Obřad proběhl ve smuteční síni ve městě, ve kterém Johanka Břešťáková vychodila základní školu, a kde ji lidé znali a měli ji ve velké oblibě. „Nejvíce pro ni ale znamenala rodina – maminka Iša a tatínek Ivan,“ zdůraznila smuteční řečnice.
Po krátké vzpomínce promítali ve smuteční síni na obrazovce fotografie z Johančina života. Černobílé z dětství, na nichž se jako nádherná malá holčička s culíčky a v různých převlecích smála, barevné z dalšího průběhu života. „Velmi ráda se mazlila a pusinkovala s rodiči, také v době, kdy byla její maminka po operaci a nejvíc to potřebovala,“ zdůraznila řečnice.
Za zpěvu Anety Langerové a její písně Voda živá poté rakev navždy zmizela i s Johankou v propadlišti. „Johanko, co jsi mi to udělala. Takové plány jsme společně měly! Do Francie jsme plánovaly zajet a chodit po obrazárnách, po památkách a obdivovat umění. Nic z toho nezažijeme,“ smutně vzkázala do nebe předčasně zesnulé dceři maminka Iša.
Velmi těžce nesl ztrátu dcery i Ivan Břešťák, někdejší elitní zpravodajec TV Nova. „Nejhorší byl ten pocit, když sjížděla rakev dolů. Tehdy to na mě spadlo. Vůbec nejhorší je to, když se rodič dívá ho hrobu svého milovaného dítěte,“ rozplakal se.
Lucie Borhyová kápla božskou: Společná budoucnost s o 10 let mladším přítelem! Markéta Reinischová, Lukáš Červený
Vzpomínají na Johanu
Johanu milovali rodiče, ale také přátelé ze skupiny Zotavení Brno, která spojuje osoby se zkušeností se závislostí. „Jen za tu krátkou dobu, co jsem ji znal, se obtiskla do obrovského množství lidí. Spoustě z nich pomohla, inspirovala je, ovlivnila, spoustu lidí zachránila,“ uvedl její psycholog Pavel Nepustil.
Svět Johaně nerozuměl
Pro tentýž web prozradila před lety o svém životě toto: „Všechno to začalo tím, že jsem se rozhodla brát drogy, protože jsem usoudila, že tento svět nechápu a nenaplňuje mě. Neměla jsem vášeň, jako měli ostatní, nebavil mě gympl a nerozuměla jsem si s vrstevníky. Já snila o tom, že budu bohém.“ „Chtěla jsem jako bohém žít, v rozbitém baráku a bez peněz. Svůj život jsem si představovala jako v knize Život pařížské bohémy. Pamatuji si, že jsem si ve chvíli, kdy mi poprvé droga kolovala v žilách, řekla, že to je můj osud, že už nic jiného nechci. Až takto pro mě byl ten dosažený stav významný a byl pro mě v tu chvíli pravý,“ řekla v rozhovoru.
