Praha, Budapešť, Balkán. S dobrovolníky na stopě penězům pro migranty
Jdou za uprchlíky, kam se dá. Dobrovolníci z České republiky jim pomáhají na hraničních přechodech, v detenčních zařízeních nebo na pražském hlavním nádraží. Jenže kdo to všechno platí? Kde se berou miliony korun na pomoc migrantům a jak hluboko si přitom musí dobrovolníci sáhnout do vlastní kapsy? Blesk.cz se vydal penězům a lidským příběhům, které za nimi jsou, na stopu.
V současné době mají dobrovolníci k dispozici 1,25 milionu korun, které uvolnila organizace Člověk v tísni ze svého Klubu přátel, a dále 1,2 milionu korun, které dobrovolníkům poskytlo české ministerstvo zahraničí.
Všechny tyto peníze jsou určeny na materiální pomoc. Zároveň se stále ozývají další dárci, kteří chtějí podpořit práci dobrovolníků a hlavně pomoci uprchlíkům.
Od počátku financují dobrovolníci své aktivity z neveřejných sbírek mezi svými rodinami, přáteli a ze svých osobních prostředků. Jejich pomoc uprchlíkům začala na budapešťském nádraží Keleti. Byli i na hraničním přechodu v Röske, který začal fungovat jako provizorní tábor 4. září. Český tým se tam o příchozí staral až do uzavření maďarských hranic 15. září.
„Před odjezdem jsem od svých přátel vybrala přibližně 30 000 Kč, za které jsme v Maďarsku nakoupili jídlo pro uprchlíky a další potřebné věci. Dobrovolníci zajistili provoz skleníku na poli, na kterém byli uprchlíci nuceni přespávat, a vytvořili tak přístřeší pro rodiny s dětmi,“ vzpomíná koordinátorka Zuzana Lenhartová a dodává: „Stejné to bylo s prvními Toi Toi záchody, které ze sbírek pronajala místní nezisková organizace. Stát na místě nic nezajišťoval.“
Jediné teplé jídlo nejdřív zajišťovali v táboře němečtí dobrovolníci a po nich už česká skupina. Lidé z kavárny Tři ocásci a z Food not bombs vydávali až několik set porcí jídla za den. Vše bylo placené jen z dobrovolnických sbírek.
Nejznámější je působení dobrovolníků v Bapske
O dobrovolnících z Czech Teamu se nejvíce začalo mluvit ve spojitosti se srbsko-chorvatským hraničním přechodem Berkasovo-Bapska. Tam působili od 23. 9. do 3. 11. Náklady spočívaly především v nákupu jídla, vody a zajištění provozu – hlavně osvětlení hraničního přechodu.
„Po několika dnech jsme vykoupili všechny blízké obchody – v Šidu a Vukovaru – a půllitrové vody, banány, müsli tyčinky, černý čaj, cukr a kelímky už nebyly k dostání. Pak jsme museli jezdit nakupovat do Bělehradu,“ vzpomíná terénní koordinátorka Michaela Vyležíková.
Za den tam spotřebovali asi 500–1 000 půllitrových vod, šest beden banánů, dalších šest beden jablek, tři tisíce müsli tyčinek, 40 kg cukru, čtyři plynové bomby a kanystr nafty. Spotřeba ale byla závislá na tom, jaké měli zrovna zásoby. Když na tom byli s prostředky hůř, tak například banán dostávaly jen děti nebo sušenky rozdělovali pouze mezi rodiny s dětmi.
Dobrovolníci také darovali zimní oblečení ze sbírek zejména z České republiky, ale i ze Slovenska a Srbska. „Denně jsme rozdali asi 80 bund a bot, okolo 200–300 čepic, rukavic, šál a ponožek. Oblékli jsme asi 100 dětí a matkám pomohli přebalit asi 30 batolat,“ dodává dobrovolnice Mirjam Valkovičová, která v Berkasovu byla na přelomu října a listopadu.
Za nákupy denně utratili zhruba 20 tisíc. Například na konci října dokázali vybrat 300 tisíc. Více než polovinu jim přispěla farnost Plzeň – Severní Předměstí. „Když jsme měli prostředků a zásob nedostatek, kontaktovali jsme dobrovolníky z jiných skupin a ti nám pomohli nedostatek překrýt, přivezli zásoby a peníze,“ uzavírá Zdeněk Ralík.
Pomáhají i v detenčních zařízeních
Dobrovolníci nepomáhají ale jen v zahraničí. Jsou zde k dispozici i uprchlíkům v detencích. S tím jim pomáhá autonomní sociální centrum Klinika. Na nákup hraček, sladkostí, knížek nebo batůžků pro malé děti přispěla už částkou 10 tisíc korun. „Všechny peníze, které se nám sešly, jsou dary od jednotlivců – prostě se ozvali, že chtějí pomoct a podpořit to, co děláme. Všechno z toho jde na různé materiální náklady – peníze, oblečení, hračky, benzín,“ vysvětluje koordinátor Honza z Kliniky.
Do detencí jezdí pomáhat i iniciativa Pomoc uprchlíkům v detencích (PUDE). „Máme transparentní účet, na který nám od 23. září, kdy jsme ho založili, přišlo 80 000 korun. Zatím jsme z toho použili necelých 30 000 na nákupy pro uprchlíky,“ říká koordinátor iniciativy Alexandr Flek. Nakupují se hlavně boty, ponožky, prádlo, jídlo a hygienické potřeby. Lidé ale také sami ze svého platí benzín i kupují jídlo, Saša Flek odhaduje, že takto se přispělo dalšími 20–30 tisíci korun.
Nocleh, pomoc a jízdenka na vlak
Na hlavním nádraží v Praze působí skupina několika stovek dobrovolníků. Střídají se tam po třech až čtyřech směnách. Iniciativa Hlavák má k dispozici také seznam přibližně 50 lidí, kteří nabídli, že v případě potřeby ubytují některého z uprchlíků u sebe doma – z detencí jsou totiž často propouštění večer, do Prahy tak dojedou na noc, skončí právě na nádraží a nemají kam jít.
„Podporuje nás také jeden pražský hostel a jeden hotel, kde můžeme uprchlíky zadarmo ubytovat, a dokonce dostanou i snídani,“ usmívá se Zuzka. Na hlavním nádraží se v průměru „protočí“ 10 až 15 tisíc korun za týden.
Finančně dobrovolníkům přispívají i kolemjdoucí. Pokud je nouze vypomůže i Klinika. Největší náklad, tedy jízdenky pro uprchlíky, kteří byli propuštěni z detence a musí opustit Českou republiku, platí Červený kříž. „Kromě lístků kupujeme také SIM karty pro uprchlíky. Občas jim koupíme teplé jídlo, případně něco na cestu, pokud je potřeba – to financujeme z darů od jednotlivců nebo ze sbírky,“ vysvětluje další koordinátorka Lea Jírovská. Iniciativa Hlavák od začátku září pomohla už téměř šesti stovkám uprchlíků.
