Michal Suchánek (42) označuje Richarda Genzera (40) za toho vstřícnějšího z jejich dvojice. Taky sdílnějšího. V rozhovoru pro Blesk však nějšího. V rozhovoru pro Blesk však Geňa většinou mlčel. Snad za to Geňa většinou mlčel. Snad za to mohla únava. Zmohlo ho prý houbaření. "Houbaření, to je golf pro chudý. Taky se při tom člověk projde, taky se ohne...," utrousil větší z nerozlučné dvojice komiků, kteří jsou podle svých slov hlavně hodhodně líní. Přesto mají velké plány. Některé z nich prozradili i v rozhovoru pro Blesk. Tele Tele skončilo, prázdninoví Páťáci taky. Co chystáte teď? MS: "Máme toho víc, ale respektujeme přání Novy cokoli ventilovat." Co vůbec živí televizní hvězdy, když zrovna nemají televizní pořad? Jezdíte po kšeftech jako zpěváci? MS: "Tohle zrovna moc neděláme. Občas někam jedem, když to teda fakt zaplatěj..." RG: "Ale nechce se nám." MS: "My jsme za ty roky, i když jsme mohli, nikdy neměli potřebu za každou cenu honit ještě něco po večerech. Nás živí i jiný věci. Máme reklamku." To slyším poprvé, vyrábíte reklamy na klíč? MS: "To neví nikdo, není důvod o tom vykládat. Na klíč ne, to nezvládáme. Ale umíme všechno mezi tím. Reklamu vymyslíme a někdy i necháme vyrobit. Děláme hlavně tu kreativní složku. Ale bohužel i v tomhle se projevuje naše povaha. Když nám někdo řekne, že jsme v užším výběru s dalšími dvěma skupinami, ať to jdeme obhájit, prostě si pogratulujeme k bronzový medaili a jdeme od toho." RG: "Přece se nebudeme někde dohadovat, prostě víme, že to je dobrý." MS: "My vždycky začneme makat, až když nám teče do bot." Co na to manželky? MS: "Máme tak nadstandardní vztah, že tohle se u nás prostě neřeší. Rodina ví, že udělám vždycky maximum pro to, aby to bylo v pohodě, a tím to hasne. Taky nezapomeňte, že jsme nějaký roky na Nově dělali, takže jsme něco vydělali. Kdybychom nebyli přesvědčení, že to nějak půjde, dělali bychom Tele Tele dál. A právě proto, že už šlo jen o ty prachy, který byly dobrý a mohli jsme je vydělávat dál, přišlo nám to jako vaření z vody. I když sledovanost to mělo furt víceméně stejnou." Trávíte spolu dost času, jezdíte spolu i na dovolenou? RG: "To ne." MS: "Jen v zimě, to jsme furt na horách." Kde jste byli na dovolené v létě? MS: "To vám neřeknu. Byl jsem v Rumunsku, v Temešváru." RG: "To je v Maďarsku, vole!" MS: "Né, to je v Rumunsku, dyť jsem tam byl! Vezl jsem potřebným injekce. Ne, dělám si prdel, u moře jsme byli, no." Proč nechcete říct, kde? To jste byl na Bahamách? RG: "Neříkej to! Lidi budou nasraný. Já jsem byl ve Švýcarsku. Mám tam kamaráda komika, který dělal podobnou show, jako je Tele Tele, tak mu teď občas píšeme nějaký scénky." To mě překvapuje, váš humor mi připadá do zahraničí nepřenosný... MS: "Některý slovní určitě. Ale máme sadu grotesek o dvou "švihlých" kamarádech, kterou jsme v Tele Tele nechtěli použít a šetřili si ji. Jsou to němé příběhy, jak Eugen a René hlídají parkoviště, jak jdou na tenis atd." RG: "Takže teď řešíme, jak se s tím dostat třeba do Polska nebo do Ruska." MS: "Ale neradi o tom mluvíme. Já každou chvíli čtu o tom, jak se Vláďa Hron chystá tamhle a tamhle a Dalibor Janda udělal muzikál a pak se po tom slehne zem. Tak nechceme machrovat, co když to pak nevyjde." S kým v Česku byste si rádi vyměnili kariéru? MS, RG: "S Gottem." I když by se každou chvíli mohla vynořit nějaká paní s tím, že je vaše dcera? RG: "No jasně, jemu je to jedno." MS: "Se Standou Grossem taky, ale tak před měsícem, teď už asi ne." Jste chlapi, kteří by dokázali zůstat na mateřské? RG: "Asi jo." MS: "Já ne. Myslím, že to je moc práce." Jak se teda díváte na rozdělení ženských a mužských rolí v rodině? MS: "Ono je to taky o tom, jak se rozhodne ta ženská. Moje žena se rozhodla, že se nebude věnovat choreografii a bude se starat o děti a zaplaťpámbu, že to tak je a že máme dost prostředků, že může s dětma být doma, vozit je po kroužkách a formovat je tak, že mají úžasný dětství. Ale kdyby teď přišla s tím, že chce něco dělat, pokusím se jí umožnit, aby si splnila to, co chce." RG: "My se střídáme. Žena je vytížená v muzikálech, takže když večer musí do divadla, hlídám já." Váš syn Jáchym hraje hokej, máte představu, že ho jednou bude dělat vrcholově? MS: "On už ho vrcholově vlastně dělá, i když je mu teprve 16 let. Tak to dneska je. A představu mám jedinou. Přál bych mu, aby to hrál co nejdýl, protože ho to baví, je to jeho svět a od šesti let nepoznal nic jinýho." Je asi dost těžké poznat, co dítě bude v budoucnu bavit, co mu půjde... MS: "Přesně tak, kdybych ho dal na házení oštěpem, možná by byl dneska juniorskej mistr republiky. Já mu vybral hokej, a i když si nestěžoval, taky se mu nechtělo vstávat ráno v pět, když byl malej. Ale do určitýho věku ten směr udávají prostě rodiče a někdy je to třeba blbě." Co dcera? MS: "I když chce být v zimě furt na lyžích a na prkně, tak je to opačný případ, zpěv, tanec, keramika, malování, koně. Ta má dny nabitý od rána do večera. Takže počítám s tím, že se zvrhne do naší branže." RG: "Moje dcera odmítla hrát tenis. Tak chodí na piano a zpívá, hraje v Golemovi. Ráda se předvádí. Piano ji moc nebaví, takže k tomu ji manželka trochu nutí." Měli jste doma nějaký zásadní spor ohledně výchovy? RG: "Ani ne, já myslím, že něco prostě dělat musí. Ale žena na dceru občas křičí, že hraje na piano hůř než ona, což je logický, protože Viktorka je malá. Navíc by chtěla chodit radši na píšťalu. To jí ale žena vysvětlila, že s píšťalou v puse se blbě zpívá." Mohli byste se navzájem charakterizovat pár slovy? MS: "Citlivý, smutný klaun." RG: "Michal dělá, že není línej, ale je. My jsme teda oba hrozně líný." Co vás tedy pohání? RG: "Když to má bejt v neděli, proč to dělat už teď ve středu, když to můžu udělat v sobotu večer. Anebo se prostě zavolá a řekne se: pardon, bude to až zítra. Že bysme si někdy dělali něco do foroty, to fakt ne. Vždycky až večer předtím." Uklízíte doma, myjete nádobí, chodíte na nákupy? RG: "Na nákupy chodím, to mě baví. Potkám tam plno lidí, pokecáme. Ale uklízení... třeba v pracovně už dlouho nevím, jak vypadá podlaha, protože je tam plno věcí na zemi a nikdo tam nechodí. Ale když o to zakopávám, tak uklidím. Nebo věci z tenisu, když už v garáži začnou smrdět, tak je dám vyprat." MS: "Já už do pracovny ani nechodím, protože se nedají otevřít dveře dovnitř. Nedělám nic, ale opravdu. Někdo si myslí, že když se řekne nic, takže přece jenom aspoň něco, ale já fakt nic." Ani ty nákupy? MS: "Ne, já nerad mluvím s lidma." To jste takové protiklady? MS: "Geňa je k lidem takovej vstřícnější, já teda ne. Když jsem byl malej, tak mi doma říkali, ať se nebavím s cizími lidmi. Tak mi to asi zůstalo. On to ví, že když někam přijdeme, že já jsem ten kyselej debil malej, zloprcek. Takže on jako zachraňuje situaci a ukazuje i mně, že to jde, bavit se s cizíma lidma." RG: "Pracujeme na tom. Třeba Michalovi řeknu: pozdrav, podej pánovi ruku, zeptej se ho, jak se má... Chci, aby lidi měli rádi nás oba, ne jenom mě." Na co se ptají lidé v té samoobsluze? RG: "Kde máš toho malýho? Nebo: ty chodíš nakupovat sám? Jo, chodím. V řeznictví - kup eště šunku Suchošovi, hahaha. Tak vždycky musím překlenout těch prvních pět minut a pak už to jde." Co když někdo osloví s pracovní nabídkou jen jednoho? MS: "To si ty prachy radši rozdělíme a uděláme to spolu. Můžem si aspoň po cestě povídat a tak." Rýsuje se nějaká nová filmová nabídka? MS: "Sněženky a machři. Ale dokud nebude scénář, se kterým budeme všichni spokojený, tak to moc neřeším." RG: "Tam mám taky hrát!" A co? RG: "Nevím. On mi řek, že se zeptá." Aby vám jednou nevyčetl, že vás protlačil do filmu... MS: "Ale já bych mu to umožnil kvůli sobě, abych tam měl kamaráda. To není o tom, že bych mu přál, aby byl dobrej herec a vydělával prachy. Je to jen proto, abych se tam nenudil." Co by se muselo stát, abyste se na sebe fakt naštvali? MS: "Třeba kdybych si objednal kachnu, šel bych si zavolat a on by mi ji mezitím sežral." RG: "Možná, kdyby mi přejel nohy tramvají. Ale on by mě pak stejně zase všude vozil."