9°C
Jste trojnásobná Zlatá slavice, prezident Klaus vám dal Medaili za zásluhy, vlastníte nejlepší hlas, jaký naše pop-music kdy měla, jste neoddiskutovatelně naší legendou, přesto se o vás málo ví…
„Nejspíš to bude tím, že s každou maličkostí nechodím do různých redakcí, nemám manažera ani tým lidí, kteří by to dělali za mě. A především, nechci mluvit o svém soukromí. Nevidím důvod.“
Začínala jste v Semaforu. Jaká byla cesta do divadla Šlitra a Suchého?
„Do divadla mě přivedl jistý hudebník, kontrabasista Milan Pilar. Ke konkurzu mě dostal podvodem. Řekl, že si jde něco vyřídit do divadla, abych šla s ním, a když jsme vešli, oznámil dvěma pánům, že přivedl tu zpěvačku z Brna, jak slíbil. Ti dva pánové, jak jsem později zjistila, se jmenovali Jiří Suchý a Jiří Šlitr.“
Nesmrtelné duety máte s Waldemarem Matuškou. Jaké bylo vaše první setkání?
„Při zmíněném konkurzu seděli v hledišti další dva pánové, jeden s brýlemi, druhý s knírem. Brýlatý se při mém zpěvu se silným brněnským přízvukem strašně smál, ten kníratý zhnuseně odešel. Jak jsem se později dověděla, byli to Karel Štědrý a Waldemar Matuška.“
Takže jste si s Waldou nepadli hned do oka…
„S Waldemarem jsme toho zhruba rok spolu moc nenamluvili, pouze jsme se slušně zdravili.“
A jak tedy vznikla legendární Láska nebeská?
„Právě. O to větší byl můj údiv, když měl zpívat Lásku nebeskou s Hanou Hegerovou. Řekl, že by to raději zkusil s tou Pilarkou.“
A zkusil a byl úspěch. A dál?
„Po dvou letech jsme odešli ze Semaforu i s Karlem Štědrým do divadla Rokoko, tam jsme měli s Waldemarem další krásný duet - Tam za vodou v rákosí. Já se potom vrátila zpět do Semaforu, ale s Waldemarem jsme spolu zpívali průběžně i v dalších letech. S orchestrem Václava Hybše jsme desku duetů.“
A potom?
„ Waldemar emigroval. Když se pak po roce 1989 mohl vracet do Československa, zvala jsem ho jako hosta na své galakoncerty. A on mě na oplátku pozval do Lucerny zazpívat si s ním na jeho sedmdesátinách. Také při oslavě jeho 75. narozenin jsme spou zpívali, ten den jsem ho viděla naposledy…“
A co Karel Gott a vaše první setkání?
„Když jsem poprve viděla Karla, nevěděl o tom. Můj tehdejší manžel Milan Pilar mě pozval na jazz do kavárny Alfa. Tam zpíval neznámý mladík takovým způsobem, že jsem jen zírala. V duchu jsem si říkala, jakou já chci tady v Praze dělat kariéru v divadle, když takový úžasný zpěvák zpívá v kavárně! Zakrátko jsme se ale poznali osobně, oba jsme vystupovali s orchestrem legendárního Karla Krautgartnera. Setkali jsme se i v Semaforu, kde jsme měli svůj večer dvou Slavíků. Měli jsme v jednom kuse vyprodáno, zpívalo se nám spolu fajn, skamarádili jsme se.“
Nesmrtelný duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Šel vám zazpívat hned napoprvé? Je velmi těžký…
„Duet nás bavil od první korepetice s Jiřím Šlitrem. A když člověka něco baví, jde to samo, nahrávání bylo otázkou několika málo chvil.“
Jaké bylo vůbec natáčení Kdyby tisíc klarinetů?
„Náročné, točilo se mimo Prahu a většina z nás měla téměř denně večer divadelní představení. Po natáčení jsme tedy jezdili do Prahy, v noci po představení jsme se vraceli a ráno v 6 hodin nástup v maskérně.“
V 60. letech jste byla společně s vaším tehdejším přítelem a rock´n´rollovým zpěvákem Pavlem Sedláčkem zatčena. Proč?
„To je nepřesná informace, já zatčena nebyla, pouze mě vyslýchali. Dokonce u mě dělali domovní prohlídku. Na jedenáct metrů čtverečních, které jsem tehdy obývala, potřebovali celou noc. Ale byli laskaví, na rozdíl od Pavla, kterého zajistili a drželi ve věznici v Ruzyni, mě nechali přespat sice taktéž v Ruzyni, ale v hotelu Transit. Připadala jsem si jako těžký zločinec, protože před mým pokojem celou noc hlídkoval chlap s kvérem. Já tehdy dostala roční podmínku na tři měsíce za to, že jsem koupila padesát dolarů – slovy padesát dolarů!“
Máte úžasný silný hlas o třech oktávách a vůbec vám nestárne…
„Dovolte opravu, mám tři a půl oktávy. Na Janáčkově akademii múzických umění jsem studovala operní zpěv a trochu jsem se seznámila s technikou zpěvu. Hlavně jsem se naučila správně dýchat, což je hodně důležité. Léta jsem poslouchala Ellu Fitzgerald, uvědomila jsem si, že v době, kdy už nebyla zrovna nejmladší, měla stále mladý hlas. Řekla jsem si, musíš to zvládnout taky. Neptejte se mě jak, nedokážu to vysvětlit. Ale jsem ráda, že to docela funguje.“
Ella Fitzgerald byla vaším vzorem?
„Bohužel vzorem nedostižným…“
Staráte se o svůj hlas, zkoušíte doma?
„O hlas se nijak zvlášť starat nemusím, ale vyhýbám se zakouřeným mistnostem, spím pokud možno osm hodin denně, nepiji studené nápoje a před zpíváním nejím ořechy, které na hlasivky působí jako šmirglpapír. A doma jsem si odvykla rozezpívávat se, protože náš kocour nesnášel vysoké tóny, naježil se a prskal. Bylo mu teď nedávno šestnáct let a sedm měsíců, když nám mňouknul na rozlučenou…“
Máte soprán?
„ To je tak: Protože mám větší rozsah, jsou tací, kteří tvrdí, že soprán mám. Já ale raději zpívám ve střední a nižší poloze, proto tvrdím, že v mém případě jde o alt. Navíc ty vyloženě vysoké tóny mám asi tak ráda, jako náš kocour.“
Slyšela jsem, že máte od plastického chirurga udělané rty a lifting…
„To jsem slyšela taky a docela jsem se bavila. Protože já když se nenamaluji, tak mě rty téměř zmizí. A lifting? To bych musela mít čelo v půli hlavy, jak vidíte, nemám.“
A máte nějaké jiné plastiky?
„Jistě, že mám. Můj šikovný plastický chirurg MUDr. Poláček jen sem tam něco vždycky zapošije, popošije, žádné drasticiké zákroky.“
S prvním manželem Milanem Pilarem máte syna Milana. Proč o něm nemluvíte?
„Syn si to nepřeje a já ho respektuji. Řeknu tedy pouze, že pracuje s počítači, je šťastně ženat, udělal mě dvojnásobnou babičkou. A máme hezký vztah, dokonce jsem i hodná tchýně!“
Proč krachlo i druhé manželství se zpěvákem Jaromírem Mayerem?
„Většina chlapů neunese, když je manželka úspěšnější.“
Oba manželé emigrovali. Kvůli Pilarovi jste ale nemohla jezdit na Západ…
„Pilar emigroval v roce 1962, kdy byly našemu synovi tři měsíce. Bylo to tehdy pro mě hodně těžké období. Naopak Mayer nebyl už víc než deset let mým manželem v době, kdy emigroval. Díky prvnímu choti jsem byla tak zvaně nevýjezdná směrem na Západ, dost mě to mrzelo.“
V roce 1967 jste dostala nabídku na půlroční angažmá s Karlem Gottem do Las Vegas…
„Na Pragoncertě mi tehdy oznámili, že mě nepustí. Když šel za mě orodovat můj tehdejší manažer pan Čejka, jistý pracovník mu řekl: Soudruhu, podívej se támhle z okna, ten soudruh, co tam zametá, určitě nemá žádnou protekci, tak proč by ji měla mít soudružka Pilarová? A bylo vymalováno. Ale oproti tomu jsem zpívala tam, kam by si mě dnes už těžko pozvali – Čečna, Ingušsko, Dagestán, Turkmenistán, Tadžikistán, Uzbekistán, Kirgizie….Paradoxně jsem mohla vyjet na Západ v prvních letech po vstupu vojsk Varšavské smlouvy.Vychutnala jsem si Západní Evropu či Rio de Janeiro…“
A když přišla normalizace, byl vám opět odebrán pas. A to i bez ohledu na to, že jste v sedmdesátém sedmém podepsala Antichartu, abyste vůbec mohla vystupovat…
„Ano. A za tu Antichartu se do hloubi duše stydím a znovu a znovu se za to omlouvám.“
V roce 1984 jste si vzala vašeho třetího manžela a tanečníka Honzu Kolomazníka. Do té doby jste se jako ostatní kolegové nebránila dát si skleničku. Proč teď abstinujete?
„Poslední bublinky jsem měla opravdu v roce 1984. Honza tehdy onemocněl se slinivkou a od té doby se u nás nepije ani pivo.“
Také jste byla silnou kuřačkou…
„Ano. S cigaretama to bylo hodně zajímavé. V roce 1988 jsem dostala od léčitelky Gábinky otázku: Chcete zpívat nebo kouřit? Odpověděla jsem, že samozřejmě zpívat. Ona na to: To je moc dobře, protože další otázka by zněla, jestli chcete kouřit nebo žít. Od toho okamžiku jsem si nezapálila. Taky bodejť, když je tak silný motiv!“
Jistě. V tu dobu vám diagnostikovali zhoubný nádor a lékaři vám dávali rok a půl života. Vy jste rakovinu porazila. Jaký byl váš boj?
„Nerada o tom mluvím, proto jen krátce: Díky lékařům, léčitelce a v neposlední řadě díky Pánu Bohu, se mně to podařilo. A díky Honzovi, který mi vytvořil krásné zázemí a pečoval o mě.“
Jak jste se přesně léčila?
„Chodila jsem na ozařování. Občas jsem zazlobila a šla někam zpívat. Pan primář mě jednou zahlédl v přímém přenosu v televizi, strašně mě vynadal, prý jsem taky mohla v tom přímém přenosu omdlít. A tak jsem potom chvíli sekala dobrotu.“
Jaké to bylo televizní vystoupení?
„V Plzni na náměstí, dodnes to mám před očima. Pamatuji, jak jsem se nutně potřebovala někomu se svými trably svěřit. Schytal to Karel Gott. Ale velmi zúčastněně mě vyslechl, hodně mě povzbudil.“
Co vám proběhlo hlavou, když vám zákeřnou nemoc oznámili?
„Že musím jít okamžitě do kostela pomodlit se za uzdravení. Což jsem neprodleně udělala.“
Lékaři vás varovali, že vás léčba může připravit o hlas…
„Ano. Vzpomnám si, že jsem ozařování kategoricky odmítla a prohlásila, že pokud to půjde, budu zpívat. Pak ať se stane, co se má stát. Panu doktorovi i manželovi dalo hodně práce, než mě přesvědčili. Možná moje rozhodnutí ulehčil pan doktor prohlášením, že by mě hlas mohl jen hodně zhrubnout a byl by hlubší. Napadlo mě, že by se s tím dal zajímavě zpívat swing a jazz. Proto jsem nakonec souhlasila.“
Pořád koncertujete, co je vaším hnacím motorem?
„Mám své povolání pořád ráda. A když si navíc můžu v tomto věku zazpívat s mladými skvělými zpěváky Vojtou Dykem a Matějem Ruppertem, věřte, že ti dva jsou neskutečnými hnacími motory!“
Dokážete někdy skončit?
„Dokážu, ale vůbec se na to netěším!“
Máte vůbec ještě nějaký cíl?
„To by bylo hodně smutné, kdybych už žádný neměla. Ráda bych v roce 2015 – když Pán Bůh zdraví dá – oslavila 55 let na scéně šňůrou koncertů a taky bych ještě ráda natočila další album.“
Je to neuvěřitelné, ale vaší mamince, která žije v Brně, je 98 let. Mate ten tuhý kořínek po ní?
„Těžko říct, uvidíme.“
Turné s Janů, kam přijde i Gott
Protože Pilarová pozvala Petru Janů (60) jako hosta na turné 50 let Pilarky na scéně, na oplátku se stala Eva hostem Petry v Lucerně při oslavě jejích 60. narozenin. A tam se zrodil nápad společného turné. Obě dvě dámy startují 6. 11. v Ústí nad Labem, 8.11. mají Prostějov, 9.11. Bratislavu, 10.11, Prahu – divadlo Hybernie, kde jako host vystoupí Karel Gott. Poslední z koncertů má Eva s Petrou 29.11. v Olomouci.
