V petrovické školce prý týrali děti!

Zásadně nesouhlasím s tím, aby moje dítě někdo fyzicky trestal. Nejsem sice z těch, které zcela odmítají fyzické tresty (důrazně podotýkám, že LEHKÉ!), ale né od cizích lidí a už vůbec ne jen kvůli tomu, že moje dítě mluví. Sáhněme si na srdce, který rodič svoje dítě nenaplácá, když zlobí. Jsem přesvědčená o tom, že úplné vynechání tohoto výchovného prostředku není dobré. A teď ke školkám -sice nepracuji ve školství, ale něco málo o tom vím a tak si dovoluji tvrdit, že mohu něco málo posoudit. Dnešní děti jsou vedeny zcela bez mantynelů, co mohou a co už teda opravdu nemohou, neznají hranice, s dospělýma jednají mnohdy hůř než se svými vrstevníky. Samozřejmě né každé dítě je stejné a né každé dítě je vychováváno ve stejném prostředí. Moje děti se třeba snažím pevně držet v určitých hranicích a k tomu, že dospělí nejsou kamarádi, takže se k nim tak nemohu chovat. Přátelský vztah mezi dítětem a rodičem je sice krásný, ale i tam musí fungovat respekt a přirozená autorita. Jinak to prostě neklape. A teď si představte, že máte na starosti 15-25 dětí, které si nevidí do pusy, neumí poslouchat, nechtějí se zařadit atd. Celý den se je snažíte zabavit a něco je naučit, doma Vám ještě v noci hučí v hlavě a nevěřícně kroutíte hlavou, jak si to ty děti mohou všechno dovolit. A pohled na výplatní pásku na konci měsíce Vám moc nepřidá. Co si budeme povídat, školství opravdu není ten obor, kde se dají vydělat velké peníze. BOHUŽEL, protože kvalitní pedagovové ze školství pak odcházejí a zůstává to, co zůstává (ale zase, nemůžeme házet všechny učitelky do jednoho pytle!). Ale jak říkám, mnohdy se jim opravdu nemůžeme divit, že jim ujedou nervy a naše dítě plácne, trošku prudčeji okřikne,.. Hodně pravdy je také v jednom z předchozích příspěvků. Dětská fantazie je mnohdy opravdu hodně bujná a děti si přimyslí i to, co není. To mám z vlastní zkušenosti vyzkoušené. Ale na závěr - kdyby někdo neustále zalepoval mému dítětu bezdůvodně pusu izolepou, tak proti tomu budu rázně vystupov