"Iveto, kdyby vás Doménico požádal o ruku, jaká by byla vaše odpověď?" Ptala se redaktorka Blesk.cz Bartošové. Z její odpovědi zamrazilo. "Já se omlouvám, já mám vysoké boty," řekla s úsměvem a skelným pohledem upřeným do neznáma Iveta. Vystoupení na česko-italském festivalu přátelství se Ivetě zkrátka vůbec nepovedlo.
Při představení duetu se svým italským milencem, hrabětem Dómenicem si nedovolila zazpívat naživo a zvolila playback. Naštěstí. Protože ani tak se nedokázala svým otevíráním úst trefit do rytmu. Příliš krátké šaty co chvíli odhalovaly její zadek, který se její asistentka snažila zakrýt a při chůzi ji museli podpírat. Přesto málem spadla.
V rozhovoru pro Blesk.cz se pak ze začátku držela, ale postupně zcela ztratila koncentraci a odpovídala na otázky, které slyšela pouze ve své hlavě. Z úst redaktorky ale rozhodně nezazněly. Chaos v hlavě Ivety Bartošové nebral ve čtvrtek konce.
Přepis podivného rozhovoru s Ivetou Bartošovou
Markéta: Iveto, Doménico říká, že se učíte italsky. Můžete nám říct, co už umíte?
Iveta: No moc ne.
Doménico: Nemá čas.
Iveta: Mluvíme česky. Já… s Doménicem není čas na nic.
Markéta: Od Doménica jsme slyšeli na vás spoustu krásných slov.
Iveta: On je Ital.
Doménico: Itálie nezná ten zázrak.
Iveta: Jaký?
Doménico: Já to mám. Mám vedle sebe.
Iveta: A já tebe.
Markéta: Doménico o vás řekl spoustu krásných slov, co vy byste řekla o něm?
Doménico: Jenom špatná slova.
Iveta: No je úplně nemožnej, je ukecanej, je s ním až moc srandy a je negalantní…
Doménico: Falešný hrabě.
Iveta: Falešný hrabě.
Doménico: A mám dluhy, po celé Praze.
Iveta: Jenom kecá.
Jsem jako Marylin Monroe
Markéta: Takže všechno to, co jste řekla, je opak, samozřejmě.
Iveta: Ano.
Markéta: Iveto, jak se těšíte na návštěvu Itálie, maminky, jeho sídla?
Iveta: Já jsem trošku nervózní z toho. Protože pro mě není zvykem mít vedle sebe hraběte.
Markéta: Iveto, kdo vám vybral tyhle krásný, ale moc krátký šaty.
Iveta: Já mám teď nového… asistentu, který se o mě stará a byla jsem… Jsem jako Marylin Monroe.
Jak trávíte večer? Ne každý den...
Markéta: Moc vám to sluší, hlavně máte krásný nohy.
Iveta: Děkuju.
Doménico: Jestli to můžu trošku opravit. Ona nemá vůbec krátký šaty, jenom má krásný a dlouhý nohy. To je problém.
Markéta: Má krásný nohy, tak to víme všichni.
Doménico: Nemá krásný šaty, má dlouhý nohy, to je problém.
Iveta: Tobě se líbí jenom moje nohy?
Doménico: Ne, i co máš v hlavě.
Iveta: Tady? (ukazuje na srdce)
Markéta: Jak vypadá váš den? Jak trávíte večer s Doménicem?
Iveta: Ne každý den, protože mám syna. Ale můj syn má Doménica moc rád a my se chystáme spolu na cesty.
Markéta: Takže nebude jenom Itálie, kam plánujete ještě cestovat?
Iveta: Neřekneme.
Markéta: Už bydlíte spolu?
Iveta: Nechceme paparazzi. My vám to neřekneme.
Markéta: Bydlíte už spolu?
Doménico + Iveta: Ne.
Doménico: Každý máme svůj byt.
Iveta: Každý potřebuje svoje soukromí.
Doménico: I když řekli, že bydlím v pronájmu tady v Praze. Ale stačí tři slova: Doménico, Martucci, katastr. Tam to najdete sami.
Iveta: Katastr?
Doménico: Katastr.
Iveta: Ne! Bartucci.
Mám vysoké boty půjčený, protože na ně nemám
Markéta: Bartucci? Takže vy jste si ho už přejmenovala na Doménico Bartucci?
Iveta: On mě.
Markéta: Vy jste Iveta Bartucci, je to tak?
Doménico: Jo, toto je nové jméno, nové příjmení.
Markéta: Iveto, kdyby vás Doménico požádal o ruku, jaká by byla vaše odpověď?
Iveta: Já se omlouvám, já mám vysoký boty. Mám je půjčený, protože na ně nemám. Stojí asi 17 tisíc a je to firma, která mi půjčuje tyto krásné věci.
Markéta: Krásné, máte i jiné šaty od nich? Půjčujete si i jiné?
Iveta: Ano, když si otevřete… internet, tak tam uvidíte krásné šaty a boty, které jsou od nich.
a bez ironie
