Řízení před Ústavním soudem iniciovali lidé, kteří jsou v trestním řízení v pozici poškozených po oběti smrtelné dopravní nehody. Okresní soud v Kladně jim přiznal náhradu jen části nákladů řízení, proto se chtěli bránit stížností ke Krajskému soudu v Praze.

Zmocněnec pozůstalých ze zdravotních důvodů zmeškal zákonnou třídenní lhůtu k podání stížnosti. Následující den spolu s lékařskou zprávou požádal o navrácení lhůty, krajský soud mu ale nevyhověl s odůvodněním, že trestní řád tuto možnost přiznává jen obviněnému.

Poškození navrhli Ústavnímu soudu, aby zrušil jednak třídenní lhůtu, kterou pokládali za příliš krátkou. Zároveň zkritizovali to, že o navrácení lhůty může žádat jen obviněný.

Podle ústavních soudců je lhůta pro podání stížnosti skutečně krátká, neznamená to však, že je protiústavní, proto ji ponechali beze změn. Ovšem nemožnost požádat o navrácení lhůty představuje závažnější problém. Jde o porušení práva na přístup k soudu a práva na účinný prostředek nápravy.

"To však toliko za předpokladu, že poškozený opravným prostředkem podaným z omluvitelného důvodu až po uplynutí lhůty prosazuje své právo, jež nemůže uplatnit jinak, než právě v trestním řízení," stojí v nálezu soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka. V projednávané kauze poškození jinou možnost, jak se domáhat plné náhrady nákladů, neměli, a to ani v adhezním občanskoprávním řízení, kam se často z trestního řízení přelévá spor o odškodnění.

Ústavní soud ovšem nepovažoval za nutné zrušit sporné ustanovení. Jakkoliv by prý byla na místě jeho novelizace, lze jej vyložit v souladu s ústavou: pokud zmeškal poškozený či jeho zmocněnec z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, jímž uplatňuje právo, které nelze uplatnit jinak, než v trestním řízení, má právo na navrácení lhůty obdobně jako obviněný a jeho obhájce.