9°C
Přimyslela jste si v Tajné knize a v Panoptiku něco, aby se to lépe četlo?
„Něco je jinak seřazeno, něco zkráceno a zmírněno. V lecčems jsem chtěla Václava chránit, třeba scéna, kdy mu poprvé řeknu, ať jde ke mně do bytu, se odehrála jinak.“
Jak?
„Nahoru chtěl jít on a velmi razantně si o to řekl. Když jsem to psala, přišlo mi to už nějak moc. Chtěla jsem zjemnit fakt, že mě sbalil nesmlouvavě, až tak nějak vladařsky. Byla jsem z něj úplně paf. A byla jsem paf ještě asi deset dnů! Myslela jsem si, že už ho nikdy neuvidím.“
Trochu jste zamluvila, nakolik jsou knihy fikcí.
„Nemám ráda rozdělování na fikci a nefikci. Píšu prostě romány a v Tajné knize je jen a jen pravda, byť někdy šifrovaně. V Panoptiku je to podobné. K oběma jednou vydám klíč, kdo je kdo.“
Jak si dává rande s milenkou exprezident?
„Jako normální člověk. Zavolal, zeptal se, kdy mám čas a kdy se můžeme vidět. No, úplně normální to zas nebylo, třeba první schůzka byla domluvena přes jeho asistenta. A já jsem na něj dlouho neměla telefon a ani jsem si o něj neřekla – dal mi ho až po roce.“
Píšete, že Havel se vztahem s vámi netajil. Jak je možné, že se neobjevilo veřejné svědectví o vašem vztahu?
„Blesk o tom v té době naštěstí nepsal, ale celá jeho kancelář věděla, že se se mnou stýká. O těch intimních věcech možná pochybovali. Pořád jsem slyšela, jak je na tom špatně, ale se mnou byl nádherně zdravý. Choval se jako kluk plný života, blbli jsme spolu, smáli se, zlobili. V Tajné knize píšu, že se mnou byl »na švestkách«.“
Věděla o vašem poměru Dagmar Havlová?
„Pokud vím, dozvěděla se o tom až po roce naší známosti. Ale možná už dříve něco tušila, vyptávala se na mě.“
Ani v jedné knize o ní moc nepíšete. A přitom je v očích řady lidí ta poškozená.
„A kým?“
Manželem, ale hlavně vámi.
„Hlavně?! Víte co, pojďme se chvilku bavit o morálce. Kdo je víc nemorální – žena bez závazků, která se zamiluje, nebo ženatý muž, který ji svedl? Já jsem ten vztah nevyvolala, nikdy jsem Havla nežádala o schůzku, po dobu jednoho roku jsem ho nikdy sama nekontaktovala. Ale zamilovala jsem se jako malá holka, to ano. A když mluvíme o morálce, rozhodně si nemyslím, že bych ublížila Dagmar Havlové. Nechovala jsem se o nic hůř, než se chovala kdysi ona.“
Jak to myslíte?
„Jen bych s dovolením připomněla, že je všeobecně známo, jak se Václav s Dagmar seznámili a že ani jeden nebrali ohledy na těžce nemocnou umírající paní Olgu. Vím od lidí, kteří ji znali, že to nenesla ani zdaleka tak lehce, jak se oficiálně přiznává. Mimochodem, když já byla vdaná a manžel měl milenky, nikdy jsem se nezlobila na ty holky. Zlobila jsem se na něj, on byl ženatý. V téhle zemi je morálka úplně zvrácená.“
Kladná hrdinka románu by ovšem na naléhání ženatého muže řekla: Miluji tě, ale nemohu ti zničit rodinu...
„To si nejsem jistá. Já jsem nikomu vztah neničila. Když si někdo najde milenku a nejde jen o úlet na jednu noc, znamená to, že jeho vztah není v pořádku. Absolutně nic jsem po Václavu Havlovi nechtěla, nešlo mi o jeho majetek, ani aby se rozvedl! Jednou jsme se skoro prali o to, že jsem chtěla zaplatit za nás dva večeři. Já ho prostě jen milovala.“
A napsala o tom.
„I milenka má právo se projevit, natožpak láskyplně, a Tajná kniha je mým projevem lásky. Každý, kdo tu knihu četl, ví, že tam Václava Havla nešpiním, jak se psalo, ale právě naopak. Je to pomník, který jsem mu postavila – a to, že není z mramoru, že je potřísněn člověčinou, mi připadalo v pořádku a jemu taky. Alespoň podle jeho reakcí, kterých bylo několik.“
Kdy vás napadlo, že o vašem vztahu napíšete?
„Hned na prvním rande mi dal plné právo, abych si o něm napsala, co chci. Na našem druhém rande jsem se pro jistotu zeptala, jestli ví o tom, co mi řekl. Zadíval se na mě velmi vážně a řekl: Samozřejmě že o tom vím. Ostatně o tom v Tajné knize píšu.“
No jo, ale byl to už těžce nemocný starý pán...
„A víte, že tak vůbec nepůsobil? V době, kdy jsme se scházeli, takový nebyl. Na fotografiích, které s ním mám, vypadal zcela jinak. Dodávala jsem mu energii a radost a vrátila mu na chvíli mládí! V době, kdy jsme se scházeli, byl šťastný. A chtěl, abych tu knihu napsala, to vím.“
Irena Obermannová
17. dubna 1962 v Praze
Absolvovala FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Svou první knihu Frekvence tygra vytvořila ve čtyřiatřiceti letech. Bestsellerem se stal její Deník šílené manželky. Tajná kniha o vztahu s Václavem Havlem byla její 13. knížkou, navazující Panoptikum české je už jejím 16. počinem. Obermannová je rozvedená, z manželství s hudebníkem Danielem Kohoutem má dcery Rozálii (režisérka) a Bereniku (herečka).
)
a nechci se zastávt této spisovatelky, protože mně by to bylo proti srsti takto psát, ale proč hanit jen ji? Co takový Havel, který pomalu nad hrobwem, si najde milenku??? A ona tato žena nebyla jediná, se kterou Havel Dáše zahejbal!!
