Honzo, jak si žijete? Nejste vidět ani slyšet…

„Žiji tak, jak žijí ostatní v mém věku. Občas radost, občas naděje a občas smůla. Jen jsem si nějak neuvědomil, že už nepracuji, protože vstávám kolem šesté hodiny ráno a uléhám po půlnoci, aniž bych měl nějaké znatelné volno. Pavlínka, hudba, domek, pejsek, stromky, tu a tam toulky po březích Sázavy, nějaká televize, chaty a politika jsou mým každodenním průvodcem po cestě života muzikanta, co si chtěl na chvíli odpočinout.“

Jenom odpočinout? Takže není pravda, že jste to definitivně zabalil?

„Nic jsem nesbalil. Donekonečna obracím kytaru, jí se chce tak hrát, a mazlím se s tóny a akordy. Denně držím ruku na mobilu, že zavolám manažerům: Tak jedeme na šňůru! Volno si ale ještě stále prodlužuji. Je tak krásné nemuset sednout do auta a najet 2000 kilometrů a udělat 15 – 20 koncertů. Ale už se nedá nic dělat. V nejbližší době zavolám a řeknu: Teď! Je mi smutno po Stáncích a Kohoutovi.“

Přestal jste v rámci odpočinku i skládat?

„Téměř denně jsem ve svém studiu a skládám nebo píši texty. Ale už to není tak jednoduché. Selfcontrol. Napíši deset písniček a rovnou jdou na klávesu delete. Jako by se člověk víc styděl. Najednou se dívám na svou tvorbu daleko kritičtěji než dřív. A tak je lépe některé věci zahodit, než být odhozen vlastní samolibostí.“

Co vaše Pavlínka? Šuškalo se, že už spolu nejste…

„S Pavlínkou jsme nikdy neměli problémy, které by nás dokázaly rozdělit. Ano, život přestal být jenom krásný a naivně bezstarostný. Je teď plný odpovědnosti a dospělosti. A lásky, která se umocňuje poznáním, že bez toho druhého už nechcete žít. A já nechci žít bez Pavlínky.“

A jak se o vás stará? Nebo vy o ni?

„To není o tom, jak se kdo o koho stará, ale o tom, jak si pomáhat, odpouštět, dělat radost a nacházet odpovědi na otázky, které jsou nevyslovené.“

A miminko bude?

„Ne, miminko už nebude, odešel bych dřív, než bych ho vychoval.“

A Pavlínka pracuje, nebo je ženou v domácnosti?

„Pavlínka chodí stále do stejné práce. Prodává v Praze v supermarketu na hlavním nádraží a stále stejně tu práci a lidi okolo sebe má ráda.“

Jaké máte vztahy s tchánem a tchyní?

„Stále je vše skvělé, jsou to výborní lidé, a tak si rozumíme víc a víc. Navštěvujeme se a já tajně závidím Emilovi, tchánovi, jeho krásný vztah k rybám a chatce na Slapech. Něco jako ráj uprostřed Čech, kde si lidé rozumí s jezerem, přírodou i trochou těch pitinek, jak říkal herec Pivec dobrému alkoholu.“

Budete o Vánocích pohromadě?

„Vánoce už odedávna trávíme sami, protože všichni ti, co máme rádi, jsou od nás daleko. Mimo sestry, tam chodíme buď před, anebo po večeři.“

V domku na Sázavě žijete už nastálo?

„Ano. Je to uprostřed přírody, u řeky a vlaku. Vše toto mě formovalo život, a tak je to i má síla.“

Rok a půl nezpíváte, jak se uživíte?

„Uživíme se velmi těžko. Nevím, jak si kdo z vlády dovede představit žít z důchodu. Buď nemají rodiče, nebo nežijí mezi námi. A to jsem odevzdával na sociálku statisíce korun ročně. Můj kamarád Vláďa má 8 tisíc korun měsíčně. Ptám se předsedy vlády: Myslíte si, že za to jde žít?“

Co váš bratr František? Vídáte se?

„S bratrem jsem se neviděl rok a půl. Nenapsal mi ani jednu SMS, ani nezatelefonoval. Neptejte se, prosím, proč, neřekl bych vám ani slovo. Děkuji.“

Fotogalerie
11 fotografií