Příběh uprchlíka: „Bratra zajali a podřízli.“ Salman Hasan otevřeně o Iráku

Autor: Daniela Soukalová - 
29. července 2015
18:00

Jako uprchlík jste jen číslo a ne člověk, vypráví humanitární pracovník Salman Hasan a vzpomíná na dobu, kdy se sám ocitl v roli uprchlíka. Tehdy mu prý sám Bůh pomohl utéct do Německa. A to legální cestou. Nyní spolupracuje s Nadačním fondem Generace 21, kterému pomáhal ověřovat pravdivost příběhů křesťanů v Erbílu. Některé z nich ho prý nenechají spát.

Pomáhá zorganizovat přesun 152 křesťanských uprchlíků z Erbílu. Dokáže je totiž pochopit lépe než kdokoliv jiný – jejich příběhy si totiž vyzkoušel na vlastní kůži. Salman Hasan je v Česku teprve od začátku loňského roku. Sám byl v situaci, kdy mu nezbylo nic jiného než uprchnout před postupujícími islamisty.

„Jste v jiné kultuře, takže se musíte přizpůsobit, musíte se učit nový jazyk, ale hlavně, čemu čelíte, je to, a mluvím o úřednících, že když jste uprchlík, tak najednou jste téměř nikdo,“ začíná pro Blesk.cz vyprávět Salman Hasan. „Ale já jsem uprchlík i ve své vlastní zemi a to bylo ještě horší, nemáte vlastně nic, nemáte občanku, jste nikdo a musíte nějak přežít,“ pokračuje.

Celá jeho rodina je v Iráku. Ze sedmi sourozenců už dva zabili islamisté a o jednom netuší, kde momentálně je. „Mého bratra vzali do zajetí a podřízli ho. I já jsem byl v zajetí, ale přežil jsem. Nevím, kde je jedna z mých starších sester,“ zoufá si Hasan.

Pouze on se dostal do Evropy. Už dříve totiž studoval a žil v Německu. „Já jsem ale uprchl legální cestou. Věřím, že mi Bůh otevřel dveře. Já jsem odešel bez víza, ale on úředníky oslepil a oni mi dali razítko do pasu,“ popisuje svůj útěk z Iráku.

Není uprchlík jako uprchlík

Podle něj je hlavní rozdíl mezi uprchlíky už v jejich víře. Křesťané, byť to jsou Iráčané, jsou vychováváni v jiné kultuře než islamisté. Varuje, že uprchlíci, kteří přijíždějí do Itálie a na jiná místa, mohou být vysláni Islámským státem. Hidžira, což znamená imigrace, je prý určitý způsob džihádu. „Irák je Mezopotámie, byla to kolébka civilizace, ale dneska se podívejte, jak to tam vypadá. Proto varuji před takovýmto druhem imigrace. Hlavně před těmi, kdo přijíždějí ilegálně,“ nabádá Hasan.

Z některých příběhů křesťanských uprchlíků ho mrazí

Nejvíce ho zasáhl příběh vdovy, která i přes nebezpečí, která ji v Iráku nejspíš čekají, nechtěla odjet od hrobu svého muže. Má tři děti a jejího manžela zabila nastražená bomba v autě před nemocnicí v Qaraqoši. Celá rodina pak uprchla do Erbílu. S umístěním na seznam Nadačního fondu Generace 21 souhlasila jen kvůli budoucnosti svých dětí.

Dalším neuvěřitelným příběhem, který popsal, je osud tří žen. Nemají otce ani matku ani bratra. Jediné, co měly, byl malý dům v Qaraqoši. Na zahradě si pěstovaly něco k jídlu, aby se uživily. Jenže pak přišli islamisté a vyhodili je.

Teď nemají vůbec nic. „Co budou dělat? V jejich věku je tam už nemožné se vdát. Protože v naší kultuře, když nemáte rodinu, tak jste nikdo. A to i jako křesťan,“ vysvětlil Hasan.

Zná také mladá děvčata, kterým je čtrnáct nebo osmnáct let. Ty byly znásilněny v kostele. „Ony se o tom bojí i mluvit. Řekly mi to proto, že jsem i kazatel. Co můžu dělat? Modlím se za ně a snažím se je potěšit,“ dodal se slzami v očích. V Iráku, i když to jsou křesťanky, si tyto dívky nejspíš nikdo nevezme. V našem pohledu jsou to oběti trestného činu. V jejich kultuře je to pro ženy hanba.

Další videa
Články odjinud