"O premiéru byl tak obrovský zájem, že jsme nevěděli, kam máme všechny diváky usadit," řekl dnes ČTK mluvčí Slováckého divadla Josef Kubáník. Divadelní hra vypráví o osudech sedláků, kteří se stali obětí násilné kolektivizace. Autoři inscenace se zaměřili i na polistopadové hledání viníků skutků minulého režimu, z nichž řada nebyla potrestána. Podle tvůrců má hra připomenout to, co lidé prožili za komunismu, ale také přispět k vyrovnání se s dědictvím totality. "Ve hře jde nejenom o osudy dvou rodin ze Slovácka - jedné komunistické a druhé katolické, ale i o připomenutí špatného svědomí Uherského Hradiště a neslavně proslulé věznice, kde mučili a popravovali politické vězně,“ uvedla herečka Jitka Josková, která ztvárnila jednu z hlavních rolí.
Podle Rychlíka inscenace pojednává o české společnosti, která se není schopna vyrovnat s dobou, které mnozí lidé tupě sloužili. "Těm, kteří to dělali, však nic vzkazovat nebudu, protože když někdo sloužil tupě, tak bude asi podle všeho tupý. A člověk už vlastně tomu samotnému dílu (divadelní inscenaci) nemá co dodávat,“ uvedl Rychlík. Nová divadelní hra měla premiéru v den, kdy uběhlo přesně 65 let od popravy generála Heliodora Piky, který se stal obětí komunistického režimu.
V divadelní hře je řeč také o nechvalně proslulé uherskohradišťské věznici, kde působili trýznitelé politických vězňů v čele s nechvalně známým Aloisem Grebeníčkem, jenž byl trestně stíhán pro podezření, že se jako zástupce velitele vyšetřovacího oddělení StB v Uherském Hradišti podílel na politických zločinech. Muž nechodil k soudu s poukazem na špatný zdravotní stav a zemřel, aniž se oběti dočkaly satisfakce. Jeho osudy ale inspirovaly tvůrce inscenace.
Podle autorů je nutné v době, kdy někteří lidé tvrdí, že za komunistů "tak zle nebylo" a relativizují i hrůzy 50. let, připomínat to, co se dělo. "Když se společnost nevypořádá s minulostí, ona se vždycky v nějaké podobě vrací. Myslím, že to je hlavní téma toho kusu," míní Rychlík, jehož příbuzní se stali obětí komunistického běsnění v 50. letech a byli v uherskohradišťské věznici drženi za mřížemi.
Žánrový podtitul inscenace je 'cimbálmuzikál'. "Na jevišti mimo jiné zazněly písně, které hráli muzikanti legendárního Hradišťanu v 50. letech. I my jsme žasli, když jsme slyšeli slova o Stalinovi, Gottwaldovi, kolektivizaci a mandelince bramborové. Dnes už jsou spíš k pousmání, ale dotváří celou tu mozaiku, o které vyprávíme,“ dodala Josková. Režimu poplatné songy doplnily náboženské písně či Steigerwaldův text pro Karla Marxe.
