Vydržela jste ve hře dlouhou dobu, splnila jste si svůj cíl?
„Měla jsem vyšší ambice, chtěla jsem vydržet do sloučení kmenů. Ale český Survivor je velmi dlouhý, po 55 dnech jste teprve ve dvou třetinách. Ale i tak jsem tam zažila všechno důležité a jsem ráda, že jsem soutěží jen tak neproplouvala, ale zanechala v ní stopu.“
Co vás motivovalo jít do reality show?
„Televize Nova mě sama oslovila. Jsem velkým fanouškem Survivoru, chtěla jsem tuhle hru absolvovat, mít zážitek. Že je to formou reality show, je jen navíc.“
Jste ráda, že jste byla součástí 4. řady? V Survivoru jste chtěla zabojovat už v předchozí sérii, která ale u fanoušků vzbudila rozporuplné reakce, spousta soutěžících odcházela domů dobrovolně...
„Jsem ráda, že jsem byla v letošní sérii, kde byli všichni velmi silní fyzicky i mentálně. Nikdo nechtěl jít domů, nikdo se ani nezranil. Na druhou stranu – hra tak byla mnohem složitější. V předchozí sérii v podstatě lidi nemuseli nic moc dělat a dostali se do sloučení.“
Před touhle soutěží mnozí vylepšují svou fyzičku i dovednosti k přežití v divočině. Co jste trénovala vy?
„Sportuju celý život, takže nic speciálního jsem nepodstupovala. Jen jsem byla párkrát na tréninku s mojí kamarádkou trenérkou, která mi doporučovala cviky na výdrž nebo balanc, zkrátka to, co standardně nedělám.“
Připravovala jste se i mentálně?
„Na to jsem moc neměla čas. Že pojedu, jsem se dozvěděla až na začátku prosince, zhruba pět týdnů před odletem, a musela jsem si především rychle zařídit a zorganizovat vše potřebné.“
Co na vaši účast říkala rodina a váš partner?
„Můj partner mě hodně podpořil. Kdyby mi se vším nepomohl, jet bych nemohla. Je zvyklý, že si často dávám výzvy, které chci překonat. Má mě rád i proto, že si vždy v životě za něčím jdu. Moje rodina si nejdřív klepala na čelo, jestli jsem se nezbláznila, že se mi určitě něco stane. Měla obavy, ale když viděla, že to myslím vážně, také mě začala podporovat.“
Předchozí soutěžící popisují, že první dny na ostrově bývají nejtěžší, a mnozí v těchto chvílích své účasti litovali. Jak jste začátek vnímala vy?
„Nikdy jsem nezalitovala, že tam jsem. Představovala jsem si to mnohem horší, než to ve skutečnosti bylo. Myslím tím třeba hmyz nebo spaní na tvrdé zemi. Asi nejtěžší je, když jste najednou mezi dvanácti cizími lidmi, každý je jiný a teď spolu musíte vycházet.“
Tato čtvrtá řada přinesla novinku v podobě čistě ženského kmene. Jak jste to vnímala?
„Docela dlouho jsem trénovala v čistě ženském kolektivu, takže jsem věděla, jak to může fungovat. Nikdy jsem z toho ale nebyla nadšená. A to si jen potrénujete a potom se rozejdete. Teď jsme byly pořád všechny na jednom místě a musely spolu vycházet. Hodně málo z nás z toho bylo nadšených. Ženský kolektiv potřebuje chlapský element, dělá to lepší atmosféru.“
Survivor 2025 - 22. díl vypadla Zuzana Hejnová TV Nova
Největším šokem bývá málo jídla. Jak vypadaly vaše porce předtím, než jste začali získávat jídlo v odměnách?
„Náš kmen vyhrál úplně první souboj, což bylo dost důležité, protože jsme dostali vybavení na stavbu přístřešku a měli jsme oheň už od prvního dne. K tomu jsme vyhráli jen jeden pytlík rýže. Potom trvalo pět nebo šest soubojů, než jsme vyhráli znovu. Do té doby jsme rýži snědli a měli jsme hodně kokosů. První dny jsme to nesli docela dobře, z kokosu nám ještě nebylo tolik zle.“
To se pak změnilo?
„Kokos je jenom tuk, člověka strašně projímá. Měli jsme všichni nonstop průjem a častokrát křeče v břiše. Bylo to nepříjemný, kokosu už jsme měli všichni plné zuby.“
Cítila jste, že vzbuzujete u ostatních respekt?
„Olympionik má terč na zádech. Ze začátku mě, myslím, všichni vnímali jako autoritu. Ale nechtěla jsem tak působit, aby mě považovali za silnou, a proto mě chtěli vyhodit. Spíš jsem se držela v pozadí.“
Z odvysílaných dílů je jasné, že s prohrami se jen tak snadno nesmíříte.
„Neumím prohrávat. Ze svého individuálního sportu jsem zvyklá, že buď se mi to povedlo, nebo ne. Tady byly společné souboje, a i když člověk udělá maximum, pořád byl odkázaný na výkon dalších lidí, kterým se to nemuselo povést. Tohle mě občas hodně frustrovalo.“
Několikrát jste neudržela slzy. Jaký moment byl pro vás nejtěžší?
„V pozdější fázi už jsem byla hodně rozebraná. Především tím, že nás už mužsko-ženský kmen hodně dlouho prohrával, neměli jsme energii, jídlo a do toho přišly po 45 dnech dopisy z domova, které jsme kvůli prohře v souboji nedostali. To mě hodně dostalo, protože po celou dobu pochopitelně nevíte, zda je doma všechno v pořádku. Ke konci už byly obtížné i fyzické souboje. Často jsem dostávala ty nejtěžší části, protože jsem byla braná jako fyzicky nejsilnější.“
Fanoušci hodně prožívali kauzu, kdy soutěžící Pavel ukradl a snědl vašemu kmeni jídlo. I vy jste to na ostrově obrečela.
„Tam jsme to všichni nesli těžce. Pavel nám navíc zničil i poslední zásoby. Zbyly nám zase jen ty kokosy.“
Na vaší poslední kmenové radě, kde jste ze soutěže vypadla, jste už působila trochu odevzdaně. Byla to fáze, kdy jste to vzdala?
„Určitě bych neřekla, že jsem to vzdala. Byla jsem jen lehce odevzdaná, protože už se na hru nedalo reagovat. Nevěděla jsem, jakou taktiku má v plánu druhý kmen a že využije tolik imunit na záchranu druhých lidí. Všichni si navíc mysleli, že je to poslední kmenová rada před sloučením, tak chtěli vyhodit silné hráče. Já už jsem s tím nemohla nic moc dělat.“
Jaké jste měla první pocity po vypadnutí?
„Byla jsem hodně smutná, docela naštvaná. Ale byla tam i úleva, že teď už nemusím nic hrát a že mě čeká hezký život, co mám doma. V Survivoru se člověk soustředí jen na hru a po čase už vám ani nedochází, že je to jen soutěž.“
Soutěžící z minulých řad uvedli, že po návratu například spali na zemi nebo si začali hlídat jídlo. Měla jste to podobně?
„Že bych nemohla spát na posteli? To se mi nestalo. Ale spíš se člověk cítí vyhořelý a prázdný. Po návratu domů se furt vrací myšlenkami na ostrov a na to málo, co mu tam stačilo k životu, jak chodil spát po západu slunce a vstával s východem.“
Když vám Ondřej Novotný zhasínal pochodeň, loučila jste se s kmenem slovy: Nevěřte vůbec nikomu! Je možné, že vám Survivor narušil důvěru k lidem?
„Doufám, že ne. Ale po návratu jsem občas přemýšlela nad tím, jestli mi i tady lidé říkají celou pravdu, zda nemají nějaké špatné úmysly. Člověk se asi musí rychleji přecvaknout a uvědomit si, že v normálním životě to vážně nefunguje jako v Survivoru. Tam byla opravdu velká paranoia a často jste nevěděli, co je a co není pravda.“
Jak se soutěž projevila na vašem fyzickém zdraví? Řada žen přijde kvůli hladovění o menstruaci.
„Menstruaci jsem tam neměla celou dobu. Až měsíc po návratu se mi vrátila, ale furt mám cyklus dost rozházený. Taky mi hodně vypadávají vlasy. Paradoxně ale třeba pokožka byla na ostrově mnohem zdravější a vláčnější. Nebo i nehty tam byly úplně skvělý a pevný. Jen tedy extrémně špinavý. Je to zajímavé, protože na ostrově jsme neměli žádné živiny.“
Ale třeba opalovací krém jste měli?
„Ano, opalovací krém jsme měli k dispozici. To už by bez něj bylo ohrožení na zdraví.“
Zuzana Hejnová (38) v Blesk Poslední výzvě: Detaily odporné zrady! Blesk Poslední Výzva
Jaké jsou nyní vaše vztahy s ostatními soutěžícími?
„Ještě jsem se se všemi neviděla, ale třeba s Anet, Matúšem nebo s Vaškem jsem v kontaktu. Teď jdeme všichni hromadně na koncert Renneho Danga, rappera soutěžícího v Survivoru.“
A co soutěžící Michal? Ten patří tento rok mezi největší intrikáře. Hodně vypadlých mu nemůže přijít na jméno.
„Rozhodně to není člověk, se kterým bych se chtěla aktivně scházet. Až se ale uvidíme, tak se určitě dokážeme normálně bavit.“
Reality show jsou často ovlivňovány dobrým střihem. Co byste si přála, aby diváci měli možnost vidět?
„Střih dělá strašně moc. Na ostrově se toho stalo hodně, ale do hodiny a půl se všechno nevejde. Často třeba ukážou náš obličej jako reakci na nějakou situaci, ale ve skutečnosti to bylo natočené úplně jindy. Kamery se na mě soustředily, snímaly mé emoce. I když brečelo víc holek, vždycky jsem byla v záběru já. Asi to bylo divácky zajímavé.“
Už jste přemýšlela o dalších televizních pořadech? Spousta sportovců tančila ve StarDance.
„StarDance je asi to jediné, o čem bych uvažovala. Tancovat ale neumím, musela bych hodně zamakat.“
Přišla už nabídka?
„V jednu chvíli se něco proslýchalo, ale žádná oficiální nabídka nepřišla. Tak uvidíme.“
Profesionální dráhu atletky jste ukončila před třemi lety, nyní se stanete trenérkou čtyřiadvacetileté překážkářky Nikolety Jíchové. Jak se na tuto první trenérskou zkušenost těšíte?
„Těším se, především proto, že budu trénovat někoho, kdo o to hodně stojí a má svůj cíl. Věnovat se někomu bez vnitřní motivace by mne nebavilo. Ale mám z trénování velký respekt, nikdy jsem to nedělala vrcholově.“
Chcete být spíše přísná, nebo kamarádská trenérka?
„Určitě bych chtěla mít přirozený respekt, aby mi svěřenci nepřerostli přes hlavu. Zároveň ale chci, aby se nebáli mi všechno říct, třeba i ze soukromí. Doufám, že náš vztah bude spíš důvěrný.“
Jak vy sama vzpomínáte na svoje trenéry?
„Měla jsem štěstí na dobré trenéry. Každý byl ale úplně jiný. Měla jsem dvě ženský a jednoho chlapa, takže tam byl rozdílný přístup. Chlapi jsou hodně rázní a v podstatě to nebylo moc o přátelství. Ženský jsou naopak víc kámošky, což mně vyhovovalo víc.“
Je něco, co vám ze života profesionální sportovkyně schází?
„Režim, co mi v životě dost vyhovoval. Měla jsem všechno naplánovaný. Teď se snažím dělat si režim sama, ale vždycky se to nedaří. Jednoznačně mi chybí i závody. Ty jsem si ale oprášila v Survivoru.“
Provozujete sportovní akademii pro děti. Hodně slýcháváme, že tloustnou, nehýbou se. Jak to vidíte?
„K nám chodí děti, co sportovat chtějí, dělají to dobrovolně. Zároveň je u toho hodně drží rodiče, což považuju za správné, protože děti potřebují režim. I kdyby to nedělaly vrcholově, tak správný režim využijí i do života.“
