Pestrá kariéra Putinova kumpána z KGB: Ministerstva, nevěstince, Monte Carlo i pivovar v Česku
Ruský prezident se netají důvěrou, jakou má ke svým dřívějším kolegům z tajné policie KGB – několik z nich patří k jeho nejbližším spolupracovníkům v Kremlu. Jiní jsou mu platnější daleko ve světě, tak jako Vladimir Stržalkovskij. Jeho životopis je ohromně bohatý, podobně jako byznysové portfolio jeho rodiny. Sexuální turistika a kuplířství, vedení těžebního gigantu, prestižní vinice ve Francii a Itálii, hotely v Řecku, banka na Kypru – a také historický pivovar v České republice. Podle expertů toto podnikání slouží nejspíš jako pračka na peníze a nástroj ruských tajných služeb.
Putinův kamarád Nikolaj Patrušev, který s ním i se Stržalkovským sloužil v leningradské KGB a na přelomu tisíciletí řídil její nástupnickou FSB (v čele vystřídal Putina), velebil své podřízené označením „moderní šlechta“.
„Naši nejlepší důstojníci, čest a chlouba FSB, nepracují za peníze,“ odpověděl na otázku deníku Komsomolská pravda, jak si dokáže udržet kádry tak nízkými tabulkovými platy. „Vysoce postavení intelektuálové-analytici, široce ramenatí zvětralí bojovníci speciálních jednotek, mlčenliví technici od výbušnin, přísní vyšetřovatelé, rezervovaní operátoři kontrarozvědky... Navenek se liší, ale spojuje je jedna důležitá vlastnost - jsou to služebníci, chcete-li, moderní ‚neo-šlechta‘,“ vychvaloval jejich nezištnou službu vlasti a tak podobně. Ve skutečnosti se ukázalo, že k penězům si mnozí jeho současní či bývalí kolegové umějí přijít, ať už na vlastní pěst, nebo v rámci své služby.
Stoprocentně to platí pro Vladimira Stržalkovského i jeho syna Jevgenije, který rovněž vystudoval Akademii služby vnější rozvědky. A přišli si nejen k financím, vetřeli se i do skutečných urozených kruhů.
Zatímco jeho soudruh Putin po odchodu z KGB nastoupil na radnici Leningradu/Petrohradu, podplukovník Stržalkovskij si v severoruské metropoli založil cestovní kancelář. Organizoval plavby po Baltu, a ne ledajaké. Soud ve finském městě Kouvola se usnesl, že přes moře uspořádal nejméně dva tisíce zájezdů pro ruské sexuální pracovnice.
Sotva se Putin stal v létě 1999 premiérem, Stržalkovskij dostal post náměstka ministra pro tělovýchovu, sport a turistiku. V dovozu lehkých děv do Finska v klidu pokračoval, teď k sexuálním službám mohl používat i ruské rekreační nemovitosti v severské zemi. Putin na silvestra 1999 povýšil na prezidenta a Stržalkovskij postoupil na atraktivnější ministerstvo obchodu. „Během druhého funkčního období Vladimira Putina byl Stržalkovskij jmenován šéfem Federální agentury pro cestovní ruch,“ píše ve velké investigaci The Insider.
Zlatý padák za nikl
Od turistiky ho Kreml převelel do čela těžařské firmy Norilsk Nickel, největšího producenta niklu. V reálu měli firmu pod palcem oligarchové. „Jak poznamenali analytici, jeho hlavní funkcí nebylo řízení společnosti, ale lobbování za zájmy Vladimíra Potanina v Kremlu,“ uvedl The Insider. Formálnímu šéfovi tam posměšně říkali „turista“ – pro jeho dřívější podnikání i pro nulovou reálnou roli. Přesto i přes slabé výsledky tam bral astronomické peníze a bonusy v milionech dolarů ročně a po čtyřech letech „zlatého padáka“ sto milionů dolarů (kurzem roku 2012 cca dvě miliardy Kč). Násobně tak tehdy překonal rekord ve výši odstupného pro ruské manažery, psal deník Vedomosti.
Finance si ukládal na Kypru, který dříve fungoval jako oblíbený daňový ráj pro ruské majetné. Bankovní krize mu tam zkomplikovala situaci, místo nepojištěných úspor tam najednou získal akcie Bank of Cyprus a stal se místopředsedou její bankovní rady.
A působil i v dalším finančním ústavu – místo ve státní Ruské zemědělské bance mu dohodil kamarád Patrušev či jeho syn, jak psal deník Kommersant. Ostatně synové obou agentů KGB, Jevgenij Stržalkovskij a Dmitrij Patrušev (nyní jeden z vicepremiérů Ruské federace) si pořídili vedle sebe opulentní dači v černomořském Gelendžiku.
Kníže a novodobí rytíři
Právě Jevgenij Stržalkovskij začal orientovat rodinný byznys víc na západ. Někde vystupoval pod pravým jménem (které mimochodem pochází od dávného polského šlechtického rodu), jindy jako Eugène René nebo také Evgeny Rene. Roku 2001 vystudoval akademii pro rozvědčíky a podle uniklých dat byl agentem SVR, nebo s nimi alespoň spolupracoval.
„Zlatý padák Stržalkovského staršího a desítky milionů dolarů vydělaných během práce v Norilsk Nickel se nakonec proměnily v celý alkoholový holding v Evropě, registrovaný na jméno jeho syna,“ pokračuje The Insider. „Jevgenij Stržalkovskij se stal občanem Monaka a hlavním držitelem zahraničního majetku rodiny.“
V Monte Carlu, na údajně nejdražší ulici v Evropě, sídlí jeho firma Thesauro Praetor SAM. V Monaku navázal styky přímo s vládnoucí dynastií, tedy s knížetem Albertem II. Panovníka nalákal i na svou historickou vášeň – organizuje novodobé turnaje a bitvy rytířů, tzv. středověký kontaktní boj (HMB). Zápasníci se místo v trenýrkách oblékají do autentické plné zbroje a řežou se nenabroušenými meči. Na mezinárodním turnaji v Monaku roku 2019 se Stržalkovským předával ceny sám Albert.
Dva turnaje – Bitvy národů alias mistrovství světa ve středověkém kontaktním boji – uspořádala organizace na pražském Petříně v letech 2015 a 2016. Možná v nějaké souvislosti s českou historií Stržalkovského zaujal pivovar Švabín ve Zbirohu; chátrající objekt si koupil roku 2017, píše web Investigace.cz. Ještě téhož roku monacká firma pivovar převedla na novou českou společnost Taiseiko Operations s.r.o. „Švabín, založený na půdě znovuvzkříšeného pivovaru ze 16. století, ztělesňuje kombinaci historie a fantasy světa. Pivovar byl obnoven nejen pro samotné vaření piva, ale také proto, aby poskytl chuťový zážitek, který podporuje představivost, kreativitu a jedinečný životní styl,“ píše pivovar na webu a ukazuje, kterak se účastní fantasy akcí, ale také dodává pivo pro rekonstrukci bitvy na Bílé hoře.
Podle čerstvé účetní závěrky firmy Taiseiko byla hodnota současného majetku 125 milionů korun. Za firmou stojí jistý Ivan Marčuk (50) – jednou se píše Marchuk, jindy Marciuc, někde figuruje coby Rus, jinde se uvádí rumunské občanství. Stejně jako Stržalkovskij se rád ohání historickými zbraněmi, specializuje se však na japonský středověk. Na online knihkupectví Amazon prodává několik levných elektronických knih o hradech a dalších historických památkách Japonska.
Společnost Švabín serveru Investigace odpověděla, že na Stržalkovského monackou firmu Thesauro Praetor SAM nemá žádné vazby. „Nejsme s ní ani s jejími zástupci v kontaktu. Na konci roku 2017 naše firma koupila pozemek a budovy bývalého pivovaru, které předtím patřily této investiční společnosti,“ uvedl zástupce pivovaru.
Majitele pivovaru však nezná ani obchodní manažer firmy Petr Melichar. Podle něj Marčuk pivovar nikdy nenavštívil. „Také jsem na začátku měl pochybnosti ohledně toho, že pivovar vlastní Rusové. Pak jsem viděl, že se budova hezky rekonstruuje a náš sládek je Čech jako poleno, a pochybovat jsem přestal,“ sdělil redaktorce Investigace. „Přestože zástupci pivovaru v reakci na žádost The Insider popřeli jakékoli pokračování spojení s Thesauro Praetor, existuje důvod se domnívat, že následné transakce byly navrženy pouze tak, aby skryly skutečného příjemce,“ konstatuje i The Insider.
Podobně měl Jevgenij-Evgeny-Eugène záměr vzkřísit zaniklou palírnu whisky ve Skotsku, kde si také pořídil panské sídlo Knockdow. „Stržalkovského nákup tehdy vyvolal pozdvižení. Kvůli tomu, kdo je jeho otcem. A také proto, že nemovitost se nachází hned vedle málo medializované, ale strategicky důležité čerpací stanice Loch Striven pro britské a americké námořnictvo v Atlantiku a Severním ledovém oceánu,“ psal deník Herald Scotland. Tam se podnikatelský záměr nevyvedl a rozvědčík zase aktiva rozprodal.
Podnikavé manželky
Lépe se rodině daří s vinicemi ve francouzském Burgundsku a italském Piemontu či s vermuty, které vyrábí francouzská firma pod značkou Monte Carlo. V centru Vídně má Jevgenij Trinity Irish Bar, jeho matka Natalja Stržalkovská má několik podobných podniků v Moskvě.
S tou už se Vladimir Stržalkovskij rozvedl, zřejmě v hotelové branži (pracovala ve správě státních/prezidentských hotelů) poznal svou druhou ženu Irinu. Ta nyní má na Kypru registrovanou společnost V-Hotels Group Limited, jež vlastní přepychové hotely v lázeňském letovisku Abano Terme u italské Padovy a také dva na řeckém ostrově Korfu.
„Zdá se to překvapivé, ale pět luxusních hotelů a společností, které je spravují, vykazuje extrémně skromné finanční výsledky, které dosahují buď ztrát, nebo malých zisků ve výši stovek tisíc eur,“ konstatuje The Insider. „Hlavní finanční operace správcovských společností přitom souvisí s přijímáním a splácením úvěrů. Účty kyperských společností jsou otevřeny u Bank of Cyprus - stejné banky, v jejímž představenstvu byl Stržalkovskij nedávno. Tato schémata nemohou nevyvolat podezření, že skutečným důvodem existence těchto hotelů je praní špinavých peněz a legalizace.“ Krom toho Insider zmiňuje, že nezřídka podnikatelé s vazbami na tajné služby využívají komerční struktury ve světě ke špionáži.
„Není žádným tajemstvím, že ruské bezpečnostní služby aktivně využívají nejen tajné agenty v přestrojení za diplomaty, ale také tajné agenty v přestrojení za podnikatele,“ cituje Investigace.cz šéfredaktora The Insideru Romana Dobrochotova. „A zatímco diplomaté jsou poměrně ostře sledováni, podnikatelé jednají mnohem volněji a mají řadu výhod, například disponují právnickými osobami, bankovními účty a nemovitostmi – toho všeho mohou ruské bezpečnostní služby využít a aktivně toho využívají.“
