A je to tady zase! Třetí řada SuperStar právě začala a v porotě opět zasedl nesmlouvavý Ondřej Hejma, lídr kapely Žlutý pes. Jak by v soutěži ohodnotil sám sebe? Bude letos také tak přísný jako minule? Co ho přimělo ke comebacku Žlutého psa? A proč se jeho kapela jmenuje právě takhle? Těšíte se na SuperStar? Jasně že se těším, je to neopakovatelný zážitek, i když to někdy pro porotce připomíná spíš návštěvu u zubaře. Proč? Zakladatel soutěže Simon Cowell kdysi řekl, že práce v porotě SuperStar připomíná návštěvu u zubaře bez použití utišovacích prostředků. Já si jen nejsem jist, jestli ti, kdo trápí pacienta, jsme my, nebo ti soutěžící... Myslíte, že je u nás ještě dost neobjevených talentů? Jsem si tím jist, i když to nemusí být vždycky talenty pěvecké. Televize dokáže v lidech najít netušené věci a muzika je k tomu ten nejlepší prostředek. A jak byste jako porotce v prvním kole ohodnotil sám sebe? Jak by se vám líbil váš dvojník? Vůbec nevylučuji, že bych letěl už v prvním kole, tedy pokud bych to u Klezly nějak neukecal nebo Ilonu neokouzlil. U sebe bych asi neměl šanci, nejsem typ do soutěží, spíš do kapely. Kdo se vám nejvíce líbil z minulé řady? Mojí favoritkou byla Gába, protože mi připadala nejvýraznější. A taky se mi pak líbilo, že materiál na svou desku si zčásti napsala sama. Když jsme letos natáčeli nové CD, potkali jsme se ve studiu a slyšel jsem na ni ze všech stran samou chválu. Co je lepší? Uvádět SuperStar, nebo pořad Chcete být milionářem? SuperStar je dobrá, protože je o muzice a ta mi je bližší. Je to spontánní a jsem tam více sám za sebe. Kdežto když jsem uváděl Milionáře, byla to spíš taková role. Bylo nutné se něco naučit, což pro mě byla výzva a byl jsem rád, že jsem se toho zhostil snad celkem úspěšně. Musel jsem si víc namáhat mozek - a to je přece úžasná prevence Alzheimera. Proč přišel comeback Žlutého psa právě letos po pěti letech? Prostě nastala ta situace. Po posledním CD jsme vydali Best of a měli jsme i vedlejší projekty, ale nezastavili jsme se a pořád koncertovali. A teď konečně zase přišel ten "výlov z rybníka", který vždy předchází natáčení. Máme novou desku Rok psa a to je velká radost i tvrdá práce. Ale co máme dělat, když jsme nejlepší? Hrajeme už skoro 30 let a když si vzpomenu, kolik jsme měli souputníků a zbyli jsme z nich prakticky jediní... Za posledních patnáct let jsme natočili osm alb a na tom posledním jsme si vážně dali hodně záležet. Jako obvykle každý něco složil a já napsal většinu textů. Žlutej pes není žádná továrna na prachy a to, že jsme vydrželi tak dlouho, svědčí o tom, že nás to vážně baví. Proč se kapela jmenuje právě takhle? Je to podle jedné písničky a tu jsme složili s Ivanem Hlasem. Dohodli jsme se, že bude o tom, co uvidí jako první při pohledu z okna. A on se šel z toho okna kouknout a tam byl skutečně žlutej pes. V Břevnově to tak bejvá... Jsou v kapele také mladí muzikanti? Ale jo, je tam pár čtyřicetiletých rybízů, ale jinak jsou to poctiví padesátníci. Na Žlutýho psa jsem prostě pyšný! Nezapochybujete aspoň někdy? Určitě. Když se vracíte v pět ráno domů z nějaké zapomenuté štace, můžete mít nejrůznější pocity, ale jen do dalšího koncertu, kdy to všechno přebije ta radost z muziky. Když člověk vystupuje na veřejnosti, tak si ve skrytu duše musí přece myslet, že je alespoň v něčem nejlepší. A když hrajete s nejlepší kapelou na světě, není co řešit! A je pak s vámi doma vůbec k vydržení? To už "jdete" ke mně domů? Víte, tam už na to jsou zvyklí. Mám ženu Vladimíru, syna Honzu a dceru Terezu a máme se všichni docela rádi. A když je to důležité, tak si dokážeme nějakou tu slabůstku tolerovat. Kapela vám funguje 28 let, ženatý jste 27 let, takže změny ve svém životě asi příliš nevyhledáváte... Copak o to, člověk pořád něco hledá, v muzice i v životě, ale jak o tom mluvíte, tak se mi vážně zdá, že mezi tou kapelou a manželstvím by tu jakási malá paralela byla. Možná je to tím, že jsem začínal později než jiní, a tak jsem na ty hezký začátky ještě nezapomněl. Asi jsem konzervativní, ale mám to tak rád.