Když se Štěpánka Haničincová seznámila se svým třetím manželem Janem Přeučilem, žila sama se dvěma dětmi, on byl ženatý. Přesto si k sobě cestu našli a 25. prosince 1971 se vzali. Štěpánka byla dětskou modlou, Jana si zamilovaly její děti. Zdánlivá idyla, která skončila tím, že se dcera Saša zamilovala do signatáře Charty 77 a provdala se za něj. Jak píše Šárka Horáková v knize Dvojjediná Štěpánka Haničincová, byl to pro ni začátek konce. Celá rodina začala mít problémy s tajnou službou, zvláště poté, co Saša s manželem nuceně emigrovali do Vídně. Štěpánka směla v televizi zůstat pouze jako dramaturgyně, na obrazovku už nesměla. Objevila se choroba, která je u odstavených moderátorů častá, deprese ze ztráty druhé identity. Když přišla revoluce, byla už Štěpánka téměř bez energie, ale možnost návratu do televize ji na čas obrátila zpět k životu. Štěpánka už ale nebyla mladá a krásná. Zkusila plastickou operaci, vrátit se proti proudu času. Chtěla onemocnět, chodila po mnoha vyšetřeních, ale žádnou vážnou chorobou netrpěla. Přesto si sama začala ordinovat léky. Přestala vycházet mezi lidi, zavírala se doma. Celý život hodně četla, poslední rok už ani to ne. Na cestě do nikam ji 27. října 1999 našel Jan Přeučil mrtvou. Zemřela kolem půl osmé, když zrovna stál na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Když přišel domů, v ložnici nebyla. Na zemi ležely džíny, v koupelně blůzička, v kuchyni na zemi Štěpánka, hlavou u ústředního topení, zády ke všem...