ČKD si připomíná 154. výročí svého stvořitele. Kolbena zabili nacisté v Terezíně

Emil Kolben se narodil ve Stránčicích u Prahy v chudší židovské rodině. Měl devět sourozenců a již od svých 15 let se musel starat sám o sebe. Studovat začal na vyšší reálce v Praze a pokračoval studiem strojnictví a elektrotechniky na pražské technice. Po studiích cestoval po Evropě a následně odjel do USA, kde získal místo asistenta slavného vynálezce Thomase Edisona. Později se stal hlavním inženýrem ve firmě Edison Machine Works v Shenectady. V Americe se sblížil také s další legendou světa techniky Nikolou Teslou.

Cesty měly rozhodující vliv na jeho kariéru. Po návratu do Evropy byl Kolben několik let šéfkonstruktérem švýcarské firmy Oerlikon, která vyráběla vícefázové generátory. V roce 1896 se vrátil do Prahy, kde založil ve Vysočanech firmu Kolben a spol.

Předběhl světovou konkurenci

Z dřevěné dílny, která vyráběla elektrické stroje a zařízení pro rozvod elektřiny, dokázal Kolben vybudovat kolos, jehož elektromotory, vodní turbíny, lokomotivy nebo vybavení pro elektrárny a pro tramvaje získaly světovou proslulost. Některými novinkami dokonce předběhl o několik let konkurenci a firma získala značné renomé.

V Praze vypukl obrovský požár: Ve Vysočanech hoří areál ČKD

Ve dvacátých letech 20. století následovaly fúze – nejprve v roce 1921 Kolbenův závod splynul s Českomoravskou strojírenskou a tento podnik o šest let později vytvořil se strojírenskou firmou Breitfeld-Daněk akciovou společnost Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD). Kolben byl ředitelem, později místopředsedou správní rady a založil i další firmy. Kromě toho psal studie o silnoproudé elektrotechnice a byl čestným členem několika organizací.

Úspěch pohřbili nacisté

Osudným byl pro slavného průmyslníka jeho židovský původ. V roce 1942 jej nacisté deportovali do terezínského ghetta, kde následující rok v červenci zemřel. V koncentračních táborech zahynuli i další členové rodiny.

Před 384 lety se narodil »otec mikrobiologie«: Antoni van Leeuwenhoek zdokonalil mikroskop

Životy zbylých Kolbenů byly truchlivé i po roce 1948. Těžko sháněli práci, byli vyhazováni ze škol a odcházeli do emigrace. „Nejvytrvalejším“ byl vnuk Jindřich, který i po únoru pracoval v kolbence, v leteckém výzkumu, ale nakonec i on v roce 1968 emigroval.