Náhradní matka Nikola: Dítě rodičům nedala. Kvůli závislosti na lécích

Nikola se rozhodla pomoci manželskému páru. Souhlasila i s tím, že daruje svoje vajíčko. „A to je věc, která přesahuje meze legality. Takže ten, kdo by měl být na pranýři, je ta reprodukční klinika, která to dovolila. Jde o nezodpovědnost toho zdravotnického zařízení. Zákon požaduje naprostou anonymitu v případě dárcovství jakékoliv tkáně,“ řekla k tomu po projekci filmu Duši neprodám Petra Vráblíková z České advokátní komory.

Nikola se ale později dozvěděla, že manželka biologického otce, a tedy i budoucí maminka jejího syna, je závislá na lécích. „Po narození malého u ní byla policie, kvůli tomu, že falšovala recepty na léky,“ řekla sama Nikola. Jejího syna po odvedení manželky do psychiatrické léčebny pak nechala sociálka otci. „On mi volal, jestli bych si pro něj nemohla přijít, tak já jsem na druhý den pro malého šla,“ uvedla Nikola.

Pár se navíc rozváděl. V tu chvíli prý už byla přesvědčená, že do problematické rodiny syna nedá. „Strašně jsem se s tím bila vnitřně, celou dobu jsem žila s tím pocitem, že jim ho musím dát, že jsem to dělala pro ně a potom v momentě, kdy vlastně ten malý měl jít do kojeňáku, kdybych se nepřihlásila, se to ve mně zlomilo,“ řekla Nikola. Když pak přišla situaci řešit se synem na sociálku, nestačila se divit.

Za dítě 300 tisíc: Dokument odhalil tajemství českých náhradních matek

O matce prý sociálka nevěděla

„Oni o mně na sociálce nevěděli. Já jsem tam přišla s tím kočárkem a oni se mě ptali: co tady děláte? A kdo to je? A já říkám, že to je ten, co jste u něj byli s policií doma a já jsem ta máma, co je v rodném listě, co ho odnosila,“ vzpomínala Nikola. Nakonec se ale vše vyřešilo a po dlouhých soudních sporech syna dostala do péče. Biologickému otci, a pro ni cizímu člověku, musí ale dítě jednou za dva týdny dát.

„Já jsem si strašně dlouho k malýmu ten vztah vytvářela. Protože jsem devět měsíců žila s tím, že u mě nezůstane. Tak mi to strašně dlouho trvalo, řekla bych i déle než tomu tátovi,“ připustila. Do náhradního mateřství šla původně s tím, že chtěla „odčinit“ své předchozí špatné rozhodnutí, kdy šla na potrat.

„Pak jsem si řekla, že už bych do toho nikdy nešla. Ale teď, když vidím, jaké jsou problémy s tím tátou, jakou ke mně má zášť, říká, že jsem ho zradila, udělala všechno špatně, že jsem jim to dítě slíbila, tak se ve mně trochu bije ego, že bych to teda udělala, pro někoho velmi známého, ale jenom kvůli tomu, abych mu dokázala, že já jsem teda schopná to dítě dát, ale do fungující rodiny,“ uzavřela.

Klára toužila po dítěti: Podvodná náhradní matka ji obrala o sto tisíc!

Právnička: Z člověka nemůže být zboží

Sama Nikola by ocenila, kdyby institut náhradního mateřství v Česku upravovala legislativa. „Kdyby to bylo nějakým způsobem právně upraveno, tak bych se vůbec nebránila nějakým psychotestům a tak. Protože na obou stranách je určité riziko a i když na začátku si připadají pevné v kramflecích, tak se obě strany můžou nějakým způsobem vychýlit,“ řekla Nikola. U jiných matek se setkala i s tím, že je biologičtí rodiče doslova kontrolovali každé čtyři hodiny a v jednom případě matku dokonce nastěhovali domů a devět měsíců ji tam drželi a „starali“ se o ni. Tomu by mohl zákon zabránit.

Surogátní mateřství funguje například ve Velké Británii nebo Spojených státech. Tam ale existuje odlišný právní systém. „Protože tam to definitivní rozhodnutí má soud a žádná zákonná pravidla se mu do toho nepletou,“ uvedla advokátka.

„Každá dohoda, která z toho člověka vytvoří předmět právního vztahu, tedy ten košík jablek, který si mezi sebou lidé předají, tak musí být dle našeho práva neplatná,“ uvedla Vráblíková. „Platná může být dohoda o finančních nákladech, o povinnostech náhradní matky s tím, že to je součástí té finanční náhrady, ale představa povinnosti odevzdání a přijetí dítěte u nás nemůže fungovat – to je jen na nevymahatelné ústní dohodě,“ doplnila. 

Matka nechala zmrazit svoji dceru, která zemřela na rakovinu: Věřím, že ji ještě uvidím

Má náhradní mateřství dopad na dítě? Psychologové se neshodnou

Ani psychologický pohled na institut náhradního mateřství není úplně jednotný. Podle klinického psychologa Radka Ptáčka společnost moc řeší pocity rodičů, ale jen málokdo se ptá na pocity samotných dětí. „Je velmi málo studií, které řeší problematiku dětí, které vzejdou ze surogátních těhotenství, a ty třeba upozorňují na to, že ty děti mají mnohem větší sklon k depresím, možným poruchám emocí, to znamená: stojí nám za to pro uspokojení potřeby rodičovství, abychom přivedli na svět nešťastné dítě?“ ptá se Ptáček.

S tím ale nesouhlasí dětský lékař a zástupce vedoucího katedry psychologie Filozofické fakulty UK Václav Mertin. „S výzkumy je to složité – tento neznám, ale umím si představit, že vyšly statisticky významné rozdíly, fakticky mohou být minimální, ale rozhodně to neznamená, že všechny děti z jedné skupiny jsou nešťastné a depresivní, zatímco druhé nikoli,“ vysvětlil.

Podle něj je s touto otázkou spojena řada i netušených problémů. „Mnohem více se týkají dospělých. U dětí si jen velmi obtížně představuji, proč by měl být větší problém. Možná pokud se s nimi nekomunikuje a oni jsou později zaskočeni touto informací. Je to podobné jako u adopcí. Jinak dítě neví, která je jeho žena – máma je ta, která se o ně stará,“ dodal Mertin.