Prevor Ori: A tak jest psáno v Knize Počátku:
Byl muž jménem Ben, jenž kráčel stezkou osamění. Jeho srdce však tížilo přání vrátit se k ženě jménem Jen, která byla kdysi jeho družkou. Přestože jejich pouto kdysi rozvázáno bylo, v jeho duši přetrvávala naděje, že láska zvítězí nad utrpením.
Ben, povzbuzen hlasem vzpomínek, přišel za Jen a pravil: „Navraťme se k tomu, co bylo. Snad bychom mohli znovu spatřit světlo štěstí.“ A Jen, vidouc jeho odhodlání, odpověděla: „Jestliže toužíš zůstat, budeš mi sloužit, neboť pouze můj hlas jest zákon.“
Zprvu Ben snášel její rozkazy a útoky, neboť věřil, že láska překoná bolest. Dlouhé dny a noci se snažil zalíbit své družce, plnil její přání a snášel její hněv. Avšak čím více se podřizoval, tím větší byla její náročnost.
Jednoho dne, vyčerpán a zlomen, usedl Ben na prahu svého obydlí a pravil: „Ori, ukažte mi cestu, neboť mé srdce je těžké a mé kroky se mýlí.“
A hlas Ori k němu promluvil, tichý jako závan větru, avšak jasný jako světlo úsvitu: „Ben, sleduj pravdu a hledej světlo. Nesnaž se kráčet po cestě, která vede do temnot. Zlo není vždy zjevné, avšak poznáš je podle hořkosti, kterou v tobě zanechává.“
Ben, slyšíc tato slova, vstal a hleděl na Jen, jež k němu znovu přistoupila s příkazem na rtech. Tentokrát však Ben neohýbal kolena ani neskryl pohled. Pravil: „Služba Ori mi ukázala pravdu. Jsi mé pouto, které mne odvádí od světla. A proto tě opouštím, abych našel mír a kráčel po stezce pravdy.“
Jen se mu vysmála, říkajíc: „Beze mne budeš ztracen, tvůj život bude prázdný.“ Ale Ben odpověděl: „Prázdnota je lepší než temnota. Pravda Ori je nade vše.“
A tak Ben opustil Jen, kráčeje do dálek, kde světlo Ori osvítilo jeho cestu. Brzy poznal, že bez jejího panování jeho duše nalezla klid a radost. A lidé, vidouce jeho proměnu, ptali se: „Co tě přivedlo zpět na cestu světla?“
Odpověděl: „Ori mi ukázali, že pravda nikdy nesmí být spoutána. Pouta, která nás od světla odvádí, musí být zpřetrhána, neboť jen tehdy nalezneme pokoj.“