Film o staré ženě, která zůstala na všechno sama, se odehrává pouze v jejím bytě. V době natáčení 92letá herečka je jeho jedinou aktérkou. Zájem přátel, rodiny a divadel slábne, a tak se rozhodne, že si sama zprodukuje představení. Pomocí mobilu zařizuje pronájem sálu a shání režiséra a kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Kamera se stává jediným svědkem zoufalé snahy přesvědčit svět, že za to ještě stojí. Volání o pomoc je ale marné.

„Musím se naučit žít s letama, ale hrát bych chtěla pořád. Jsem jediná v Evropě, v těch letech, která hraje,“ věří v počátku ještě smířlivě, že se vše podaří, ale postupně propadá zoufalství. „Ježíšmarjá, vždyť jsi přece režisér, jestli sis toho nevšiml,“ telefonuje třeba s jedním z přátel, který ji ale odmítá. „To přece nemůžeš, vždyť sám vidíš, že je to dobrý! Tak to nebudeme moci dělat,“ skoro pláče Luba do telefonu. Kdo byl na druhém konci linky však tvůrci filmu, který za dva týdny vstoupí do kin, nechtějí prozradit. Sama herečka pak na vše rezignuje. „Vůbec nikdo za mnou nechodí. Jim je to jedno, jestli tu chvilku budu nebo nebudu. Všichni lidé poznají nakonec tu beznaděj,“ dodává.

Poslední satisfakcí Skořepové bylo alespoň to, že o dokument projevila zájem televize. „Když jsme jí oznámili, že do filmu koprodukčně vstoupí ČT, ležela už delší dobu na LDN. Byla nadšená. Na chvíli se do jejích očí vrátila jiskra, která pomalu vyhasínala. Druhý den nás opustila,“ říká režisér a scenárista Otakar Faifr.

Fotogalerie

54 fotografií

Luba Skořepová v dokumentu SAMA

Autor: Mediaoffline