi se na mě v kočárku dívali a říkali si: To je bláznivá matka, dávat paruku miminku! (směje se) Několikrát se mámě z Barrandova ozvali kolegové, jestli by nepůjčila holčičku do filmu, ale maminka to neudělala. Věděla, jak je to pro děti na natáčení náročné. Znala to prostředí, tak jsem nikdy nechodila na žádné konkurzy a užívala jsem si opravdu krásného dětství.“
Ale stejně jste si to povolání našla.
„Oba rodiče chtěli, abych byla univerzálně vzdělaná, tak jsem jim to splnila a vystudovala nejdřív všeobecný gympl. Poprvé jsem k natáčení a k divadlu lehce přičichla až skrz Dismanův rozhlasový dětský soubor. Učili jsme se práci s mikrofonem, hráli divadlo, točili jsme jako parta dětí třeba film o Janovi Jakubu Rybovi. A když mi bylo asi devět, natáčela jsem jednu rozhlasovou pohádku i s tátou, ale ten to nevěděl.“
Jak to?
„Jmenovalo se to Pohádky pro Kristýnku. Já byla Kristýnka a táta vypravěč, ale točili jsme každý jindy. Pak jsme se potkali, když jsme se střídali ve studiu. Táta se mezi dveřmi špičkoval s režisérem Karlem Weinlichem: ‚Už jsi zkazil život mně, nekaž ho ještě mý dceři!‘“ (směje se)
- Registrace je pro vás zcela zdarma.
- Získáte přístup k veškerému bleskovému obsahu.
- Užijete si bonusové akce a výherní soutěže.
