Pohřeb Jaromíra Štětiny (†82): „Sbohem, náčelníku!“ rozloučil se Pánek. Jak zavzpomínali Kalousek a Černochová?
Včera odpoledne se ve Strašnickém krematoriu konal pohřeb Jaromíra Štětiny (†82). Ten během života stihl být válečným reportérem, senátorem, europoslancem či zakladatelem Člověka v tísni. Zemřel 17. dubna na zástavu srdce.
Sál zaplnila nejen rodina – syn Jiří, vnoučata Viktorka, Robin a Max – ale i bývalí kolegové, přátelé či obdivovatelé. Mezi prvními dorazil bývalý šéf TOP 09 Miroslav Kalousek (64), který se u rakve poklonil a pronesl smuteční projev.
„V Božím zájmu doufám, že Pán Bůh nemá ve svém ráji žádnou skrytou nespravedlnost. Protože jestli ji tam má, tak ji Jaromír Stětina objeví. A pak si s ním Pán Bůh užije svoje,“ pronesl Kalousek a vyzdvihl jeho neúnavný boj za lidská práva, starost o druhé nebo až prorockou prozíravost.
„Zase bych někam jel…“ připomněl pak bývalý politik často opakovanou větu, kterou si dobrodruh Štětina nechával na chvíle, kdy ho zmohla rutina. Hudební doprovod, který politik sám schválil – Život je jen náhoda od Voskovce a Wericha, Veď mě dál, cesto má od Pavla Bobka a My Way od Franka Sinatry - dodal smuteční atmosféře lehký úsměv.
Prostě guru
Silný moment přišel ve chvíli, kdy ke katafalku přistoupil ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek (57), který neziskovku se Štětinou zakládal. „Do naší kultury vložil geny odvahy, vůle a přesvědčení, že každá překážka se dá překonat. Prostě guru,“ zavzpomínal a rozloučil se slovy: „Sbohem, náčelníku!“ – tak mu totiž lidé z organizace říkali.
Pánek Blesku řekl, že Štětina pro něj byl jedním ze tří životních vzorů – vedle jeho otce a Václava Havla. „Spolu s Mirkem jsme prošli řadu válek – byli jsme na Balkáně, v Somálsku, v Čečensku – a vlastně jsme spolu vytvořili základy toho, co je dnes Člověk v tísni,“ zavzpomínal.
Na otázku, jak se Štětinou organizaci založili, Pánek popsal první společnou zkušenost: „V roce 1988 bylo v Arménii zemětřesení. Jaromír tam tehdy jel s filmovým štábem, zatímco my jsme v Praze zorganizovali sbírku. Ta zkušenost v nás zůstala. Když pak v 90. letech přišly různé konflikty, bylo přirozené, že jsme dali síly dohromady,“ řekl Blesku.
Závěrem přidal osobní vzpomínku z Čečenska. „Tehdy jsme dostali zprávu, že se nedá dopravit pomoc do nemocnic. Mirek navrhl, že to zkusíme přes hory – i když to bylo riskantní. Vyšlo to. Ta jeho odvaha, cílevědomost a neúnavnost byly obdivuhodné. Nedělal to pro peníze, ale proto, že chtěl pomáhat,“ dodal šéf Člověka v tísni.
Varoval mezi prvními
Mezi přítomnými byli také ministryně obrany Jana Černochová (51, ODS), poslanci Martin Exner (61, STAN) a Michal Kučera (56, TOP 09), šéfredaktor zpravodajství ČT Michal Kubal (48) a jeho předchůdce Petr Mrzena (50), publicista Jefim Fištejn (78) nebo šéfka Syndikátů novinářů Ivana Šuláková.
Podle Černochové byl Štětina výjimečný nejen jako politik a novinář, ale také jako zakladatel válečného zpravodajství po sametové revoluci. „Právě jeho informace, které přinášel z válečných zón, jsme s napětím všichni v České republice a v Československu sledovali,“ uvedla. Dodala, že je ráda, že mu mohla předat vyznamenání. „Jsem velmi hrdá na to, že jsem stihla jako ministryně obrany ocenit pana Štětinu před víc než rokem Křížem obrany státu a je to něco, co si myslím, že si beze zbytku zasloužil,“ řekla Blesku ministryně.
Zároveň připomněla, že Štětina byl podle ní člověkem se silným pravicovým smýšlením, který se nebál konfrontace. „Myslím si, že to byl člověk, který byl stejného pravicového smýšlení, jako jsem já. Byl nejenom odvážný, ale i měl dobrodružnou povahu,“ dodala Černochová.
Exner zavzpomínal na Štětinu jako na zásadového člověka, který podle něj patřil k prvním, kdo otevřeně varovali před hrozbami přicházejícími z Ruska. „Upozorňoval na ně tehdy, kdy to mnozí ještě neviděli,“ řekl Blesku. Přestože se osobně neznali, Štětinovu práci prý dlouhodobě sledoval – ať už skrze jeho knihy, novinové články nebo příspěvky na sociálních sítích. „Byl pro mě politickým vzorem. Patří mezi lidi, kvůli kterým jsem se rozhodl jít do politiky,“ dodal Exner.
Novinář čapkovské generace
Publicista a novinář Jefim Fištejn popsal Štětinu jako ztělesnění poctivého novinářství – takového, které se nehoní za senzací, ale hledá hlubší smysl.
„Byl vždy tam, kde měl novinář být – ve správný čas na správném místě,“ řekl Blesku. Připomněl i jejich společné působení v Lidových novinách. „Byl šéfredaktorem přede mnou, a když založil Epicentrum jako součást redakce, právě v době, kdy Hongkong přecházel z britské správy pod Čínu, byl na místě a reportoval z posledních dnů svobodného Hongkongu,“ uvedl.
Podle Fištejna Štětina ve své profesi téměř navazoval na tradici první republiky. „Byl spravedlivý, poctivý, jako novinář čapkovské generace. Neohýbal fakta podle ideologie, byl demokrat tělem i duší. Realita byla pro něj určující – nesnažil se ji modelovat, ale pochopit a zprostředkovat čtenářům tak, aby jí porozuměli,“ vyzdvihl.
Závěrem dodal, že Štětina byl také oddaný a spolehlivý přítel. „Nikdy nemusel zradit své zásady. A to je v našem povolání vzácné,“ dodal Fištejn.
Politik, novinář a aktivista
Štětina vstoupil do politiky v roce 2004 jako senátor za Stranu zelených. Později se stal členem TOP 09, za kterou v roce 2014 zamířil do Evropského parlamentu. Tam se nadále profiloval jako nekompromisní hlas proti ruskému vlivu.
Jeho vztah k Moskvě byl komplikovaný – v 90. letech v metropoli působil jako zpravodaj Lidových novin a Putina označoval za „nesmrtelného cara“.
Po novinářské kariéře se vrhl na válečné zpravodajství – z válečných konfliktů pokrýval mimo jiné Náhorní Karabach, Čečensko nebo Afghánistán. Za svou neohroženou práci získal v roce 1997 Cenu Ferdinanda Peroutky. Hlasitě se stavěl proti porušování lidských práv, i proto v roce 1992 spoluzaložil organizaci Člověk v tísni, která dodnes patří mezi nejvýznamnější české neziskovky.
Proč ve smutku nikdo nezmínil jeho minulost agenta Plavce? Ten totiž označil Alexandrovce za zpívající okupanty.Je zvláštní jak jiný agent dnes nenávidí Rusko a přece tam měli(celá rodina) přátele a jezdili tam.