Drbnu ze svých třech Babovřesek měl moc rád a jako herečky si Synkové velmi vážil. „Něco na mě ale vlezlo, a tak se svědomitě kurýruju. Dát poslední sbohem Janě bych opravdu rád,“ řekl Blesku Troška, který Synkovou naposledy viděl v roce 2015, když s ní točil Babovřesky 3.
„Potom jsem už jenom slyšel, že je vážně nemocná a že už jí ten alzheimer brání i v práci. To mi jí bylo vážně strašně líto a myslel jsem na ni,“ pokračoval režisér.
Zpráva o její smrti 27. prosince ho sice nepřekvapila, ale dokonale mu zkazila mezisváteční období. „Ale zase jsem si říkal, že teď už jí je určitě dobře,“ míní režisér.
Film mu nechybí
Podle Trošky musí každý umělec, kterému tvůrčí práci překazí nemoc, velmi trpět. „Proto je úžasné, když se člověku podaří odejít z toho kolotoče včas, ještě, když je při vší síle,“ přemítá režisér, který prý naštěstí uměl včas skončit.
Zdeněk Troška: Nebudu už nic točit, ani za nic! I mi proto vyhrožují! David Turek
Důchod sice pobírá už 9 let, v penzi je ale posledních 5 let. „Ačkoliv jsem si dříve myslel, že bez filmu nedokážu existovat, tak teď už mi vůbec nechybí,“ přiznává Troška, který žije napůl v Praze v bytečku 1+1 a napůl na rodinné chalupě ve slavných Hošticích, kde má pro sebe celé podkroví.
Chleba, rajče, Vietnamci
„Mám hromadu knih, které jsem si připravil na důchod, a teď je konečně můžu číst. Také si teď po obědě pravidelně i zdřímnu, a žádných deset minut, klidně hodinku. Je mi prostě blaze a práce mi opravdu nechybí,“ netají Troška, který se teď také hodně prochází a v létě samozřejmě kvůli houbám brázdí lesy.
„Jsou to takové jednoduché radosti, kterými se zabavíte a nic vás nestojí,“ usmívá se režisér. K životu prý nepotřebuje moc. „Stačí mi chleba se sýrem a rajčaty, úžasná delikatesa, a oblečení si klidně pořídím u Vietnamců. Nejsem vůbec náročný člověk, zato ale šťastný.“
Poslední rozloučení s Janou Synkovou proběhne 8. ledna od 14 hodin ve Velké obřadní síni strašnického krematoria.
