*Věnujete se mnoha ženským rituálům. Můžete přiblížit, co přesně to obnáší?

„Zní to hodně mysticky a kuriózně, ale já jsem původním vzděláním historička a politoložka a už během studií jsem se intenzivně zabývala tím, co zde existovalo před křesťanskou kulturou. Později, když jsem se chtěla vdávat, přemýšlela jsem nad stylem obřadu. Vdávat se na radnici mi přišlo ploché a církevní obřad nebyl možný, protože jsme s manželem nebyli křtění. Skrze tohle hledání tohoto konceptu pro sebe, který by měl nějakou hloubku, jsem narazila na novodobé pohanské rituály v Anglii – ať již se jedná o svatby, rozvody, zkoušky dospělosti, rituál první menstruace a podobně. Zkrátka rituály, kterými je možné uctít důležité mezníky v životě.“

*Jak došlo na profesionální dráhu v této oblasti?

„Tehdy mě tato část historie a kultury tak zaujala, že jsem si na ni udělala speciální školu, absolvovala jsem tříletý výcvik na kněžku, kde jsem se učila formy rituálů. Jak poskytovat lidem prostor, jak se vnitřně srovnávat se změnami, oslavovat a zároveň dosáhnout uznání svojí komunitou... Tuto formu jsem přivezla do Česka a začala ji vyučovat. Nyní už povedu šestý ročník a v tuto chvíli jsme s kolegyní sepsaly knižní manuál, jak uspořádat základní rituály a ceremonie pro sebe a svou rodinu. Zatímco v Anglii jsem se naučila mnoho ohledně keltských tradic, tady se zabývám i těmi slovanskými.“

*Svatební rituály jsou jistě trendy. Jaký jiný rituál momentálně zažívá boom?

„Hodně populární je nyní například rituál první menstruace. Dívky v tomto období dostávají mnohdy omezené informace nebo i často negativní a vnímají tento proces jako něco nepříliš přínosného v životě. V mnoha jiných kulturách (a dřív to bylo i u nás) se první menstruace naopak oslavuje. Dívka se přece stává ženou, stává se plodnou, dostává dary, probíhají náboženské i kulturní rituály. A to sdělení je: Stalo se ti něco krásného. Přístup dívek se tak k menstruaci může změnit a nemusí ji vnímat jako problém.“

*Co ještě může mít svůj rituál?

„Například rozchody nebo rozvody. Tak, jak se pouto svazuje, tak se může i rozvazovat. Ten absolvují lidé, kteří spolu nebojují, kteří chtějí uctít vztah, vzájemně si poděkovat a rozloučit se a poplakat si nad tím hezkým. A také pustit se dál do života.“

*A co ti, kteří spolu bojují?

„Pak je tam partner zastoupen například fotografií a pracuje se s tím symbolicky.“

*Pokud se zaměříme na partnerské vztahy, v čem mají ženy největší problém?

„Například české ženy mají problém s tím být jiné, vystupovat ze stereotypu. A pokud se bavíme vyloženě o vztazích, je velmi překvapivé, kolik žen stále považuje sexualitu ve vztahu za svoji povinnost. Jakousi daň, kterou musí platit partnerovi, a ne za zdroj svého vlastního potěšení. Což je hodně smutné a snažíme se s tím pracovat. Ženy často neumí říkat ne. Z pocitu povinnosti mají tendenci chodit do něčeho, co úplně nechtějí. S tím také souvisí neschopnost naopak si říct o to, co chci, nebo co mě zajímá a láká. Nejsou ochotné si dopřát."

*Zabýváte se sexualitou ve více zemích světa. Co vás nejvíc zaujalo?

„Asi nejbližší vztah mám s Bhútánem, to je hodně specifická země a v oblasti sexuality je od nás úplně odlišná. Navzdory tomu, že leží mezi Nepálem, Indií a Čínou, tak je tam velmi emancipovaná společnost. Nemají koncept panenství, mnoho z místních je vícekrát rozvedeno, nemají stigmata spojovaná s nevěrou. To má samozřejmě svá pro a proti a nechci to prezentovat jako lepší systém. Například z mé zkušenosti může být citová hloubka vztahů jako důsledek výrazně nižší. Bhútánci mají povolenou polygamii a tolerují polyamorii (život v několika milostných vztazích najednou), zkrátka ženy i muži si mohou dopřát více partnerů, manželů, manželek.“

*Měla jsem pocit, že zrovna Bhútánci jsou spíše zdrženlivější, konzervativnější…

„Oni ale jsou opravdu nesmělí. O sexu se tam totiž nemluví, je to tabu téma na konverzaci. Hlavně platí zásada, že nic se neprojevuje na veřejnosti. Držet se za ruce před jinými lidmi, to v této zemi znamená hodně velkou odvahu. Když jsme se my s Karlem chtěli někde v horách vyfotit v objetí, byl to pro naše bhútánské průvodce výkon. Měli u toho záchvaty smíchu ze studu. Samozřejmě je rozdíl mezi lidmi z vesnic nebo z měst. Celá tato země je zkrátka fascinující.“

*Jak si tam tedy dávají najevo náklonnost?

„Na druhou stranu mají ritualizované způsoby dvoření. Například jedna forma je nazývaná nočním lovem, kdy mladý muž musí v noci vlézt oknem do dívčina pokoje. Pravidlo je takové, že pokud nikoho nevzbudí a nikdo je neuvidí, tak se to nepočítá. Pokud by se stal opak, tak jsou manželé.

*Proč jste se s Karlem Janečkem rozhodli mít svůj obřad v Bhútánu?

„Mám s touto zemí mnohaletý vztah. Na Oxfordu jsem studovala s bhútánským korunním princem, který mě do své země pozval. Když přistálo letadlo, měla jsem pocit absolutního obdivu, jak krásná země to je – v mnoha ohledech. Cítím se tam magicky. Chtěla jsem tam Karla vzít, tento svět mu ukázat, také jsme tam měli nějakou práci. Ukázala jsem mu tam své milované místo, které ho okamžitě chytilo za srdce taky. Už dřív nám přišlo, že když už jsme se odhodlali k tomu nejodvážnějšímu sdílenému projektu – mít spolu dítě – tak bychom si pro to mohli zvolit nějaké opravdu speciální místo.“

*Takže přišel na řadu svatební rituál?

„Já praktikuji určitou formu buddhismu a vzali jsme se v klášteře, s nímž jsem již mnoho let spjatá, znám osobně tamního nejvyššího duchovního, a navíc Bhútán nemá problém ani s polygamií, ani s polyamorií či polyandrií. Tudíž jsme touto formou neporušili ničí pravidla – náš sňatek je z buddhistického pohledu právoplatný a nenarušuje naše sňatky civilní. Přijde nám, že je to dostatečně oddělené, aby se to vzájemně nekonfrontovalo.“

*S panem Janečkem máte otevřený vztah. Co je na tom podle vás zdravého?

„Nemyslím, že otevřený vztah je univerzálně dobrá forma vztahu pro všechny. Je to legitimní forma pro ty, které to zajímá, a může být dobré si to vyzkoušet.“

*Proč myslíte?

„Všechny naše pochyby, majetnické pudy, pocity méněcennosti, žárlivost a podobně – téměř zaručeně to všechno vyleze na povrch. Což se v monogamním vztahu děje mnohem méně. Tam si totiž snažíme nastavit mechanismy tak, aby se tyto vlastnosti nedostaly ven. Pokud člověk má chuť poprat se se svými démony v této oblasti a podívat se na své já, pak je otevřený vztah vynikající pračkou pro tyto věci a může to být skoro až terapeutický proces. .“

*V jakém smyslu?

„Pokud si představíte například počátek vztahu, kdy všechno kvete, je barevné, cloumají s vámi krásné pocity a všechno funguje dokonale – a žijete v milostném vztahu s vícero lidmi – pak se tyto pocity třeba zdvojnásobí. Ale zajistit, aby všechno fungovalo, může být náročný proces.“

*Jak takové fungování zajistit?

„Často jeden v tomto vztahu takovým způsobem fungovat nechce. Každopádně v takovém vztahu platí naprostá upřímnost, jakmile tam je nějaká lež nebo přetvářka, to je cesta do pekel. Mít jeden krásný vztah je velmi náročné a tady se musí hlídat ještě víc lidí než dva. Když to ale funguje, může vám takový vztah poskytnout velmi hutné pocity štěstí. Stejně tak se to může hodně intenzivně zkazit.“

*Co je na tom nejnáročnější?

„Pokud má muž vícero žen, kvalitu vztahu určuje vztah právě mezi těmi jeho ženami. Ve chvíli, kdy ony se mají rády, znají se, jsou to nejlepší kamarádky a obě především chtějí, pak to může být opravdu velmi šťastné spojení. Je nutné zvládnout veškerou emoční logistiku.“

*A jak to máte vy s ženou svého partnera?

„My to máme tak, že jsme si sebe navzájem nevybraly a aktuálně jsme ve fázi, že k sobě chováme pocit empatie. Že jsme v podobné situaci s člověkem, který je nějaký, máme k sobě určitou úctu a snažíme se k sobě chovat maximálně loajálně. Ohleduplně. Ale jde nám to nejlépe teď z pozice toho, že každá máme svůj prostor a svoje teritorium, kde se můžeme cítit volně a bezpečně. A snažíme se to moc nekřížit.“

*Čistě prakticky – jak se organizuje čas, kdy jste s Karlem vy a kdy jeho druhá žena? Máte na to třeba sdílený kalendář?

„Učíme se to, snažíme se najít harmonickou cestu. Prakticky ano, máme sdílený kalendář. Nikdo nám nezaručí, zda to nakonec vychytáme, ale všichni se o to snažíme. Zkoumáme, jak nejlépe v této velmi nestandardní situaci, na takové experimentální půdě zkusit postavit něco, co bude ohleduplné vůči všem. Nechci mluvit za nikoho druhého, ale za mě můžu říct, že to není vždy jednoduché. Ze své minulosti mám zkušenosti, kdy to fungovalo jinak a bylo to velmi naplňující. Ale těch předpokladů, že by to mohlo fungovat krásně harmonicky, je v tomto případě hodně. Vřele doufám, že se nám podaří je všechny naplnit i v této situaci.“

*Vy jste stále ještě vdaná. Co na tuto situaci říká váš oficiální manžel?

„To je jednodušší. My jsme s manželem delší dobu měli velmi otevřený vztah a měli jsme to opravdu dobře vychytané. Nebyl tam dlouho skoro žádný problém. Většinou měl on více partnerek, protože fungoval ve válečných zónách a bylo přirozené, že když byl třeba devět měsíců ve válce, tak potřeboval emoční oporu. Já jsem byla jedině ráda. Měla jsem i velmi hezké vztahy s těmi jeho dalšími ženami.“

*A na čem to ztroskotalo?

„Neztroskotalo, máme se rádi i dnes, jen jsme změnili formu. Předtím, než jsem se začala vídat s Karlem, jsem mu svěřila, že začínám něco cítit, že by se z toho mohlo něco vyvinout. On z toho neměl nejlepší pocit, a jak se to začalo vyvíjet, řekl, že to už je na něj moc. Už se v tom necítil dobře. Přes mnoho dlouhých a láskyplných debat jsme dospěli k závěru, že jsme si dali hodně a pustíme se. Uvidíme, co bude dál, a třeba se za pár let k sobě vrátíme. Máme nádherného syna, stále sdílíme majetek a máme absolutně nejbližší rodinný vztah. Oba teď pozorujeme svoje nové vztahy a máme radost, když se tomu druhému daří. Jako milenci jsme se tedy rozešli.“

*Jak se váš vztahový model s Karlem vysvětluje dětem? Co na to váš šestiletý syn?

„Je vždycky dobré říkat dětem pravdu a ve chvíli, kdy je ten vztah harmonický a láskyplný, tak tam velký problém nevidím. Dokud my dětem nepodsuneme představu, že to špatně je a že z toho může vzniknout nebezpečí, a naopak dítě uvidí, že se rodiče mají rádi a respektují se, pak je jim úplně jedno, že kolem sebe mají další dospělé, kteří mají pěkný vztah k jeho rodičům. Ale určitě bych syna neuvedla do situace, kdy bych si nebyla jistá, že ty vztahy jsou stabilní a harmonické. Pro mě byl největší krok, když jsem ho seznámila s Karlem. Jeli jsme i na společnou dovolenou – a pro mě to byl nejvíc rozhodující bod vztahu. Kdyby to nefungovalo s dětmi, tak by to nešlo.“

*Je pro vás model otevřeného vztahu tím jediným způsobem?

„Já mám jednotlivé časové úseky. Jsou období, kdy si myslím, že může být zajímavé žít v otevřeném vztahu, a potom jsou roky, kdy jsem velmi šťastná v naprosto klasickém, věrném, monogamním vztahu. A nemám sebemenší potřebu nic zkoumat.“

*Jaká období?

„Například období kolem těhotenství je pro mě doba, kdy tyto experimenty nejsou přirozeně nejvhodnější. Moje interní pravidlo je, že devět měsíců těhotenství a devět měsíců po prostě mají být lidé spolu a soustředit se na to, co spolu vytvořili. To je moje interní přesvědčení. A v jiných časech to myslím může být naopak vyživující. Ovšem životní situace jsou různé a musí se to přizpůsobit realitě.“

*Vy jste momentálně v jiném stavu, plaší se hormony, emoce jsou silnější. Pro vás teď není zraňující představa, že váš muž je s jinými ženami?

„Pro mě se vždy všechno odvíjí od našich vzájemných dohod. Ve chvíli, kdy vím, že je můj partner vůči mně pravdivý, že dodržuje naše domluvy, že mu záleží na mých prožitcích, potom vím, že se můžu cítit bezpečně i v případě, že sdílí intimitu s dalšími lidmi. Avšak můžu naprosto potvrdit, že těhotenství a rané mateřství jsou v tomto specifické a můžou být náročnější. Je tedy potřeba větší citlivosti a hluboké vzájemné péče.“

VIDEO - Miliardář Janeček o sexu: Panic až do osmnácti!

Video
Video se připravuje ...

Miliardář Janeček o sexu: Panic až do osmnácti! Karolina Hošek, Tomáš Sovinský

 

Fotogalerie
31 fotografií