14°C
Jak si cítíte po téměř půl roce, co vám kolegové zachránili život?
„Cítím se stejně jako předtím. Možná vnímám některé věci citlivěji, jako například změnu počasí, tlaku a tak. A velice si dávám pozor na činnosti, které jsem po úrazu ještě nedělala. Třeba když jsem nedávno letěla letadlem, měla jsem obrovský strach,jak na to zareaguje srdce. Ale postupem času mě to míň a míň trápí.“
Co se vám stalo?
„Prodělala jsem srdeční arytmii. Stalo se to, když jsem byla v práci. Najednou jsem u stolu spadla. Kolegové včas zareagovali a poskytli mi masáž srdce, čímž mi zachránili život. Poté mi lékaři vysvětlili, co arytmie vlastně je. Moje srdce začalo vysílat nepravidelné impulsy. Proto srdeční sval nedokázel udržovat krevní oběh, tím pádem jsem ztratila vědomí a poté také došlo k srdeční zástavě.“
Pamatujete si něco z toho osudného dne?
„Nic. Je to naštěstí ale jediná cena, kterou jsem musela zaplatit za to, že jsem byla mrtvá pár minut.“
Řekli vám lékaři příčinu arytmie?
„Na otázku, proč se mi to stalo, doktoři odpověď nenašli. U lidí mého věku to skutečně není moc časté, je pouze pár takových případu, ale to jsou většinou podle mě vrcholoví sportovci. Zjistili, že mám nepatrný sklon k arytmii, který ovšem není tak velký, aby ohrozil můj život. Mohl na to mít vliv stres, léky, které jsem brala. Ale nic z toho není potvrzeno. Já osobně se myslím, že to bylo hlavně psychosomatické. Pro mne takové varování. Vyústění mých dlouhodobých problémů se vztekem, smutkem a podobně. Věci, které se fyzicky neprojevují, mohou člověku hodně ublížit.“
Máte nějaká zdravotní omezení?
„Nesmím některé činnosti dělat sama. Třeba plavat tam, kde v okolí nikdo není, nebo řídit loď. Mohu dělat v podstatě, co chci, nemám žádnou dietu nebo tak něco. Samozřejmě se snažím nepřepínat se. Beru léky na udržování tepové frekvence, ale opravdu jen zanedbatelné množství.“
Lékaři vám implantovali kardioverter-defibrilátor, jak se s ním žije?
„Trvalo mi dlouho, než jsem si na něj zvykla. Byla jsem naštvaná na své tělo, že mne takto bezdůvodně zradilo. Vztekala jsem se, že nejsem kompletní. Časem jsem se s tím smířila, protože mi došlo, že díky němu jsem stále mezi živými. Je úžasné, co věda dokáže. Tato mašinka kontroluje, co se mi v srdci děje, umí případnou arytmii zastavit. Nebojím se, protože jsem si jistá, že by mne zachránil. Je to individuálně nastavené a funguje jako stimulátor. Naštěstí defibrilátor plně hradí pojišťovna. Je velice drahý, vyjde až na jeden milion korun. No jo, jsem prostě milionová holka (směje se).“
VIDEO: Jak kolegové postupovali při záchráně Alžbětina života
Jak jste se cítila bezprostředně po operaci?
„Během zákroku jsem byla vzhůru a komunikovala s lékařem. Po skončení operace to bylo velice bolestivé. Na pokoji vám dají na operované místo pytlík písku a nesmíte se ani pohnout. Fakt nepříjemný pocit. Hned druhý den mě pustili. To bylo zvláštní, protože najednou ke mně přišla sestra a říká, že za tři minuty patří moje lůžko jinému pacientovi. Šla jsem tedy na chodbu, kde jsem čekala čtyři hodiny na propouštěcí zprávu. Personál byl skvělý, ale to fungování nemocnice působilo jako socialistický hybrid. Pociťovala jsem opravdu zoufalý nedostatek zdravotnického personálu a lůžek.“
Jak jste poděkovala kolegům, kteří vám pomohli?
„Poděkovat někomu, kdo vám zachrání život, je skoro nemožné. Byli jsme na skleničce, rozdala jsem nějaké lahve alkoholu. Jsem jim skutečně neskonale vděčná. To platí i pro lékaře, záchranku, sestry a ostatní zdravotnický personál. Proto apeluji na všechny, aby se v práci dobře znali a mluvili spolu. Je to důležité právě v takových to situacích. Nejdůležitější je, nebýt lhostejný. První pomoc může poskytnout kdokoliv.“
VIDEO: Slečna Alžběta vysvětluje, k čemu slouží identifikační karta pacienta
Co se o té doby změnilo?
„Hodně jsem přehodnotila svoje priority. Nejsem už tak neurotická, nerozčiluji se nad maličkostmi. Všechno zažívám, jako by to bylo poprvé. Byla to facka, kterou jsem měla dostat, abych si uvědomila, co je v životě důležité. Opravdu si vážím toho, že můžu být na světě.“
Máte nějaké doporučení pro ostatní lidi?
„Moje osobní rada je, abyste pracovali se svými vlastními emocemi. Prožívejte je doopravdy a hledejte jejich příčiny. Pokud jste šťastní, zpívejte, pokud smutní, brečte. Dělejte, co cítíte, ale také s tím pracujte. Odpouštějte, bez toho se člověk dál nedostane. Já si nyní uvědomuji, co mám. Život není samozřejmostí. Mým hlavním cílem je, být užitečná nejen sobě, ale hlavně ostatním.“
