Když jsem si vytáhl váš životopis, tak mi okamžitě padlo do oka, že jste původně vystudoval fyziku. To je trochu daleko od umělecké profese.
„Chtěl jsem být režisérem od sedmý třídy. Jenže dostat se na FAMU na režii... Tam se hlásí klidně dvacetkrát víc lidí, než kolik jich vezmou. Bál jsem se tam přihlásit, protože kdyby mě tam nevzali, šel bych na vojnu, což jsem nechtěl. Tak jsem se přihlásil na fyziku, která mě taky bavila. Navíc jaderná a fyzikálně inženýrská fakulta je součástí ČVUT, kam jsem mohl bez přijímaček, protože když jste v té době měl nějakej titul z mistrovství republiky a měl jste maturitu za aspoň velmi dobře, což bylo do průměru dvě celý, tak vás tam vzali bez zkoušek. Já jsem šermoval s týmem Lokomotiva Karlovy Vary a v šermu kordem jsme vyhráli juniorské mistrovství. Na FAMU mě nakonec vzali, když jsem byl v páťáku, takže jsem fyziku dostudoval, ale omylem. Vždycky jsem chtěl dělat režii.“
Vaše jméno je posledních dvacet let pojem. Teď už se vám snáz shánějí peníze i oslovují herci. Bylo dřív hodně náročné dostat se k producentům a k lidem, kteří vašim prvním filmům vdechli život?
„Měl jsem to trošku jednodušší tím, že mě oslovila ještě během studia na FAMU Redakce pro děti a mládež České televize. Nabídli mi, abych pro ně natočil hodinový film pro děti. To bylo super, natočil jsem Vetřelce v Coloradu a mělo to docela úspěch, film vyhrál několik cen. Díky tomu mi pak Česká televize nabídla další film, a tak vznikli Snowboarďáci. Původně měl být jen pro televizi, ale chtěl jsem, aby se to natočilo i do kina, protože mi přišlo, že to tam musí být. A ono to opravdu lidi chytlo a mělo to velký úspěch. Pak už bylo snazší sehnat peníze na Rafťáky, protože bylo jasné, že budou mít úspěch.“
Romana Goščíková o manželství: Netahat si práci domů? To nejde! Kisa Císařová
Dalo se čekat, že Snowboarďáci budou taková trefa do černého?
„To vůbec. Když točím, tak neřeším úspěch či neúspěch. Baví mě si s tím hrát, kdy skládáte herce, prostředí, kameru a tvoříte nějakej výsledek, který vás prostě baví. Když byl film hotový, tak se nám líbil, ale jak se blížila premiéra, začal jsem trnout, jak to vezmou lidi a jestli na to vůbec budou chodit do kina. Naštěstí se to lidem pak líbilo.“
Kdo objevil Kotka s Mádlem? Vybral jste si je na castingu vy, nebo producenti?
„Na castingu bylo skoro tisíc lidí. Neherců, ze kterých jsem si jich vybral pár a mezi nima byl i Jirka Mádl, který mě hrozně zaujal. Nebyl jsem si ale úplně jistý, jestli není moc bláznivý. Chtěl jsem k němu parťáka, který už má herecké zkušenosti, a proto jsem si vybral Vojtu Kotka, který mi přišel jako přesně ten typ hezouna, který skvěle hraje a není o tom pochyb. Udělal jsem další kola castingu a výběr jsem postupně zužoval, až mi zbyli Jirka Mádl a Lukáš Příkazký. Nemohl jsem se rozhodnout a v tu chvíli zasáhli producenti, kteří mi řekli, že mám vzít Mádla. Tak jsem to akceptoval.“
Rafťáci nejsou regulérní dvojka Snowboarďáků, byť staví na stejném půdorysu. Vrátíte se ještě někdy k tomuto žánru?
„Od Snowboarďáků a Rafťáků už uplynulo tolik let… Hrozně rád bych udělal něco, co by na to navázalo, jakoby trojku, ale nebyla by to teenagerovská komedie, protože by se šlo s postavami i jejich věkem. Chtěl bych, aby mi tam hráli Vojta Kotek i Jirka Mádl, už jsem se s nima o tom bavil. Počítáme, že bychom točili příští rok, už mám napsané tři čtvrtiny scénáře, který je vtipný, ale není o teenagerech, ale o chlapech, co ještě moc nedospěli.“
Jsou to ty stejné postavy, které hrály třeba ve Snowboarďácích, anebo jiné, které náhodou opět hrají Kotek a Mádl?
„Zatím je pojmenovávám jako v Rafťácích, ale myslím, že to není tak důležité, protože už přece jen maji za sebou dvacet let a rozhodně bych nechtěl, aby to bylo jen vzpomínání a film o tom, že něco hezkýho už bylo. Chtěl bych, aby to bylo úplně nový dobrodružství, které bude ještě lepší než Snowboarďáci a Rafťáci a postavy by to nejlepší měly prožít právě v tomhle novým filmu. Bylo by hezký, kdyby to byla další komedie s Vojtou a Jirkou a budou si ji moct užít nejen teenageři, ale i lidi, kteří s nima už trošku zestárli.“
Vaše manželka Romana Goščíková mi prozradila, že chystáte Snowboarďáky jako muzikál pro její divadlo.
„Donutila mě (smích). Romča do mě furt hučela, že to musime udělat. Já ale nechtěl opakovat Snowboarďáky. Pak mě najednou napadlo, co kdybychom to udělali tak, že by to byl přiběh, který by Snowboarďáci vyprávěli, když se vrátili domů. Na divadle ukážeme, že si tam užili ještě mnohem horší věci a bylo to ještě mnohem vtipnější. A jak mě to napadlo, tak mě to chytlo. V muzikálu se diváci dozvědí něco, co se ve filmu rozhodně nedozvěděli, a hrozně se na to těšíme.“
Na kdy to směřujete?
„Myslím, že to bude tak na příští rok, kolem února a března, ale jistý si tím úplně nejsem.“
Z Jirky Mádla vyrostl velice úspěšný režisér. Díval se vám už tehdy pod ruce?
„Musím říct, že mi ve Snowboarďácích Vojta s Jirkou hrozně pomáhali. Když jsme pak točili, vždycky přišli s tím, jestli bychom ještě neudělali tohle a tohle. Radili mi tak, že spoustu jejich věcí jsem tam použil, byli takový můj tvůrčí pilíř. Nejenom Jirka, ale i Vojta režírujou, a Jirka ještě navíc píše a přijde mi skvělej. Beru ho jako moje filmový dítě, který najednou začalo točit, začalo dělat práci, kterou dělám já, a je v tom opravdu úspěšnej. Úspěšnější než já, což je super.“
Premiéra jen čtyři dny po pohřbu: Myslím, že mi to teprve dojde, říká Romana Goščíková. Kisa Císařová, Lukáš Červený
Vaše nejžhavější novinka je seriál, který od 30. dubna poběží na Primě. Jmenuje se Parťák na baterky.
„Je to příběh o detektivovi, který dostane příkazem nového parťáka androida Emila s umělou inteligencí, který je v pokusným testovacím režimu, a bude si s ním muset užít osm vyšetřování s tím, že při každém bude mít Emil nějaký jiný problém a bude to vtipný.“
Převládá v seriálu žánrově komedie, nebo spíš detektivka?
„Miluju míchání žánrů a pro mě tohle byla příležitost to udělat. Snažili jsme se ty detektivky udělat opravdu hezký a zajímavý. Na druhou stranu Emil do toho vnáší prvek humoru. Díky tomu, že je přítomný při vyšetřování, tak je to spíše komedie než detektivka. Ale je to komedie, při které jde o život.“
Odkud čerpáte inspiraci? Co se týče vyšetřování, hrábl jste do nějakých skutečných případů? Nebo je to všechno fantazie?
„Chtěl jsem se trošku odlišit od jiných seriálů, které staví na už daných případech. Tím, jak si hrajeme s tím, jaký by Emil jako robot mohl mít vlastnosti, jaké chyby, jak by mohl komplikovat chudákovi Honzovi Dolanskému vyšetřování a život obecně, tak jsem si řekl, že vymyslím detektivky tak, aby byly nápadité a aby nešlo o nějaké vyřizování mafiánských skupin a podobně.“
Zmínil jste Honzu Dolanského, který hraje vyšetřovatele. Tak pojďme prozradit další osoby a obsazení.
„Strašně miluju detektivky, kde jsou ve dvojici chlap a ženská a mezi nimi to tak jiskří, že se na jednu stranu nesnášejí a na druhou stranu by se na sebe nejradši vrhli. Chtěl jsem takovou love story a mám ji mezi Honzou Dolanským a Terezou Rambou, která hraje doktorku, odbornici na androidy a má na starosti vylaďování Emila tak, aby se všechny mouchy, který má, podařilo odstranit. Další, koho jsem obsadil, je moje manželka Romana Goščíková, napsal jsem jí roli forenzní techničky na tělo. Pak jsem obsadil Mirka Táborského do role policejního šéfa. Náš policejní šéf není žádný pruďas, ale spíš by rád dělal večírky, aby utužoval kolektiv. Jakmile se ale objeví problém, strčí před ním hlavu do písku.“
Pořád přeskakujete hlavního hrdinu androida Emila. Kdo to je?
„Zahrál mi ho Lukáš Příkazký, který odjakživa toužil zahrát si robota. A má pro to fyzický předpoklady, protože dovede s tělem dělat takové věci, že jsem to vůbec nechápal. Během natáčení jsme začali pochybovat, že je člověk. Dokázal se třeba tak zpevnit, že když ho Honza Dolanský nosil, tak máte pocit, že jsme vyrobili figurínu, ale je to Lukáš.“
Natočil jste řadu štědrovečerních pohádek. To je asi nejtěžší, co režiséra může potkat, protože se dívá celá republika.
„Je to, jako když jdete do ringu. Jsem připravený, že dostanu rány. Lidé pohádky neustále srovnávají s nejlepšíma kouskama à la Tři oříšky pro Popelku, která se točila pro kino, a ne televizi, bylo tam mnohem více peněz a koprodukci dělala německá televize. Proti tomu jdete vy se svou novou pohádkou, která není točená v takových podmínkách, takže vás samozřejmě cupujou. Ale když se to líbí alespoň půlce lidí, tak je to super a máte dobrej pocit.“
Jak vznikal rozhovor
Karel Janák v případě seriálu Parťák na baterky hovoří o splněném snu, protože si vždycky chtěl natočil scénář na pomezí komedie, detektivky a sci-fi. Se zaujetím vypráví o natáčení trikovych scén a nezastírá, že by si jednou rád natočil opravdový vědecko-fantastický spektákl.
