Rudý Dan vytočil Klause!

Hádky, okřikování a vzájemné napadání, to není na Pražském hradě zrovna zvykem. Setkání prezidenta Václava Klause s poslanci Evropského parlamentu ovšem vyvrcholilo v pátek pořádnou roztržkou.
Nejdrsnější výpady si Klaus vyměnil s Danielem Cohn-Benditem, známým jako Rudý Dan, který v roce 1968 patřil k vůdcům studenstkých bouří.
Nabízíme vám hlavní pasáže, které zveřejnil Pražský hrad.
Účastníci debaty
Václav Klaus, prezident
Daniel Cohn-Bendit, šéf frakce evropských zelených
Hans-Gert Pöttering , vedoucí delegace europoslanců
Martin Schulz, šéf evropských socialistů
Brian Crowley, irský europoslanec
Schulz: Lisabonská smlouva je nutná, nevyhnutelná, absolutně nezbytná. Vím, že v tomto ohledu máte poněkud kontroverzní názory, pane prezidente.
Klaus: Vždyť mě znáte, já kontroverzní nejsem.
Schulz: Já jsem právě v Evropském parlamentu proslulý tím, jak nejsem kontroverzní, takže si budeme rozumět.
Cohn-Bendit: Vaše názory na Lisabonskou smlouvu mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat. Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve Vaší funkci se s ním nemáte co scházet.
Klaus: Musím říci, že tímto stylem a tónem se mnou za 6 let zde nikdo dosud nemluvil. Tady nejste na pařížských barikádách. Domníval jsem se, že tyto způsoby pro nás skončily před 19 lety. Vidím, že jsem se mýlil. Pokud Vám jde o racionální diskusi, dejte, pane předsedo, prosím, slovo dalšímu.
Pötering: Ne, my máme času dost. Můj kolega bude pokračovat, protože každý z poslanců se Vás bude ptát na co bude chtít. (K Cohn-Benditovi) Jen pokračujte.
Klaus: To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.
Cohn-Bendit: Protože jste tady ještě neměl mě. S prezidentem Havlem jsme si vždy dobře rozuměli.
Crowley: Já jsem z Irska a jsem členem tamní vládní strany. Můj otec celý život bojoval za nezávislost proti britské nadvládě. Mnoho mých příbuzných při tom přišlo o život. Proto si mohu dovolit říci, že Irové si přejí Lisabonskou smlouvu. Tím, že jste se při své návštěvě v Irsku setkal s Ganleym, jste se dopustil urážky irského lidu. Ten člověk neprokázal, z čeho financoval svou kampaň. Je to nehorázná urážka irského lidu, sejít se s někým, kdo nemá volený mandát. Chci Vás jen informovat, jak to Irové cítí.
Klaus: Jestliže pan Crowley hovoří o urážce irských voličů, potom musím připomenout, že největší urážkou vůči irským voličům je nerespektování toho, jak v červnovém referendu hlasovali o Lisabonské smlouvě. Já jsem se v Irsku setkal s někým, kdo zastává většinový názor v zemi, Vy, pane Crowley, zastáváte názor, který je v Irsku minoritní. To je hmatatelný výsledek referenda.
Crowley: Vy mně nebudete říkat, jaký názor mají Irové. To já jako Ir vím nejlépe.
Klaus: Já nespekuluji o názoru Irů. Já konstatuji jediná měřitelná data o jejich postoji, která přineslo referendum.
Schulz: Rozumím tomu, co říkáte o irském NE, že je třeba ho respektovat. Ale, co respekt vůči hlasům voličů ve Španělsku a Lucembursku, kteří významnou většinou řekli Lisabonské smlouvě ANO?
Klaus: V EU dosud platí pravidlo jednomyslnosti, a to je třeba respektovat. EU může fungovat pouze tehdy, bude-li respektovat svá vlastní pravidla a principy.
Pötering: To, abyste nás srovnával se Sovětským svazem, je více než nepřijatelné.
Klaus: Já jsem Vás nesrovnával se Sovětským svazem, slovo Sovětský svaz jsem nevyslovil. Řekl jsem, že takovou atmosféru a styl jednání jako dnes jsem za uplynulých 19 let v ČR opravdu nezažil.