"Patřím ke generaci, která zachytila rozvoj českého animovaného filmu, sledoval jsem to od 60. let. Hermína Týrlová pro mě jako pro dítě nebyla první třídou, měl jsem rád Zemana, miloval jsem Brdečku. Ale čím jsem byl starší, tak jsem se začal přiklánět k Hermíně Týrlové, především pro způsob jejího myšlení," uvedl Jirásek, podle kterého režisérka vždy ve své práci zdůrazňovala, aby byl člověk prostý, obyčejný, ale silný v emocích a pevný ve stanoviscích.

Základem dokumentu jsou archivní materiály, ve kterých je spoluzakladatelka českého animovaného filmu zachycena při práci. Podle dramaturga Martina Poláka jich však nebylo dostatek, proto jsou některé části dotočené. Týrlovou ztvárňuje herečka, která však nemluví, naopak k divákům promlouvá hlas Týrlové. Dokument se natáčel v původních zlínských filmových ateliérech a v domě Týrlové, podíleli se na něm i studenti zlínské univerzity. Rekonstruovali například vybrané ukázky z původního filmu Týrlové a vytvořili i loutku Ferdy Mravence, z té původní se zachovala jen hlava.

Snímek zachycuje genezi díla animátorky od jejího prvního díla Zamilovaný vodník v roce 1928 po pohádku Na šňůře v roce 1986. "Snažili jsme se ilustrovat klíčové okamžiky tvorby Hermíny Týrlové podle jednotlivých materiálů a přístupů animace. Je tam klasická loutka, plošková animace, plsť, práce s vizovickým pečivem," uvedl Polák.

Tvůrci měli k dispozici řadu dokumentů a záznamů. "Poctivě jsme prošli všechny dostupné archivy, knížky, korespondenci," uvedl režisér. Podle Poláka se podařilo například najít torzo scénáře k filmu Vánoční sen z roku 1945, který však shořel při požáru. "Zajímavých je i 20 kotoučů 16 mm filmů, které natáčela přímo Hermína Týrlová, jak se stavěl její zahradní domek, jak se pracovalo na ateliérech, je to takový pohled do zákulisí," řekl Polák.

Myšlenka na dokument o Týrlové podle něj vznikla před několika lety při dokončování dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman. Týrlová (1900 až 1993) natočila svůj první loutkový film Ferda Mravenec v roce 1943. Herce s loutkami zkombinovala ve snímku Vzpoura hraček z roku 1946. Odborníci na její tvorbě oceňují úroveň loutek i schopnost oživit předměty každodenní potřeby. Pro svá díla si Týrlová sama volila náměty, psala scénáře a částečně i vyráběla rekvizity.