Tauchenová: Doufala jsem, že mě rozstřílejí!

Ta 10. listopadu osvobodila svého manžela Pavla Tauchena (†48) z rukou vězeňské eskorty. Část její výpovědi přineslo také včerejší vydání Blesku.

„Nebyl večer, kdy bych si nepobrečela od té doby, co manžela vzali do vazby. Myslím, že sám by býval neutíkal, že utíkal jen proto, aby byl se mnou. Já bych také takovou blbost neudělala kvůli nikomu, ale mně se tak hrozně stýskalo. Mám pocit, že umírám steskem,“ popsala Právu Tauchenová.
Na útěku z vězení se s manželem domluvila, hned když nastupoval do vazby. Jako nejschůdnější metodu vybrali cestu z věznice na ošetření do nemocnice. „Manžel však dlouhou dobu nechtěl nich konkrétního podnikat, neboť měl obavu, aby se mi nic nestalo, nechtěl riskovat můj život,“ řekla Právu Tauchenová.

Přesto však útěk nakonec po pečlivých přípravách uskutečnili. „Řekl, že nikdy sedět nebude, že není důvod, když nic neudělal, a že tedy uteče,“ podotkla. „Když se to podařilo, tak byl zaražený a říkal, že by do mne nikdy neřekl, že bych toho byla schopná. Pak jsme se objímali. Byli jsme šťastní, že jsme spolu,“ svěřila se s tím, co oba prožívali.

Manželé ale udělali chybu, protože Tauchenové autem odjeli do Hajan na Strakonicku, kde Tauchen dříve bydlíval. Tam je také policisté večer druhý den po útěku dopadli. Tauchen za volantem chtěl projet policejním obklíčením, ale nevešel se mezi dodávku a strom. „Nevybral to a nabourali jsme do stromu. Jediné, co manžel řekl, bylo: A teď je to v pr... A natáhl pistoli. Tušila jsem, co chce udělat, a tak jsem se odvrátila k okénku. Slyšela jsem výstřel. Otočila jsem se a viděla manžela nakloněného mezi řadicí pákou a volantem. Hledala jsem pistoli. Vypadla mu z ruky do míst, kde je ruční brzda. Vzala jsem ji, přiložila k pravému spánku a zmáčkla jsem. Ale nic nevyšlo. Odhodila jsem pistoli někam do auta,“ popsala Tauchenová poslední okamžiky života svého muže.

„Protože jsem chtěla za manželem, myslela jsem, že nejlepší cesta bude, když budu utíkat a oni mne zastřelí v běhu. Běžela jsem k lesu. Myslela jsem, že mne rozstřílejí. Někdo vykřikl: Pusťte psy! Viděla jsem jen jednoho, co běžel vedle mě celou dobu. Měla jsem pocit, že vedle mě běží manžel. Neštěkal, nic nedělal, jenom se mnou běžel,“ vzpomínala na svůj noční běh o život, či spíše o smrt.

„Najednou mi hrozně ztěžkla levá ruka a pak na mne zezadu někdo skočil. Narazila jsem si obličej. Držte tu děvku, křičel někdo. Kopli do mě a klekli kolenem na krk. Nechte mě umřít, řekla jsem. Pak jim asi došlo, že jsem zraněná. Dusila jsem se.“ Když Tauchenovou svlékli a začali nakládat do sanitky, ozvala se: Na to se vyprdněte, já chci odtud pryč, já chci manžela.“ A pak prý už si nic nepamatuje.

Bonnie a Clyde po česku
Tauchen dostal 2. listopadu 5 let vězení za vykrádání trezorů pomocí výbušnin. 10. listopadu ho manželka vysvobodila z rukou vězeňské eskorty. 11. listopadu večer, den po svém útěku, se v policejním obklíčení v Hajanech na Strakonicku v autě zastřelil. Tauchenová se hned poté pokusila jeho pistolí také zastřelit, zbraň ale selhala. Dala se na útěk a doufala, že ji policisté zastřelí. Skončila s průstřelem hrudníku. Na otázky odpověděla prostřednictvím svého advokáta z vazební nemocnice na pražském Pankráci.