Podle autora výstavy Jakuba Hausera to byla politická karikatura, kterou Bidlo dokázal povýšit nad ilustrace kritických komentářů - jeho politické, sociálně kritické a protiválečné kresby zakládají svoji působivost na výtvarném vyjádření, nikoli slově. Výstava představuje zejména Bidlovy vize blížící se války, tvorbu kritizující sociální nerovnosti či policejní represe a dohled. Jedna její část je věnována i kresbám pro Štyrského Erotickou revue.

František Bidlo neměl žádné umělecké vzdělání, pocházel z velmi chudých poměrů, za první světové války bojoval na italské frontě. Pohyboval se ale v uměleckém prostředí, které se v Praze tehdy utvářelo kolem některých uměleckých kaváren, třeba Union, Tůmovka či Národní kavárna. Kreslení mu bylo zálibou, od roku 1928, kdy mu bylo 33 let, se mu věnoval profesionálně.

Kreslil především politické a propagační plakáty a letáky, karikatury a ilustroval knihy. Jako silně levicově zaměřený aktivně tvořil pro deníky a časopisy takto orientované.

Jeho ideologická orientace se odrazila v nekompromisním postoji k celé politické reprezentaci československé první republiky včetně jejích nejvyšších představitelů. "Řada politických témat svědčí o nadčasovosti či nové aktuálnosti Bidlovy tvorby," domnívá se autor výstavy. Bidlo přispěl zásadním způsobem k tomu, že byla karikatura přijata jako relevantní žánr výtvarného umění.

Ve svých kresbách často velmi doslovně předpovídal důsledky politických změn 30. let a sám se stal pouhý den po německé kapitulaci v květnu 1945 obětí nacismu. Zemřel na následky svého onemocnění skvrnitým tyfem, kterým se nakazil v Terezíně, kde byl vězněn zejména kvůli svým předválečným protifašistickým plakátům a karikaturám.