Míša (23) trpí cukrovkou: Nemám se zač stydět, cítím se jako superhrdinka

„Diabetes mi zjistili ve 14 letech. Já si ho tedy tak trochu zjistila sama. Za krátkou dobu jsem zhubla přes 10 kg, byla jsem schopná vypít naráz lahev vody a nebyla jsem schopná uhasit žízeň,“ říká dnes třiadvacetiletá mladá žena a pokračuje: „Přicházela čím dál větší únava, nemohla jsem chodit na kroužky a jen polehávala doma. Zhoršil se mi zrak a trpěla jsem čím dál víc na strašnou suchost v ústech. Napadlo mě trochu zabrouzdat po internetu a po zadání příznaků mi jako jedna z možností vyskočil právě diabetes.“

I tak si Michaela říkala, že není možné, aby cukrovku měla, protože se dočetla, že jde o dědičnou chorobu.

Máte cukrovku, a možná o tom ani nevíte! Jaké jsou nejčastější příznaky?

Cukrovka? Nevěřte internetu, říkala lékařka

„Po příjezdu k dětské lékařce mi bylo řečeno, že je to hloupost a že nemám věřit internetu. Ale po krevních testech a moči jsem jela okamžitě na JIP s akutní dekompenzací a ketoacidózou, což se stává, když je tělo delší dobu bez inzulínu a nerozkládají se mu cukry v těle,“ vysvětlila Michaela, která dodala, že nejvíce diagnóza zasáhla její rodinu a přátele, protože nikdo netušil, co se bude dít, jak se nemoc léčí a zda nebude mít nějaké následky. 

„Bylo to hodně zvláštní období. Musela jsem překonat fóbii z jehel, píchat do sebe několikrát za den inzulínová pera a naučit se přepočítávat sacharidy v jídle a korigovat to správnou dávkou inzulínu,“ vzpomíná Michaela.

Deprese, úzkosti a nepříjemné injekce

Michaela říká, že život s diabetem neznamená žádné omezení. Nejvíce jí však nemoc zasáhla do života během studií na vysoké škole. „Nebyla jsem v té době dobře kompenzovaná, lítala jsem po nemocnicích a neměla jsem dostatek času se na školu soustředit a musela jsem ji ukončit. Dost nepříjemné bývají i deprese a úzkosti, které přepadnou každého nemocného,“ přiznává mladá dívka.

Také se dostala do fáze, kdy si nebyla sama schopna píchnout inzulín a končívala v nemocnici. Pomohla jí až léčba inzulinovou pumpou a také moderní rychle působící inzulin k jídlu. Díky tomu odpadlo zatěžující plánování, kdy si vzít inzulin a kdy se najíst. Díky této léčbě se Michaela zbavila výkyvů v hladině krevního cukru po jídle a má celkově volnější ruce.

Eva (43) onemocněla cukrovkou: Mohl za to těžký rozvod

Další omezení pocítila po škole, kdy pracovala jako servírka.

„Neměla jsem čas na jídlo, měla jsem málo spánku a to se mé nemoci přestávalo líbit. Dřela jsem vždy, dokud mi diabetes neřekl stop,“ svěřila se Míša Blesk Zprávám s tím, že jí lékařka doporučila změnit práci. 

„Ale můžu říct, že nelituju dne, kdy mi byl diabetes diagnostikován. Naučila jsem se žít život na 100 %, poznala spousty nových skvělých lidí a začala pomáhat i jinak nemocným lidem,“ přiznává Michaela.

Že nesmíte cukr? Mýtus

„Lidé vidí diabetes tak, že vlastně nesmíte ani zrnko cukru, nesmíte se hýbat, nesmíte prostě nic. Tak to ale vůbec není,“ vyvrací hlavní mýtus cukrovky Michaela a pokračuje: „Jsou chvíle, kdy u diabetu cukr musíte požít. Omezovat se ve sportu také vůbec nemusíte, jen si musíte hlídat hladinu cukru, aby bylo vše v pořádku a neudělalo se vám zle. Ani odepřít si nic nemusím. Hlavní je si hlídat cukr. Pokud máte správnou kompenzaci, můžete i hřešit - samozřejmě s dávkou inzulínu.“

Zázrak medicíny: Daniel se zřejmě vyléčil z cukrovky 1. typu, jak to dokázal?

Michaela: Cítím se jako superhrdinka

Michaela se dlouhodobě snaží pomáhat jiným diabetikům, například přesvědčováním, že se nemají zač stydět.

„Dost často se setkávám hlavně se slečnami, co si jdou píchnout na záchod, aby je nikdo neviděl, vše schovávají. Proč se stydět? Je to naše součást života. Já se nepovažuji za nemocného chudáka. Já se beru jako superhrdinka. Jsem závislá na tekutině, která mi do těla vstupuje hadičkou z krabičky, na kterou mám napojenou databanku, která zpracovává a ukládá hodnoty z mého těla, a nemám potřebu ani jednu z věcí schovávat. Ráda je nosím na viditelných místech, a když už se zeptají, co to je, ráda jim o tom povyprávím,“ uzavírá mladá žena s tím, že začátky s nemocí jsou sice těžké, ale stačí, když budete brát diabetes jako svého parťáka, a on vám za to nebude komplikovat život.