Uprchlice o životě v KLDR: Jak Kimův režim trestá děti? Tvrdou prací, bitím a ponižováním!

Mladá žena, která uprchla ze Severní Koreje, popsala, jaký je život dětí v brutálních školách diktatury.

Uprchlice Bella Seo řekla: „I když student vyniká v korejštině, angličtině, matematice, dějepise, přírodních vědách, tělesné výchově nebo výtvarné výchově, jeho celkové hodnocení závisí na jeho výkonu v ideologických předmětech.“

Kromě studia dětství a revoluční historie rodiny Kimů byly děti denně bity - „až to začalo působit jako něco normálního“.

Čištění portrétu Čong-una a zpívání písní o loajalitě k Severní Koreji jsou také pravidelnými způsoby, jak začít školní den. 

Diktátor Kim zúčtoval s desítkami úředníků. Za alkoholový dýchánek do basy?

Třiadvacetiletá žena uvedla, že po skončení vyučování byly děti nuceny hodiny vykonávat „extrémně namáhavé“ fyzické práce, než jim bylo dovoleno jít domů.

Seo, která nyní žije v Soulu v Jižní Koreji, sdělila, že musela srovnat kamenitý školní dvůr tím, že ho zasypávala pískem. Každý večer až čtyři hodiny nosila 25kilogramové pytle s materiálem, což znamenalo, že když se dostala domů, byla tak vyčerpaná, že omdlela. 

„Někteří rodiče museli vynechat jídlo“

Když sněžilo, což ve městě Hjesan, kde žila Seo, bylo časté, museli žáci sníh odklízet.

Přestože je studentům slíben všeobecně dostupný vzdělávací systém, musejí si za své „mládežnické projekty“ - například za novou podlahu na hřišti - platit. Pokud někdo nemohl zaplatit, byl pak spolužáky vyloučen a následoval trest od učitelů.

„Pro rodiny, které přežívaly, to byla těžká zátěž. Někteří rodiče museli vynechat jídlo, aby si mohli dovolit tyto školní výdaje. V mém rodném městě bylo nemožné přežít ze státního platu - měsíční mzda sotva stačila na láhev alkoholu,“ vypověděla Seo.

Dívky byly vyčleněny na úklid učeben a dostávaly tresty. Seo popsala, jak kamarádku chytili za vlasy, dali jí facku a hodili ji na učitelský stůl, protože při úklidu vydávala hlasitý zvuk. 

Studenti se také učili, že Amerika je „věčný nepřítel, s nímž nemůžeme koexistovat“ a Jižní Korea je „chudá a hladovějící“.

Seo a její rodině se podařilo uprchnout ze země přes hory do Číny a poté se dostali do Laosu a Thajska. Nakonec se jim podařilo stihnout let do Jižní Koreje, kde si znovu vybudovali život.