Úzkost z války a drahoty: Prodej antidepresiv v Rusku vzrostl o 30 % za rok
Podle listu Vedomosti se prodej antidepresiv v Rusku v letošní zimě stal rekordním za posledních pět let. Rusové za ně utratili asi tři miliardy rublů, o 30 % více než loni. K osobním důvodům se u mnohých přidává i úzkost z války na Ukrajině, zvláště pokud s ní nesouhlasí.
Podle údajů analytické společnosti DSM Group, které cituje Vedomosti, Rusové od začátku roku nakoupili 3,2 milionu balení léků na deprese, o 15 % více než v roce 2023. Podle další analytické společnosti RNC Pharma prodaly lékárny 3,1 milionu balení. Podle ředitele rozvoje společnosti Nikolaje Bespalova je toto číslo o 24,5 % vyšší než v loňském roce. Nejoblíbenějšími léky jsou Duloxetin (meziročně o 51 %), Escitalopram (o 30 %) a Sertralin (o 35 %). Studie ukázala, že Rusové přecházejí na modernější a dražší antidepresiva.
„Půl roku jsem nemohla pořádně spát, byla jsem vyšťavená jako citron a můj psycholog mi řekl, že už to nemůžeme dál protahovat, že je čas,“ říká Taťána, lékařka v jedné z petrohradských nemocnic. Domnívá se, že na antidepresiva přešla z osobních důvodů, ale k její úzkosti přispělo i celkové pozadí úzkosti, kdy už tři roky probíhá válka.
Nejprve jí zemřela velmi blízká přítelkyně v jejím věku, pak vážně onemocněli její starší příbuzní a měla spoustu problémů s dítětem. „V jednu chvíli jsem si uvědomila, že to prostě nevytěsním,“ cituje ji server Sever realii z rodiny Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL). „Nemohla jsem spát, celé hodiny jsem ležela a v hlavě si přehrávala nepříjemné rozhovory, půl roku to bylo hodně špatné,“ líčila. „Na válku nemusíte myslet, ale stejně se vám připomene, přijímáme raněné z fronty, člověk vede spoustu různých rozhovorů, a to všechno rozhodně není dobré pro duševní zdraví. Ani v oblasti zdravotnictví není mnoho dobrého: Léky jsou stále dražší, kvalita lékařské péče a vybavení klesá a dostupnost lékařské péče je stále nižší.“
Jelikož je Taťána sama lékařka a zná dobré doktory, uvědomila si, že už nelze léčbu odkládat. „Psycholožka mi předepsala střední dávku Brintellixu; po měsíci jsem cítila, že se opravdu cítím lépe: V hlavě už nemám ten kolotoč a výčitky, začala jsem dostatečně spát, nerozčilují mě maličkosti,“ oceňuje účinek prášků Taťána. A když její manžel viděl, jak se jí alespoň zdánlivě vracejí síly, nechal si léky předepsat taky.
O válce musí mlčet
Elena, sociální pracovnice z Pskova, začala užívat antidepresiva právě kvůli válce: nepodporuje vojenskou agresi na Ukrajině a nemá možnost opustit Rusko, aby svůj postoj vyslovila otevřeně. „Celá ta noční můra mě prostě vyvedla z míry, a pak se přidaly různé osobní důvody,“ přemítá. „Ráno se probudíš, otevřeš si kanály Telegramu - a je to, jsi rozervaná, prostě žiješ každý den v pekle a večer si svůj žal zaléváš alkoholem. A druhý den ráno je to stejné,“ vylíčila, jak zápasila s válečnou situací. „Ale pak si uvědomíte, že schéma s alkoholem nefunguje, a jdete k lékaři a ptáte se, jak žít dál. Tak jsem se ‚zaháčkovala‘ na antidepresivech, protože jinak to je, jako by každý den začínala válka, a to je prostě k nevydržení,“ dodala Elena.
„Můj bratranec a jeho dcery jsou na Ukrajině pod bombami, můj starý otec válku podporuje. Bolí mě srdce a musím nějak žít. Na začátku války mi silně pomohla kniha Viktora Frankla A přesto říci životu ano o přeživších v koncentračním táboře, zdálo se mi, že se vzpamatovávám, pomohly i prášky. A pak zemřel manželův otec, bratr a matka za sebou, několikrát jsem prášky měnila. Teď chodím spát se dvěma Ataraxy, mám barevné sny, polykám spoustu věcí podle předpisu lékaře.“
V prosincovém průzkumu Institutu psychologie Ruské akademie věd zaznamenalo příznaky deprese 39 % dotázaných a 24 % příznaky obtížně zvladatelné úzkosti. Psychická pohoda je nejnižší u mladých lidí ve věku 18-24 let, respondentů z milionových měst a Rusů s nízkými příjmy. Obecně jsou úzkostné a depresivní příznaky charakteristické pro 27 % Rusů, uvádí studie podle webu Scientific Russia.
„Na jedné straně tento ukazatel zvyšují ekonomické obavy, na druhé straně jej snižují zvýšené naděje na blízké dokončení speciální vojenské operace. Zároveň se snižuje počet Rusů, kteří se domnívají, že za současných okolností záleží jen na nich, co se v jejich životě stane. Pokles subjektivní kontroly a růst finanční úzkosti zvyšují náchylnost Rusů k manipulacím telefonních podvodníků,“ varuje profesor Timofej Alexandrovič Nestik, vedoucí Laboratoře sociální a ekonomické psychologie Institutu psychologie Ruské akademie věd, před hmatatelnými důsledky depresí.
Převaha deprese nad úzkostí, kterou psychologové u Rusů pozorují, je charakteristická dlouhodobým prožíváním hrozeb, které je obtížné zvládnout. Zároveň nucené mlčení o své bolesti, stažení se do práce jen prohlubuje trauma, zvyšuje pravděpodobnost posttraumatické stresové poruchy (PTSD) za několik měsíců nebo let, varují odborníci.
„Když cítíme, že nejsme schopni ovlivnit to, co se děje, nacházíme sílu ve ztotožnění se s něčím větším - se státem, Bohem nebo společenstvím lidí, kteří jsou nám blízcí z hlediska našeho hodnotového systému. Na jedné straně to zvyšuje optimismus a solidaritu uvnitř skupiny, na druhé straně to však zpevňuje hranice mezi ‚našimi‘ a ‚těmi druhými‘ a vede k černobílému myšlení: ‚všechno, nebo nic‘, ‚kdo není s námi, je proti nám‘,“ dodává profesor Nestik.
