Před 50 lety vyrobil první kofolu!

Proč vlastně vznikla a co všechno obsahuje?

Až do roku 1960 se v Československu vyskytovaly jen dva druhy limonád. „Byla to červená malinovka a žlutá citronáda,“ vzpomíná Jaroslav Knap. „Coca-Cola a Pepsi Cola byly nedostižným snem mladých. Tehdejší ústřední výbor komunistické strany proto rozhodl, že tyhle nápoje nahradí výrobou něčeho podobného z vlastních zdrojů. Tak to tenkrát chodilo.“

Na koleni

Nový nápoj měl být založen na kofeinové bázi, čistě přírodní, ze surovin buď domácího původu, anebo dovezených ze spřátelených zemí, a tudíž bez »devizové náročnosti«. „Dozvěděl jsem se to od ředitele pražského Výzkumného ústavu léčivých rostlin Zdeňka Blažka,“ říká Knap. Na společném postupu se dohodli v roce 1959, na mezinárodním farmaceutickém sjezdu v Karlových Varech. „Ředitel Blažek měl vymyslet recepturu, já měl za úkol nový nápoj vyrobit.“

Jaroslav Knap v té době pracoval jako farmaceut v továrně na léky v Opavě. „Měl jsem na starosti výrobu rostlinných tinktur, asi proto si mě ředitel Blažek vybral.“

V Praze v Jilské ulici vznikla nová laboratoř. Tam ve dvou pokojích bývalého domovnického bytu míchal Zdeněk Blažek nejrůznější byliny a vařil je na plynovém dvouvařiči. „Ano, bylo to doslova na koleni, ale povedlo se. Za necelý rok vznikl koncentrovaný bylinný sirup a my v továrně jsme ho měli začít vyrábět průmyslově.“

Kofein z komína

Sirupu nejprve říkali Kofo, limonádě z něj Kofacola a nakonec Kofola. Její přesné složení zná pouze pět lidí a receptura je uložena na několika místech, i v elektronické podobě. Jaroslav Knap je jedním ze zasvěcených. „Můžu říci, že hlavní součástí vždycky byl malinový sirup. Patří tam i listy ostružiníku, jahodníku a maliníku, ale i skořice, lékořice a sušená pomerančová kůra. A ještě leccos jiného, celkem čtrnáct položek to je.“

Kdysi se sirup dělal výhradně z bylin, postupně je ale nahrazovaly silice, koncentrované výtažky. Mezi nimi hrál prim kofein. „Na jeho dovoz valuty nebyly. Nevím už, koho z nás tehdy napadlo brát ho z komína ve Vysočanech.“ Ten komín totiž patřil k jediné pražírně kávy, která v Praze v té době byla. Při pražení se uvolňovaly saze s vysokým obsahem kofeinu. A tak do komína umístili schránku, saze lapali a kofein z nich chemicky extrahovali.

Výbušniny ve výloze

První várka sirupu vznikla počátkem roku 1960. Celkem dvacet plníren odebíralo v šedesátých letech z opavské Galeny sirupový koncentrát. Kvalita nápoje Kofola ale hodně kolísala. „Jak by ne, neexistovala fabrika, která by přesně dodržovala poměr koncentrace sirupu na obsah vody a CO2, kterým se limonáda sytila.“

A tak se stávalo, že přírodní pěnící látky, které v sobě obsahuje lékořice, se v lahvích vystavených ve výloze slunci přehřály. V kombinaci s kolísající koncentrací kysličníku uhličitého to mohlo nadělat pěknou paseku. „Ano, párkrát lahve ve výlohách vybuchly, ale naštěstí se nikdy nikomu nic nestalo,“ říká pan Knap. „Saponidy jsme z lékořice postupně odbourali, i proto už Kofola tolik nepění.“

Řekové jako záchrana

Jaroslav Knap se poté, co spustil a mnohonásobně ověřil průmyslovou výrobu Kofoly ve velkém, začal věnovat své původní profesi farmaceuta. Pustil se do práce na vývoji nových léků. Celých pětačtyřicet let se věnoval aerosolovým balením léčiv a způsobům, jak je nejlépe aplikovat.

Ke Kofole se znovu dostal poté, co rodina řeckého podnikatele Samarase odkoupila od Galeny, zprivatizované americkou společností, ochrannou známku i recepturu na Kofolu za 215 milionů korun. Jaroslav Knap, i když je v důchodu, jim pomáhá radami i zkušenostmi. Kofole zůstal věrný. Jak dnes říká, je to pořád jeho zlatá trefa.