Jakou otázku vám novináři dávají úplně pokaždé?

„Máte čtyři děti, jak to zvládáte? A odpověď zní: Dobře.“

Paráda, takže začneme jinak: V dost ulítlém, ale mimořádně zábavném představení Dvě noci na Karlštejně hrajete dokonalou manželku…

„Jasně, protože všude dokážu sehnat český knedlík, jak říkám v tom představení. Na všechno přikyvuju, což tedy rozhodně není odraz mého skutečného života. (usmívá se) Stejně jako to, že ve hře mám ráda peníze, a proto musím po boku zámožného chlapa Borise držet ústa a krok, abych je měla.“

A co je odrazem skutečnosti? Vás, dokonalé manželky?

„Už jsem se naučila docela dobře vařit, jsem tolerantní, a nehroutím se třeba, když jsou po celém bytě rozesety ponožky. V tomhle prostě chlapa nepředěláte, několik let jsem se o to samozřejmě pokoušela, ale postupně jsem zjistila, že to není možné. Teď už ty ponožky normálně sbírám.“

Míváte někdy i chlapsky vyplavenou koupelnu?

„Tak přesně to mám doma, když se manžel sprchuje. Neuvěřitelné plavby, jako dva lachtani ve vaně, 95 procent chlapů to tak dělá, nechápu to. To si prostě nevyberete, když máte normálního chlapa, tak tohle máte. To je jako s těmi ponožkami.“

Zaprotestujete někdy?

„Samozřejmě, někdy je toho na mě už moc, ale jak jsem řekla, manžela už nepředělám. Je mi to jen někdy líto, když třeba přijde návštěva a vidí to, nebo se naštvu, když o něco zakopnu. A když to Tomášovi řeknu, tak on na to: »Přece teď nebudeme řešit takovouhle přízemnost, vytopenou koupelnu nebo deset párů ponožek?! Nech toho, jsou důležitější věci.«“

Dokonalou manželku také nikdy nebolí hlava…

(směje se) „Mě hlava nebolí! Jsem jen někdy unavená. Asi z toho věčného sbírání ponožek!

Zásah! A to jste, na rozdíl od vaší osmkrát vdané divadelní postavy, manželkou poprvé!

„Ano, vdaná jsem poprvé, za Tomáše Matonohu. A doufám, že u tohoto počtu sňatků to také už zůstane.“

Filipa Blažka, bývalého partnera a tátu vašeho syna Luciána, jste si nevzala. Proč?

„Nějak jsme to neřešili. A přiznám se, že já jsem se nechtěla tak vázat, chtěla jsem být matka, ale nechtěla jsem být manželka. To mě ještě tehdy nelákalo. Tak jsme se nevzali, ač jsme spolu byli sedm let.“

Lucián není úplně obvyklé jméno, jak jste na to tehdy přišli?

„Říkali jsme si, že když bude mít příjmení Blažek/Blažková po tátovi, by bylo fajn, kdyby náš potomek měl křestní jméno po mámě. No a narodil se kluk, takže ne Lucie, ale Lucián. Našli jsme to v jedné knize jmen a strašně nás to oba nadchlo.“

Aha, tak vznikl Lucián!

„No, tak přišel náš syn k takovému krásnému jménu. Jak vznikl Lucián, bych asi do rozhovoru konkrétně nespecifikovala…“ Předpokládám, že z velké lásky! „Hezky řečeno, a navíc je to pravda! Bylo nám tehdy 21 let, jejda, to bylo hodně brzo! Ale prostě to přišlo tak, jak mělo. Chtěla jsem dítě. Velmi intenzivně, bylo to chtěné, z lásky, jak říkáte.“

Byl pro vás tehdy velkým zklamáním krach vztahu?

„Bylo to zklamání, určitě, ale zase jsou v životě horší věci, beru to takhle. Byl to takový můj první velký kotrmelec v životě. Ale asi to tak mělo být. Díky Filipovi mám Luciána.“

Kolik mu bylo, když jste se rozešli?

„Bylo mu pět, chlapečkovi malému, dneska je mu už dvacet!“

Vztah skončil, potkala jste Tomáše Matonohu, kterého jste si záhy vzala…

„Tomáš si to přál, on má všechno rád tak, jak to má být, jak se říká. Je konzervativnější než já. Takže mě požádal o ruku a do roka od seznámení jsme se vzali.“

O Tomášovi se říká, že má slabost pro krásné přírodní blondýny, proto si vás vybral?

„Tak doufám, že to nebylo jen proto, ale máte pravdu, líbí se mu blondýny. A řeknu to na rovinu, líbí se mu prsaté blondýny!“

Tím se vše vysvětluje… Mimochodem, vadí vám, když vás někdy označují za sexbombu?

„To bejvávalo. Ale pokud si to o mně někdo myslí, tak mi to samozřejmě vůbec nevadí, naopak. Ale myslím si, že od toho jsou tady mladší kolegyně. Možná v mé věkové kategorii, tam jsem na tom ještě docela dobře.“

VIDEO: Lucie Benešová o nejhorších Vánocích

Video
Video se připravuje ...

Lucie Benešová o nejhorších Vánocích: Syn se začal dusit, musel do Motola! Blesk TV

Za Tomáše Matonohu jste vdaná už 13 let, vzpomene si manžel pokaždé na výročí svatby?

„On ano, on si na svatbě hodně zakládá. Také jsme se brali v kostele, kvůli tomu jsem i chodila na kurz katechismu na faru v Novém Kníně. Prostě si na tom Tomáš zakládá.“

Takže vy už se vlastně nemůžete nikdy rozvést.

„Před Bohem ne. Přece jen je to takový slib, nedáte ho jen tak někomu. A my jsme ho každý odříkal v kostele sám, mělo to velkou sílu. Tehdy jsem měla větší trému než před premiérou.“

Fotogalerie
14 fotografií